Počty zneužívaných dětí v České republice každým rokem rostou, přičemž zdaleka ne všechny případy sexuálního zneužívání vyjdou najevo. Oběti zneužívání si totiž bohužel často nechávají toto tíživé tajemství pro sebe. Nejohroženější skupinou jsou děti ve věku 3–6 let a dívky ve věku 12–15 let.

V letech 2000-2011 se počet zjištěných případů týrání, sexuálního zneužívání a zanedbávání dětí v České republice vyšplhal na 31 653! Je to alarmující číslo, které navíc mapuje pouze ty dětské tragédie, o kterých se dozvěděly příslušné úřady, a těmto obětem mohla být poskytnuta potřebná pomoc. Další tisíce dětí trpí v tichosti za zavřenými dveřmi.

Domácí násilí v Česku v době trvání protiepidemiologických opatření narostlo až o 50 procent. Izolace způsobená karanténou přispěla k jeho četnosti, intenzitě a závažnějším dopadům. Převládají jen velmi obtížně prokazatelné formy násilí, nejčastěji psychické či ekonomické.

Článek se zabývá klinickými projevy a vybranými forenzními souvislostmi tzv. traumatu ze znásilnění. Podává základní přehled diagnostiky a výskytu jevu a dále se zabývá rámcovými otázkami posuzování věrohodnosti obětí znásilnění a také otázkami případné míry traumatizace.

Dva z pěti dospělých byli někdy obětí sexuálního obtěžování nebo násilí .Dva z pěti respondentů v dětství čelili fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu násilí, přičemž původci  násilí byli ve většině případů vrstevníci nebo rodiče. Ve veřejnosti však převažuje představa sexuálního násilníka jako neznámé cizí osoby.

Ze statistik vyplývá, že znásilnění je jeden z nejméně nahlašovaných trestných činů. Pokud je pachatelem cizí osoba, nahlašuje ho v průměru 8 % obětí, u pachatele z rodiny pak pouhá 3 % obětí. Znásilnění má tedy obrovskou latenci.

Studie IKS je empirickou analýzou případů sexualizovaného násilí, rozsudků a pachatelů.

B. Nyklová v článku argumentuje, že česká populace má o znásilnění velmi zkreslené představy, ačkoli se domnívá, že je o něm informována dostatečně. Je proto podle ní načase začít se sexualizovanému násilí coby problému, který zásadně ovlivňuje život v naší společnosti, věnovat na politické úrovni.

Podrobný rozbor případů znásilnění v ČR v letech 2010 - 2018 včetně situací, osob, míst atp.

Za období  deseti let (2009-2018) bylo z 2231 pachatelů znásilnění 86,1 % (1921) příslušníků České republiky, 4,1 % občanů Slovenska (91), 4,5 % státních příslušníků ostatních zemí Evropské Unie (101, 28 zemí EU) a 5,3 % občanů ostatních zemí. Z těchto ostatních zemí byla nejčastěji zastoupena Ukrajina (56), Moldavsko (12), Mongolsko (8) a Vietnam (5). Všechny ostatní země byly zastoupeny maximálně třemi pachateli znásilnění za období 10 let.

Náklady na lékařské ošetření v důsledku domácího násilí v partnerských vztazích odčerpávají z veřejného rozpočtu České republiky přibližně 1,85 miliardy korun ročně. Kromě toho autoři odhadli i nezanedbatelnou částku, kterou zaplatí samy ženy na doplatcích za předepsané léky a na dalších přímých platbách. Závažným následkem domácího násilí jsou rovněž chronická onemocnění.

Odhad ekonomických dopadů domácího násilí ve zvoleném roce 2012 byl téměř 14,5 miliardy Kč. Největší podíl na těchto nákladech představuje ztráta produktu v důsledku pracovní neschopnosti kvůli zranění způsobenému při incidentu domácího násilí ve výši více než 8 miliard Kč.

Přístup Rakouska, Švédska a Velké Británie k problematice domácího násilí je podobný úpravě v České republice, např. co do institutu vykázání či předběžných opatření a potřebě důsledněji se věnovat prevenci. V mnoha ohledech se však přístup těchto zemí liší.

Fyzické či sexuální násilí ze strany bývalého či současného partnera v průběhu života zažilo 21 % českých žen. V České republice je malé povědomí jak o problematice domácího a gendrově podmíněného násilí, tak o specializovaných organizacích zaměřených na pomoc obětem.

Každá třetí žena (33 %) zažila od svých 15 let fyzické a/nebo sexuální násilí.
Přibližně 8 % žen zažilo fyzické a/nebo sexuální násilí během 12 měsíců před rozhovorem v rámci průzkumu.
Ze všech žen, které mají (současného nebo bývalého) partnera, jich 22 % zažilo po 15. roce věku fyzické a/nebo sexuální násilí ze strany partnera.