Pohlavní styk s dítětem mladším 15 let a pohlavní styk se sourozencem

č. j. 1 T 137/2018-  

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK  

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Domažlicích rozhodl v hlavním líčení konaném dne 12. 7. 2019 v senátě  složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Anderle a přísedících Vojtěcha Váchala a Mgr. Bc.  Kamila Františka Šefla  

Obžalovaný 

X Y 

narozen v , okres , zaměstnance společnosti   a.s., trvale bytem ,  

je vinen, že 

1. v přesně nezjištěné době od roku 2008 do léta roku 2010, v , v místech  společných bydlišť, nejprve v bytě na adrese a dále v domě čp.  v ulici , v podnapilém stavu po vzájemné hádce odhodil manželku  Y X , nar. , na radiátor topení, v důsledku čehož jí způsobil  podlitiny, dále ji opakovaně psychicky ponižoval s tím, že on pracuje u policie a ona  není nic, neumožnil jí rozhodovat o společných financích, nesměla chodit sama za  známými a to z důvodu toho, že poté ji obviňoval, že byla někde souložit.  Poškozené opakovaně křičel, že ji vyhodí z bytu, když se nechovala podle jeho  představ, přiměl ji k podpisu smlouvy na hypotéku, byť dům byl napsán na jeho  syna z prvního manželství, když šla s kamarádkou ven, zamkl dveře s klíčem v zámku  a nechtěl ji pustit do domu s tím, že byla někde souložit a ať táhne. Jednou ji prohodil  vchodovými dveřmi, když ani v jednom případě poškozená lékařské ošetření z obavy  z obviněného nevyhledala, a její případná poranění si lékařské vyšetření nevyžadovala. 

2. v přesně nezjištěné době od roku 2014 do 27. 4 2018, v , v místě  společného bydliště v domě čp- v ulici , poté co jeho manželka,  poškozená Y X, nar. , začala pracovat v SRN, ji opakovaně  telefonicky kontroloval, zda je v zaměstnání, proti její vůli ji sledoval, vyhrožoval 

1

   Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

       1 T 137/2018  

v případě, že okamžitě nepřijede domů, že může se rozloučit s A a že se nedostane  do jejich domu. Po příjezdu domů ji opakovaně osočoval z toho, že místo práce byla  někde souložit, nadával jí do kurev a kund, vyhrožoval, že přijde o střechu nad hlavou,  poté ji opakovaně při nadávkách chytal pod krkem. Poté, co s ním v roce 2014  otěhotněla, a obžalovaný zjistil, že byla na umělém přerušení, neboť s ním žádné děti  již nechtěla mít, poškozené nadával do kurev. Dále poté, co byla v lednu 2015 na  firemním večírku v SRN, ji po návratu nejprve opětovně nechtěl pustit domů, poté co  jí otevřel, jí chytil za bundu a v kuchyni s ní opakovaně hodil na barové židle a dal jí  několik facek. Dále ji v tomto období říkal, že přestane plnit insolvenci a ona to  odnese, nadávky a fyzické útoky ze strany obviněného se stupňovaly a opakovaly,  poškozenou opakovaně škrtil, kroutil ji rukama a sprostě nadával, když v několika  případech byla nadávkám přítomna i jejich nezletilá dcera X X  , nar.  XXX.

Od roku 2016 si vynucoval sexuální styk s tím, že jí vyhrožoval, že přestane platit  insolvenci, když nechtěla, tak poškozeno chytal pod krkem, házel s ní po pokoji,  poškozená opakovaně z obavy z dalšího podobného jednání raději s pohlavním  stykem souhlasila. Ke konci období poškozenou opětovně vyhazoval z domu,  zakazoval nezletilé dceři, aby šla s matkou s tím, že zůstane s ním, poté co poškozená  dne 28. 4. 2018 odvezla dceru k rodičům, přijel za ní obviněný a křičel, že to přehnala a  uvidí, co se bude dít. 

3. dne 10. 4 2018, v , v místě společného bydliště v domě čp- v ulici XXX , ve večerních hodinách při opětovném vynucování pohlavního styku,  který jeho manželka X Y , nar. , odmítala, ji odhodil na  pohovku v přízemí domu, křičel na poškozenou „můžeš mrdat jinde, budeš mrdat i  doma, když nebudeš mrdat, tak tu nebudeš bydlet", na to jí dal facku na tvář, poté, co  mu řekla, že odejde, aby ji nechal být, že nechce, z poškozené rval kalhoty přitom jí  tři krát uhodil přes tvář, svlékl jí kalhoty a spodní kalhotky, přičemž se poškozená  bránila, kopala nohama, až se jí podařilo kopnout obžalovaného a posadit se na  pohovku, chytil jí za hlavu a strčil jí penis do úst, přitom křičel „kuř líp, kuř líp, umíš  to líp", načež ho kousla do penisu, což obviněného značně rozzlobilo, zkroutil jí  pravou ruku a pak ji přehodil do kleku a vnikl zezadu penisem do vagíny, načež mu  poškozená řekla, že se ho štítí, kdy poté obviněný přestal, dále jí vynadal, že když  nebude mrdat, tak aby táhla a vystrčil ji ke dveřím z pokoje do garáže, kde ji chytil a  hodil s ní na dveře, přičemž poškozená oběma rukama rozbila skleněnou výplň dveří  a krvácela na obou rukou, měla pořezané dlaně a prsty rukou, přičemž krvácení viděla  i jejich nezletilá dcera A . Poté, kdy chtěla odjet k lékaři, vzal klíče od auta s tím,  aby zapomněla na to, že někam pojede, křičel, že dneska spát nebude, že budou  mrdat, pak jí chytil pod krkem a křičel, že když může mrdat jinde, může mrdat i  doma, že jí má plné zuby a když nebude mrdat, tak se neovládne a potom teprve  uvidí, co znamená, když je zle a poté svého jednání zanechal 

2

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018

tedy  

ad. 1)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po  delší dobu.  

ad. 2)  

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu ad. 3) 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku  a čin spáchal souloží, čímž spáchal 

zločiny ad. 1) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d)  trestního zákoníku, ad. 2) týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2  písm. d) trestního zákoníku a ad. 3) znásilnění dle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního  zákoníku 

a odsuzuje se 

se podle § 43 odst. 1 za použití § 185 odst. 2 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí  svobody v trvání 3 roky, jehož výkon se mu podle § 81 odst. 1, 82 odst. 1 podmíněně  odkládá na zkušební dobu v trvání pěti let. 

Odůvodnění: 

1. Na základě důkazů provedených při hlavním líčení zjistil soud následující skutkový děj:  Soužití obžalovaného s poškozenou bylo od počátku problematické. Již po uzavření  manželství poškozená pociťovala jako příkoří vystupování obžalovaného, ačkoliv je  evidentní, že ji nejprve imponovalo, když se obžalovaný choval tak, že díky svému postavení  u policie není „leckdo“. Posléze, když mezi nimi docházelo k neshodám, ji nejprve, v období  popsaném ve skutku pod bodem jedna chování obžalovaného vadilo. Později z obžalovaného  začala podle vlastních slov, mít strach. Obžalovaný na poškozenou žárlil, vyjadřoval své  obavy, že by mu poškozená mohla být nevěrná a to způsobem podrobně popsaným ve  skutkové větě. Za poškozenou rozhodoval a poškozená se takovým rozhodnutím dílem  z respektu před obžalovaným a později i dílem ze strachu z něj podvolovala. Akceptovala i  nevhodné a násilnické chování obžalovaného, neboť pod vlivem společného soužití a svých  osobnostních charakteristik trpěla představou „omnipotence“ obžalovaného. Jednání  obžalovaného vyšlo najevo poté, co se toho vložil nestandardním způsobem policista. Ten se  dozvěděl o tom, že dcera obžalovaného a poškozeného se jednání obžalovaného svěřila ve  škole. Poškozenou následně kontaktoval s „poučením“ o tom, že pokud to nebude řešit  sama, bude muset ve věci zasáhnout orgán péče o děti a mládež. Tím ji přiměl k tomu, aby o  jednání obžalovaného učinila oznámení na policii. 

3

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018  

2. Obžalovaný v přípravném řízení popřel, že by se stíhaného jednání dopouštěl, když na  poškozené se žádného násilí nedopustil. Poměrně obsáhle se vyjádřil k soužití s poškozenou,  poukázal na to, že jí byla odebrána její první dcera a byla svěřena otci. Připomněl úmrtí  společné starší dcery. Poškozenou, kterou si bral v době, kdy měla dluhy a byly na ni vedeny  exekuce, hodnotí jako hysterickou, která jej sama fyzicky napadala údery rukama, za které ji  musel v obraně držet. Od toho mohla mít případné modřiny. Jako motivaci oznámení nabízí  skutečnost, že poškozená se nechtěla finančně podílet na chodu domácnosti. Popřel, že by  poškozené někdy bránil v tom, aby se dostala domů, když policií zaznamenaný případ, měl  být o tom, že si zapomněla klíče. Na otázky policejního orgánu připustil, že mezi nimi  docházelo k hádkám, které mohla slyšet i jejich dcera. Popřel, že by byl pod vlivem alkoholu  agresivní, když alkoholické pije jen střídmě. K pohlavnímu styku poškozenou nikdy nenutil,  byl po domluvě. Poškozená si měla o sex říkat právě slovy, která jsou uvedena ve skutkové  větě rozsudku. 

3. Při výslechu v hlavním líčení obžalovaný poukázal na to, že byl 4 měsíce ve vazbě, kvůli  jednání, které je popisováno jako agresivní pod vlivem alkoholu. Agresivní byla ale  poškozená, on s alkoholem nikdy problém neměl. Nikdy žádnou partnerku neuhodil.  S poškozenou se seznámil v roce 2003. Podrobně popsal, jak jejich vztah vznikl a probíhal.  Poukazoval přitom zejména na materiální stránku společného soužití, kdy veškeré platby byly na něm. Připomněl, že do manželství poškozená vstupovala s dluhy. Byla to právě poškozená,  která pronásledovala jeho, prohlížela mu telefon. Pozastavuje se nad tím, že podle výpovědi  poškozené bylo mezi roky 2011 – 2014 šťastné období, kdy v té době jim zemřela dcera.  Popsal, jak za poškozenou platil její dluhy. Závěrem se vyjádřil k tomu, že s poškozenou byl  proto, že věřil, že se změní. Měl rovněž strach o dceru. Dále se obsáhle vyjádřil k námitkám,  které má vůči policejnímu orgánu a způsobu šetření trestné činnosti. Na dotazy pak vysvětlil,  že k rozbití skla dveří došlo tak, že po něm poškozená hodila sklenici. Poškozenou nikdy  neškrtil. Při hádkách se ji snažil vysvětlit, že pokud se jí s ním nelíbí, má odejít. K pohlavnímu  styku ji nikdy nenutil.  

4. Poškozená vypovídala v hlavním líčení v nepřítomnosti obžalovaného. Problémy začaly už po  svatbě, ale nešlo o časté konflikty. Zhoršilo se to poté, co obžalovaný odešel od policie.  Konflikty byly kvůli penězům, když měl problémy s podnikáním. Vadilo ji, že barák, na který  platili hypotéku, byl psaný na jeho syna. Připustila však, že sama měla z doby před uzavřením  manželství dluhy a exekuce, které ji obžalovaný uhradil. Kupovalo se drahé vybavení.  Obžalovaný ji k jejím připomínkám říkal, že když se jí to nelíbí, může odejít. Když však byl  pod vlivem alkoholu, vystrkal ji před dům. To se stalo už měsíc poté, co dům pořídili. Dále se  vyjádřila k časové souslednosti a k jednotlivým konfliktům. Když jednání obžalovaného  začalo gradovat, chtěla odejít. Ale v tu dobu již probíhala insolvence a ona pod vlivem  informací od policisty K , od soudu a Dr. N , nabyla dojmu, že insolvenci by  v případě odchodu od obžalovaného, musela hradit sama. Z tohoto důvodu s obžalovaným  zůstávala. Uvedla, že během fyzického násilí, si obžalovaný dával pozor, aby ji neuhodil do  tváře. Násilné to ale bylo až poslední rok. Roli v tom hrál vliv alkoholu na obžalovaného.  Popsala, že byla kontaktována policií, že malá ve školce plakala a mluvila o tom, co se doma  děje. Domluvila se s policistou, že se odstěhuje a nic se nebude řešit. Snažila se  s obžalovaným domluvit, měla ho ráda a „měli spolu dítě“. Policie ji ale nenutila říci 

4

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

nic, co  by říct nechtěla. Oproti informacím s přípravného řízení vypověděla, že mateřskou na účet  obžalovaného posílala po vzájemné dohodě, souhlasila s tím, neboť společně hospodařili. A  hlavně měla exekuce. 

5. Kdykoliv měla k rozhodnutí obžalovaného nějaké připomínky, zdůrazňoval ji, že „on je  někdo.“ V té době ji to vadilo, ale nebála se jej. Popsala incident, kdy ji obžalovaný nechtěl  pustit domů, to volala policii. V době kdy dělala v SRN, si obžalovaný žádnou práci nehledal.  Ohledně podnikání se s ní vůbec nebavil. Svoji výplatu nechávala obžalovanému a sama si  nechávala pouze na pohonné hmoty. Vynucování sexu začalo asi od konce roku 2016.  Většinou byl obžalovaný opilý. Aby měla klid, vyhověla mu. Odmítala až ke konci. Když  odmítla, byla znásilněna, předtím ji k tomu nutil tím, že bude stát před barákem. Pak už ji  udeřil i přes tvář, škrtil ji a hodil přes barové židličky. Na dotazy pak uvedla, že odstěhovat se  chtěla, ale bála se, že by obžalovaný přestal platit insolvenci. Dále se vyjádřila k pořízení  nahrávky komunikace mezi ní a obžalovaným. Po přečtení výslechu z přípravného řízení  poškozená svou předchozí výpověď potvrdila. 

6. Soud ve věci vyslechl svědky. MUDr. X připustila, že ji poškozená říkala, že je ze strany  obžalovaného týrána a že se ho bojí. Mělo to být po incidentu, kdy měla poškozená  „prolítnout“ dveřmi. Sama však žádného agresivního chování obžalovaného přítomna nebyla.  Svědek X Y , kolega poškozené z McDonaldu v potvrdil, že mu poškozená  říkala, že po večírku nebyla vpuštěna domů. O fyzickém násilí se mu nesvěřovala. Y Z , kolegyně poškozené asi rok zpátky, na ni viděla modřiny. Poškozená ji  k tomu řekla, že ji obžalovaný prohodil dveřmi., že u toho měla být i jejich dcera a že ji  obžalovaný znásilnil. Modřiny měla na rukou a na zádech. Jinak se moc nevyjadřovala. Říkala,  že má doma problémy, že ji obžalovaný nechává před domem. Ví to jen z vyprávění od  poškozené. M M další z kolegů poškozené uvedl, že se svěřovala v práci, co se u ní  doma děje. Obžalovaný se napije a přestává se kontrolovat. Vyhrožuje ji, že půjde z baráku a  skončí na ulici. Párkrát ji měl přimáčknout a žádat po ní sex. Na poškozené viděl modřiny.  Po tom znásilnění viděl její ruce. Nemohla v práci ani nic držet. Vysvětlila mu, že byla  znásilněna a prohozena dveřmi. Jemu se svěřovala proto, že ostatní kolegové byli Němci. 

7. Svědek X X popsal vztah mezi obžalovaným a poškozenou jako „Itálii“. Jako  „uštvanější“ hodnotí právě poškozenou, když obžalovaný to zvládá s klidem. Nevšiml si, že  by poškozená měla z obžalovaného strach. Hádali se ale často a hodně se to týkalo jejich  dcery – jejího hlídání. Poškozená používala slova debil, kretén. Obžalovaný reagoval s klidem.  XXX , který se s obžalovaným a poškozenou vídal skoro každý víkend, byl rovněž  svědkem občasných hádek, „klasická Itálie“. Kdo byl iniciátorem, nedokáže určit. Alkohol  obžalovaný přes míru neužíval, nebyl pod jeho vlivem zlý. Ani si nevšiml, že bys jej  poškozená bála. 

5

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

8. Podle § 102 odst. 2 tr. řádu soud přečetl výslech nezletilé svědkyně X X . Ta po  poučení a při výslechu vedeném s přihlédnutím k jejímu věku vypověděla, že obžalovaný  poškozenou vyhazoval, aby se sbalila a odešla. Poškozená jej prosila na kolenou. Poškozenou  „..strkal do skla, až měla na rukou.., a bolelo ji to.“. To ji poškozená ukazovala a říkala,  svědkyně totiž byla nahoře. Ukazovala ji rozedřené ruce. Sama to svědkyně neviděla, protože  se bála jít dolů. Slyšela, jak obžalovaný poškozené říká, že ji srazí ze schodů, aby chcípla.  Popsala i další napadení, ale s tím, že to ji říkala poškozená, to sama neviděla. Na poškozené  viděla modřiny a slyšela, jak ji obžalovaný říká „běž ty krávo.., do prdele.“ K tomu  obžalovaný uvedl, že je zřejmé, že poškozená se v nezletilé snažila vzbudit negativní vztah  k němu. Za tím účelem si i pořizovala nahrávky, které pak nezletilé pouštěla. 

   9. Za stejných podmínek byl přečten protokol o výslechu nezletilé XXX . Ta  s odkazem nato, že po nějakou dobu se obžalovaný podílel na její výchově, využila právo  odepřít vypovídat. 

10. Se souhlasem procesních stran byly čteny protokoly o výpovědi svědkyně B ,  kamarádky poškozené, která připustila, že si ji poškozená stěžovala, že se pohádali a on ji  prohodil dveřmi. Tehdy měla zavázanou ruku. V její přítomnosti se však obžalovaný  k poškozené choval normálně. Poškozená si ji rovněž stěžovala, že raději nikam nechodí, aby  neměla zle. Svědkyně Z , popsala, že nějaké hádky mezi obžalovaným a poškozenou  byly od počátku. Viděla u poškozené ovázanou ruku a ta ji řekla, že ji obžalovaný prohodil  dveřmi. Ví, že řešili finance a poškozená „musela“ začít pracovat v Německu. Obžalovaného  viděla několikrát pod vlivem alkoholu, „na mol“ ale nebyl. Za přítomnosti svědkyně se ale  k poškozené nechoval špatně. XX , byla svědkem toho, jak obžalovaný přijel  poškozenou zkontrolovat do práce – objížděl tam parkoviště. Dále poškozené několikrát  volal na večírek a ona ji druhý den říkala, že ji nechtěl pustit domů. Další informace pak  získala již od poškozené. O tom, že musela obžalovanému odevzdávat výplatu, že ji měl říkat,  aby vypadla a hrubě ji nadávat, že ji prohodil dveřmi. 

11.   Svědek YY , podnájemník v nemovitosti užívané obžalovaným a poškozeným si všiml  rozbitých dveří do garáže. Slyšel dohadování, ale nerozuměl mu. Bydlí na druhé straně domu.  YY hodnotil domácnost obžalovaného a poškozené, jako „italskou domácnost“.  Občas si u poškozené všiml modřin po těle, na to poškozená reagovala tak, že měla jiný názor  než obžalovaný. YX otec poškozené, byl svědkem rozmíšek, mezi obžalovaným  a poškozenou, ale nebylo to nic vážného. Když na dceři viděl modřiny a pořezanou ruku  řekla, že se někde bouchla. Bylo na ni vidět, že je „vyplašená“ ale nechtěla o tom mluvit. Již  dlouho ji s manželkou říkali, že má jít pryč, ale ona tvrdila, že nemůže kvůli insolvenci. Svěřila  se, až když se rozhodla to řešit, že ji obžalovaný párkrát vyhodil na ulici, že ji shodil ze  schodů. I vnučka mu často říkala, že táta je na mámu „zlej“. Obdobně vypovídala i XY , matka poškozené.

6

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová

1 T 137/2018

12. Nic podstatného k věci neuvedl XYX mladší. Popsal, že soužití jeho rodičů v prvním  manželství obžalovaného bylo normální. Nepamatuje si žádné násilné jednání ze strany otce  vůči své matce. S obžalovaným a poškozenou nebydlel, takže o tom nic neví. A Ř  první manželka obžalovaného vypověděla, že se s obžalovaným v manželství ani nehádali.  Když byl problém, manžel se sebral a odešel z bytu. O týrání poškozené nic neví. Nic  významného neuvedl ani YXY , první manžel poškozené. Rozvedli se kvůli  neshodám. Následně od roku 2014 bydlí jejich dcera společně s otcem a poškozená o ni nemá  žádný zájem. Poškozená jej nožem nebodla, propadl sklem dveří v kuchyni.  

13. XYY si také nevšimla žádného týrání. Ví jen o neshodách a slovních potyčkách.  Poznala, že domácnosti vévodí obžalovaný a musí být po jeho. Modřin si na poškozené nikdy  nevšimla. 

14. Obžalovaný je ze svého jednání dále usvědčován listinnými a věcnými důkazy, zejména  pořízenou fotografií poranění na ruce poškozené, a výtahem komunikace obžalovaného vůči  poškozené. Dále usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 2. 2015, jímž bylo schváleno  oddlužení dlužníků Mgr. Bc. ZX a X Z , plněním splátkového  kalendáře. Byl to insolvenční soud, který dlužníkům (oběma) uložil povinnost, aby vykonávali  přiměřenou výdělečnou činnost a pokud jsou nezaměstnaní, aby usilovali o získání příjmů. 

15. Soud dále přehrál nahrávku pořízenou poškozenou. Z té je patrno, že komunikuje  obžalovaným, který je pod vlivem alkoholu a řeší s ním to, zda může v domě zůstat. Stejně  tak jako obžalovaný, na pořízené nahrávce komunikuje i poškozená s použitím slov, která  jsou uvedena ve skutkové větě rozsudku, jimiž se obžalovaný domáhal na poškozené  pohlavního styku. Nelze přehlédnout snahu poškozené obžalovaného vyprovokovat  k případné agravaci výhrůžek případně snad i násilí. Na straně druhé, komunikace ze strany  obžalovaného odpovídá popisu poškozené tak, jak jej uvedla jak v přípravném řízení, tak  i před soudem.  

16. Ve věci byly dále zpracovány znalecké posudky, které byly se souhlasem procesních stran  v hlavním líčení přečteny. Podle znalce z oboru zdravotnictví odvětví sexuologie, obžalovaný  netrpěl a netrpí žádnou duševní chorobou ani poruchou. Byl tedy schopen rozpoznat  nebezpečnost svého jednání a své jednání ovládnout. Obžalovaný v době páchání trestné  činnosti nadužíval alkohol, ale není na něm závislý. Požití alkoholu mohlo mít odbržďující  efekt na jeho jednání. U obžalovaného nelze vyloučit žárlivost. Nebylo navrženo žádné  ochranné léčení u obžalovaného. Podle znalkyň z oboru zdravotnictví odvětví klinická  psychologie a psychiatrie, PhDr. XXX a MUDr. YYY, je poškozená  osobností s akcentovanými rysy s tendencí vytváření emočně závislých vazeb, zvýšenou  reaktivností a tendencí k manipulaci. Je schopna podat věrohodnou výpověď. Její  věrohodnost je mírně snížena kontextem procesu opatrovnického a rozvodového soudu.  Nebyly shledány sklony k patologické lhavosti. Nebyl zjištěn syndrom týrané ženy a netrpí  žádnou psychickou poruchou způsobenou šetřenými událostmi. 

7

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

17. Rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 10. 7. 2019 sp. zn. 13P 162/2018 byla  schválena dohoda rodičů (poškozené a obžalovaného o úpravě poměrů nezletilé pro dobu po  rozvodu manželství. 

18. Po provedeném dokazování dospěl senát nalézacího soudu k závěru, že skutek se stal, tak jak  je popsán ve skutkové větě tohoto rozsudku. Pro bližší odůvodněné je třeba uvést, že  poškozená v době když obžalovaným uzavřela manželství, měla dluhy a byla v exekuci. Za  této situace byla mezi manželi uzavřena dohoda, jak se vyhnout exekučnímu postihu  poškozené - tak že mateřská bude zasílána na účet obžalovaného. To potvrdila i poškozená  při výslechu v hlavním líčení. Z tohoto důvodu soud pominul při konstrukci skutkové věty  pod bodem 1), v obžalobě uvedené, že musela posílat rodičovský příspěvek na účet  obžalovaného. Poškozená rovněž při výslechu před soudem uvedla, že do roku 2010 jí chování obžalovaného vadilo, avšak v té době ještě z něj neměla strach. Z tohoto důvodu  podle názoru soudu nelze za takového stavu ani vyjádření obžalovaného, že buď si dítě nechá  vzít, nebo ať odejde, považovat nucení poškozené k něčemu v takové intenzitě, že by  významně zasahovalo do svobodného rozhodování poškozené. Ohledně hození poškozené  na vchodové dveře, pak poškozená uvedla, že k tomu došlo až v roce 2011.  

19. Obdobně ve skutku pod bodem 2) skutkové věty soud vypustil to, že byla donucena  v důsledku neuspokojivé finanční situace a dluhů z podnikání obžalovaného začít pracovat  v SRN. Tato povinnost ji, jak výše uvedeno byla uložena jako jednomu z dlužníků v rámci  rozhodnutí insolventního soudu. 

20. Poškozená byla ve svých výpovědích konzistentní v tom, že nadřazeným způsobem se k ní  obžalovaný choval od uzavření manželství. Nejprve docházelo k ojedinělým incidentům  z důvodu žárlivosti obžalovaného, tak jak je popsáno ve skutkové větě pod bodem 1).  Chování obžalovaného se stupňovalo od roku 2014 a to v době, kdy byl obžalovaný pod  vlivem alkoholu a od konce roku 2016 si obžalovaný na ni vynucoval sex. Tato tvrzení  poškozené, týkající se násilného chování obžalovaného nacházejí oporu ve výpovědích  H , F , M a také nezletilé A. Někteří ze svědků viděli modřiny,  poranění na rukou poškozené, jiným se s tím poškozená v průběhu doby svěřovala. Dcera  poškozené a obžalovaného pak slyšela hádky mezi nimi a viděla matku poté, co byla ze strany  obžalovaného napadena. 

21. Ohledně tvrzení poškozené o tom, že obžalovaný se choval agresivně pod vlivem alkoholu  a vynucování si sexu, je toto potvrzováno pořízenou nahrávkou. Senát proto nemá žádné  pochybnosti o věrohodnosti výpovědi poškozené, byť si je vědom závěrů znaleckého  posudku, které hovoří o tom, že poškozená je osobností reaktivní s tendencemi k manipulaci.  To je ostatně patrno i z pořízeného záznamu, kde (na rozdíl od zajištěné komunikace přes  mobilní telefon mezi obžalovaným a poškozenou) nechybí komunikace ze strany poškozené. 

8

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018 

22. Pokud jde o svědky, kteří se vyjadřovali k tomu, že obžalovaný byl klidný, zatímco  poškozenou hodnotí jako „uštvanější“, je třeba uvést, že i jejich výpověď zapadá do  zjištěného stavu. Poškozená je skutečně reaktivní osobností se sklony k impulsivním reakcím.  Obžalovaný pak osobou, která je schopna se ovládat. Jak je však patrno z výpovědi  poškozené a i ze zpracovaného znaleckého posudku na obžalovaného, požití alkoholu v jeho  případě mělo odbržďující efekt, neboť v přehrávaném záznamu je zachyceno, že obžalovaný  (jeho slovy) komunikuje na stejné úrovni hrubosti jako poškozená a nikterak se nesnaží  situaci řešit v klidu. Právě z důvodu sebekontroly obžalovaného a limitované sebekontroly  poškozené, se některým svědkům jevilo soužití obžalovaného a poškozené jako „Itálie“, na  které měla mít hlavní podíl právě poškozená, když obžalovaný to snášel v klidu. Každý ze  svědků (s výjimkou nezletilé A ) však zároveň připustil, že s obžalovaným a poškozenou  stýkali jen občasně, v domácnosti s nimi nežili. 

23. Pokud jde o námitky obžalovaného, týkající se způsobu šetření jeho trestné činnosti  policejním orgánem, je možno mu dát zčásti za pravdu v tom, že policejní orgán v jeho  trestní věci vystupoval (alespoň zpočátku) aktivněji než je z dosavadní praxe obvyklé. Konec  konců sama poškozená uváděla, že s policistou K , řešila nejen jakým způsobem, se má  zachovat (snaha vyhnout se trestnímu oznámení odstěhováním se), ale i to, zda je obžalovaný  v rámci insolvence na rozdíl od ní nepostižitelný. Je však třeba konstatovat, že podle § 2  zákona o policii ČR č. 273/2008 Sb., je úkolem policie předcházet trestné činnosti. § 10 pak  ukládá policistům iniciativu. Jednání policie v této trestní věci tak rozhodně nelze hodnotit  jako nezákonné, ale naopak je soud shledává jako jednání v souladu se zákonem o policii,  pokud jde o činění úkonů k objasnění jednání obžalovaného. 

24. Soud proto uznal obžalovaného vinným tak, jak je uvedeno ve skutkové větě tohoto  rozsudku. 

25. Při právním hodnocení jednání obžalovaného soud zjistil, že obžalovaný v bodě 1) skutkové  věty opakovaným hrubým ponižováním výčitkami a odhozením manželky na radiátor topení,  když v té době s ním sdílela s ním společnou domácnost, týral osobu žijící s ním ve  společném obydlí a takový čin páchal po delší dobu. Stejně tak i jednáním pod bodem 2, kdy  navíc postupně gradovalo jeho násilné jednání proti poškozené v podobě kroucení rukou,  chytáním pod krkem, házení na židle, a vynucováním si na ni sexuálního styku. Jednáním pod  bodem 3) pak pohrůžkami že ji vyhodí, že bude muset ihned odejít a popsaným násilným  jednáním donutil poškozenou k pohlavnímu styku, souloží. 

26. Obžalovaný tak úmyslně naplnil všechny znaky skutkové podstaty zločinu týrání osoby žijící  ve společném obydlí podle § 199 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednáními pod bodem  1) a 2) skutkové věty tohoto rozsudku. Jednáním pod bodem 3) pak zvlášť závažný zločin  znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. 

9

Shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová

1 T 137/2018

27. Obžalovaný je za spáchanou trestnou činnost ohrožen úhrnným trestem za přísněji trestný  zvlášť závažný zločin v trvání 2 – 10 let. 

28. Při rozhodování o druhu a výši trestu vycházel soud z ustanovení §§ 38, 39, 41, 42 a 43 odst.  1 tr. zákoníku. 

29. Stupeň společenské škodlivosti jednání obžalovaného je určován zejména chráněným  zájmem, kterým je v tomto případě ochrana rodiny a dětí a dále lidská důstojnost v sexuální  oblasti. Obžalovaný svým jednáním oba tyto trestním právem chráněné zájmy narušil a to  jednak závažným jednáním vůči poškozené a dále též dobou, po kterou takto jednal.  

30. Při zjišťování konkrétní míry intenzity, s kterou obžalovaný porušil zájem chráněný trestním  zákoníkem, soud zjistil, že obžalovaný se jednání, za které je stíhán dopouštěl po delší dobu  zejména útoky, které byly podrobně popsány ve skutkové větě. Z důkazů provedených při  hlavním líčení však bylo rovněž zjištěno, že policejní orgán při konstrukci skutkové věty  usnesení o zahájení trestního stíhání a také v návrhu na podání obžaloby, popsal škodlivé  jednání obžalovaného nad rámec popisu poškozené. Soud musel též přihlédnout k závěrům  znaleckého posudku k osobě poškozené, ze kterého vyplývá, že poškozená má trpí tendencí  k vytváření emočně závislých vazeb a též sklon k manipulativnímu jednání. Pokud tedy  z nahrávky pořízené poškozenou, bylo zjištěno, že obžalovaný s poškozenou spolu vzájemně  komunikovali vulgárním způsobem, tak jak vypověděla poškozená, je to nejen důkaz, který  podpořil výpověď poškozené, avšak svědčí to i o tom, že slova užitá při zachycené  komunikaci byla „běžným“ slovníkem jak obžalovaného, tak ale i poškozené při společné  komunikaci. Soud rovněž přihlédl k tomu, že sama poškozená uváděla, že zpočátku stíhaného  jednání, z obžalovaného strach neměla. Jeho chování jí vadilo, ale nebála se jej. Strach  z obžalovaného a jeho údajné všemocnosti měla až v době, kdy začalo jednání obžalovaného  gradovat. Což bylo v době, kdy se mu přestalo dařit i v podnikání a materiální zajištění společné domácnosti začalo být problematičtější. Je tedy otázkou, do jaké míry byla  poškozená s obžalovaným proto, že jej měla ráda a chtěla, aby společně umořili splátky  v rámci insolvence na straně jedné a do jaké míry ze strachu před jeho „omnipotencí“ a  z jeho násilného jednání, jak uváděla při výslechu na policii a před soudem. Tedy jakou měrou  se na setrvávání poškozené s obžalovaným podílely obavy z obžalovaného a jakou pak obavy  z hrazení dluhů, které za trvání manželství vznikly. Tomu odpovídá i počáteční snaha  poškozené, řešit věc bez oznámení policii. Soud rovněž hodnotil míru agrese a násilnického  jednání, ze strany obžalovaného vůči poškozené. Stupeň společenské škodlivosti, byl naplněn  zejména kroucením rukou, házením poškozenou proti předmětům v domácnosti (barové  stoličky, dveře). Jejím škrcením, nikdy však do ztráty vědomí ani dušení poškozené a  v jednom případě pak jejím znásilněním, kdy se poškozená následně obžalovanému prakticky  vysmála s tím, že mu to ani nejde. Obžalovaný vůči poškozené nepoužil žádné brutálnější  násilí, například bitím s pomocí nějakého nástroje, pálení, zavírání v domě, násilnému bránění styku s okolím, nebo jiné trýznivější zacházení, které rovněž naplňuje skutkovou podstatu  týrání osoby ve společném obydlí. 

10

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

1 T 137/2018

31. Za situace, kdy ani v případech napadení ze strany obžalovaného nebyla nucena vyhledat  lékařské ošetření, senát nalézacího soudu považuje za zjištěné, že intenzita, kterou obžalovaný  naplňoval skutkovou podstatu trestných činů týrání osoby ve společném obydlí podle § 199  odst. 1 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jednáním pod bodem 1) a 2) skutkové věty rozsudku, sice  dosáhla míry škodlivosti trestného činu požadované v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, avšak tuto  hranici významnějším způsobem nepřesáhla.  

32. K obžalovanému bylo zjištěno, že do spáchání trestné činnosti, žil řádným životem. Nemá  žádný záznam o přestupkovém jednání a dosud nebyl soudně trestán. Po ukončení  služebního poměru podnikal a v době kdy bylo zahájeno trestní řízení, pracoval a i nadále  pracuje jako řidič . Zpráva od zaměstnavatele jej hodnotí velmi kladně. Na dotaz  policejního orgánu bylo doplněno, že zaměstnavateli nebylo signalizováno, že by bylo na  obžalovaného podáno oznámení pro přestupek a zaměstnavateli na obžalovaného nebyla  vznesena žádná stížnost.  

33. Jako polehčující okolnosti tak soud hodnotil vedení řádného života obžalovaného, jako  přitěžující pak skutečnost, že svým jednáním spáchal více trestných činů. 

34. S ohledem na výše uvedené, zejména s přihlédnutím k aktuální situaci, kdy se byli obžalovaný  a poškozená schopni dohodnout na úpravě rodičovského styku s nezletilou A , má soud  zato, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody obžalovanému, které s ohledem na  dobu páchání trestné činnosti a její závažnost, přicházelo původně v úvahu, by bylo trestem  nepřiměřeně přísným. Za situace, kdy i v průběhu trestního stíhání obžalovaného, je schopen  se (po té co ukončili společné soužití) s poškozenou dohodnout ohledně péče nezletilé, lze  nyní hodnotit trestnou činnost jako sice závažné selhání obžalovaného, které však i přes dobu  trvání, lze hodnotit jako výjimečné v jinak řádném vedení života. Vliv na toto selhání mohla  jak ztráta významného postavení obžalovaného u policie, tak i jeho selhání v podnikání. 

35. Soud proto, aby neprohluboval krizi obžalovaného navíc i blokování styku s jeho dcerou,  přistoupil k uložení pouhé pohrůžky trestem.  

36. Obžalovanému byla uložena pohrůžka při samé spodní hranici trestní sazby v trvání tří roků,  jehož výkon mu byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let. Maximálně možná  délka uložené zkušební doby i hrozba trestu by měla být pro obžalovaného dostatečným  varováním, aby se napříště vyvaroval dalšího páchání trestné činnosti či jiného protiprávního  jednání ať již vůči poškozené nebo jinému a zvažoval požívání alkoholických nápojů, které  podle výsledků dokazování mají u něj skutečně odbrzďující účinek.  

11

shodu s prvopisem potvrzuje: Lenka Holubová 

1 T 137/2018

37. K úvaze o možnosti ukládání kombinace trestů, společně s peněžitým trestem nutno uvést, že  obžalovaný (stejně jako poškozená) jsou v současné době v insolvenčním řízení. Uložení  peněžitého trestu by tak komplikovalo nejen povinnost obžalovaného hradit splátkový  kalendář, ale nepřímo by dopadlo též na poškozenou, která je spoludlužnicí. Soud proto  k uložení peněžitého trestu nepřistoupil a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části  tohoto rozsudku.  

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů od doručení jeho písemného  vyhotovení k Okresnímu soudu v Domažlicích. O odvolání bude rozhodovat Krajský soud  v Plzni. Odvolání může podat státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný  pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu  škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro  nesprávnost některého výroku, může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo  způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. 

Odvolání musí být ve výše uvedené lhůtě (nebo v další lhůtě stanovené soudem) odůvodněno  tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku  nebo řízení, které rozsudku předcházelo. 

Státní zástupce je povinen uvést, zda odvolání podává, byť zčásti, ve prospěch nebo  v neprospěch obžalovaného. 

Domažlice 12. července 2019 

Mgr. Milan Anderle, v. r. 

předseda senátu

12

Shodu s prvopisem potvrzuje Lenka Holubová

spisová značka: 1T 41/2012-260

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud v Hodoníně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Klasa a přísedících Libuše Slovákové a Pavla Gráfa v hlavním líčení konaném dne 25. dubna 2012

t a k t o:

obžalovaný

xxxxx x x x x x x,

nar. x.xx.xxxx v xxxxxxx, invalidní důchodce, trvale bytem xxxxxxxx č. xxxx/x, xxxxxx,

adresa pro účely doručování: xxxxxx, xxxxxxx č. xx

j e  v i n e n,  ž e

1)

nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici Xxxxxxxxx č. x v Xxxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou xxxxx xxxxxxxxxx, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou xxxxx xxxxxxxxxx přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené xxxxx xxxxxxxxx stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2)

dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. Hodonín, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3)

dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněný se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4)

dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5)

v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. Xxxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku,

t e d y

ad 1)

týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí a čin páchal po delší dobu,

ad 2), ad 3)

jiného násilím a pod pohrůžkou násilí donutil k pohlavnímu styku a čin spáchal souloží,

ad 4)

jinému vyhrožoval usmrcením a těžkou újmou na zdraví takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a čin spáchal se zbraní,

ad 5)

jiného pohrůžkou násilí nutil, aby něco opominul a čin spáchal se zbraní,

č í m ž  s p á c h a l

ad 1)

zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku,

ad 2), ad 3)

zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku,

ad 4)

přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

ad 5)

zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku,

a  o d s u z u j e  s e:

podle § 185 odst. 2 trestního zákoníku za použití § 43 odst. 1 trestního zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let.

Podle § 81 odst. 1 trestního zákoníku a § 82 odst. 1 trestního zákoníku a § 84 trestního zákoníku se obžalovanému výkon trestu odnětí svobody podmíněně odkládá na zkušební dobu 3 (tří) let s dohledem.

Podle § 99 odst. 2 písm. b) trestního zákoníku a § 99 odst. 4 trestního zákoníku se obžalovanému ukládá ochranné protialkoholní ambulantní léčení.

O d ů v o d n ě n í:

Okresnímu soudu v Hodoníně byla podána obžaloba na xxxxx xxxxxxx 1) pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, 2) pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, 3) pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, 4) pro přečin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Trestné činnosti se měl dopustit tak, že: 

1) nejméně v době od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ulici xxxxxxxx č. x v xxxxxxx a poté v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, které obýval společně s poškozenou manželkou, nar. x.x.xxxx, ji psychicky a fyzicky týral tím, že hlavně v podnapilém stavu, občas i za střízliva, tuto pojmenovával nejsprostšími výrazy, což se dělo denně po celé období, dále ji napadal údery pěstí a dlaní do různých částí těla, což se dělo po celé období s četností do 10 případů měsíčně, kdy tímto jí způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla bez dalších následků, dále svou manželku poškozenou přes její odpor nutil k pohlavnímu styku a dalším sexuálním praktikám a také jí dělal schválnosti tím, že jí schovával klíče od automobilu Renault, který používala na dojíždění do zaměstnání, načež jej musela prosit, aby jí klíče dal, nebo se dopravit jiným způsobem, kdy jeho násilí vůči poškozené stále narůstalo a vyvrcholilo spolu s jeho neustálou opilostí v době od 6.11.2011 do zadržení Policií ČR dne 21.11.2011,

2) dne 17.11.2011 v ložnici v místě společného bydliště v rodinném domě v obci xxxxxxx č. xxx, okr. xxxxxx, na posteli v podnapilém stavu nadával, vyčítal a vyhrožoval poškozené v době okolo 20:00 hodin do 23:00 hodin a pak poškozenou lžící na pravém boku začal osahávat a po jejím odpírání ji uhodil francouzskou berlí pod koleno pravé nohy, v důsledku čehož jí vznikla větší modřina, a následně ji přes její odpor a nesouhlas natřel nejdříve lubrikačním gelem, poté jí lízal přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy, čímž jí způsobil další podlitiny na nohou,

3) dne 19.11.2011 v době okolo 17:00 hodin v ložnici v rodinném domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, v podnapilém stavu strhl poškozenou přes její odpor na postel a ač se mu stále bránila, strhl z ní oblečení, držel ji loktem pod krkem, natřel ji lubrikačním gelem, lízal jí přirození, a poté s ní souložil shora s vyvrcholením do pochvy, kdy poškozená xxxxx xxxxxxxxx poté odešla na dvůr vyčkávajíc tam jeho usnutí, a když se vrátila zpátky a obviněným se probudil, tak ji asi od 20:00 hodin do 23:00 hodin vyčítal, nadával a urážel ji a přesto, že se mu bránila, znovu ji natřel lubrikačním gelem, lízal její přirození a souložil s ní shora s vyvrcholením do pochvy,

4) dne 10.11.2011 v době okolo 14:45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, položil na stůl před naproti sedící poškozenou malorážkovou pistoli vlastní výroby a vyhrožoval jí, ať si na něj dává pozor, že ví, co on dovede, a poté odešel, v pátek 18.11.2011 okolo 15:00 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, si sedl na lavici naproti poškozené, která na místo přišla z domu, aby se v něm tak vyhnula jeho urážkám a nadávkám, z kapsy bundy vytáhl malorážkovou pistoli vlastní výroby, touto jí mířil na obličej tak, že ústí hlavně bylo od jejích očí asi 20 – 30 cm a po prosbách poškozené, ať to proboha schová, ať to nedělá, odklonil mírně hlaveň a z pistole vystřelil, kdy střela proletěla velmi blízko jejího ucha, načež poté, kdy poškozená zcela zastrašená nehnutě seděla na místě, znovu vystřelil v těsné blízkosti její hlavy, kdy střela proletěla opět velmi blízko ní, načež jej poškozená prosila, ať to více nedělá, že to nahlásí na policii, on jí řekl, že když to udělá, tak policajty po jejich příjezdu postřílí, že v jedné zbrani má 7 nábojů, nato poškozená utekla do domu a on po chvíli přinesl na zahradu petardy a 3 z nich odpálil, aby tak zanikly osamělé výstřely,

5) v týž den v době okolo 23:00 hodin v ložnici v domě čp. xxx v obci xxxxxxx, okr. xxxxxx, po urážkách a sprostém chování k poškozené xxxxx xxxxxxxxx na její odpovědi, že jestli ji nepřestane ohrožovat, tak zavolá policii, vzal z nočního stolku malorážkovou pistoli vlastní výroby a drže ji v pravé ruce, přitlačil ústí hlavně na levý spánek poškozené a takto mlčky několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně, nato ji znovu sprostě urážel a pistoli odložil zpět do nočního stolku.

Zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku se měl dopustit v bodě 1). V bodě 2) a 3) měl spáchat zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku, v bodě 4) měl spáchat přečin nebezpečné vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku a v bodě 5) měl spáchat zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

O podané obžalobě soud rozhodoval v hlavních líčeních, které postupně byla nařizována.

Nejprve se jednalo o hlavní líčení z 21.3.2012 (blíže viz. protokol na č.l. 217-222). Před soud předstoupil obžalovaný, který uvedl, že s obžalobou nesouhlasí, že celá věc je účelově vykonstruovaná, že on se žádného takovéhoto jednání, které je popsáno v obžalobě, nedopustil. 

Obžalovaný se postupně vyjadřoval ke všem skutkům, které jsou popsány v obžalobě, a zásadně popřel, že by dopustil tohoto jednání, které obžaloba spatřuje jako protiprávní. Na tomto svém tvrzení setrval po celé hlavní líčení a nakonec i ve své závěrečné řeči, kterou nakonec soudu předložil i v písemném vyhotovení (viz. č.l. 255-258) uvedl, že je nevinen. 

Obžalovaný odmítá, že by od 1.6.2004 do 21.11.2011 v bytě na ul. xxxxxxxx č. x, případně v rodinném domě v xxxxxxxxx č. xxx , kde bydlel se svou manželkou xxxxx, ji nějakým způsobem psychicky týral, údaje obžaloby v tomto směru, které tvrdily, že obžalovaný se dopouštěl násilného jednání, a to i fyzickým násilím, že ji také nutil k pohlavnímu styku, schovával klíče apod., tak obžalovaný zásadně všechny tyto údaje odmítá. 

Odmítá potom to jednání, které je popsáno pod bodem 2) a 3), kde se uvádí, že měl svou manželku násilím donutit k pohlavnímu styku. Obžalovaný tvrdí, že nic takového se nestalo, že nikdy nedošlo k tak násilnému jednání jak popisovala xxxxx xxxxxxxxx, jak uvádí obžaloba pod bodem 2), a obžalovaný současně tvrdí, že ani nedošlo k žádnému násilnému jednání, které popisovala v obžalobě pod bodem 3), údaje, které jsou uvedeny v obžalobě, které se opírají o xxxxx xxxxxxxxxx, odmítá jako nepravdivé. 

Pokud potom jde o bod 4) tak obžalovaný rovněž odmítá, že by své manželce vyhrožoval. Odmítá, že by jí vyhrožoval v situaci, kdy by položil na stůl zbraň. Odmítá, že by jí vyhrožoval i za situace, která má být v bodě 4) popsána. Veškeré údaje, které jsou tam uvedeny a které se týkají nějaké zbraně, obžalovaný odmítá. Tvrdí, že pokud zbraň použil, tak to vůbec nesouviselo s jednáním s jeho manželkou, snad střílel na krysu či něco podobného. Obhajoba obžalovaného je taková, že jednání pod bodem 4) popírá. 

Obžalovaný popírá i jednání pod bodem 5), které je kvalifikováno jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud tedy shrne, že obžalovaný ve své obsáhlé výpovědi všechny ty momenty, v níž obžaloba spatřuje páchání zločinu nebo přečinu, tak jak je popsáno v bodě 1) až 5) obžalovaný odmítá a hájí se tím, že k ničemu takovému nedošlo. Obviňuje svou manželku z toho, že všechny tyto věci si vymyslela. 

V hlavním líčení dne 21.3.2012 soud potom pokračoval výslechem svědků xxxxx xxxxxxx, poté vyslýchal i svědkyni xxxxx xxxxxxxxxx, svědkyni xxx xxxxxx, svědkyni xxxx xxxxxxxxx a poté vyslechl samotnou poškozenou xxxxx xxxxxxxx. Hlavní líčení potom bylo odročeno na další termín, další hlavní líčení se konalo dne 25.4.2012. Soud k návrhu obhajoby vyslechl svědkyni xxxx xxxxxxx, xxx xxxx a xxxx xxxxxxxxx, provedl důkaz listinami a nakonec ve věci rozhodl, když předtím ještě postupem dle § 211 odst. 5 trestního řádu provedl důkaz znaleckým posudkem, který je založen na č.l. 26-41 a četl jej za souhlasu obžalovaného a státního zástupce. 

Jestliže bylo uvedeno, že kromě dalších svědků v hlavním líčení dne 21.3.2012, došlo potom i k výslechu svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, tak tato výpověď svědkyně je velmi podobná výpovědi obžalovaného pokud jde o rozsáhlost a obsáhlost a je nutno říci, že také svědkyně xxxxx xxxxxxxxx velmi podrobně jednotlivé události popisuje, proto její výpověď je zachycena na několika stranách textu. Svědkyně potom velmi podrobně vypověděla i na dotazy státního zástupce a obhájkyně a když soud hodnotí tuto výpověď svědkyně tak musí konstatovat, že podobnost výpovědi obžalovaného a svědkyně je dána pouze v rozsahu a podrobnosti, pokud jde ovšem o skutková zjištění, tak tyto výpovědi se diametrálně liší. 

Je to právě svědkyně, která popisuje jednání obžalovaného jako jednání protiprávní a svědkyně ve své výpovědi popisuje události od června 2004 do 21.11.2011, kdy je obžalovaný zatčen a tvrdí, že nejen v bydlišti na ul. xxxxxxxx č. x v xxxxxx, ale také v rodinném domě v xxxxxxxxx, kde společně bydleli, obžalovaný často chodil v podnapilém stavu, v tomto podnapilém stavu ji týral, někdy ji týral i když byl střízlivý. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný vůči ní používal ty nejsprostší výrazy, že také ji napadal údery pěstí do částí těla, což se stávalo velmi pravidelně, svědkyně mluví snad až o deseti případech měsíčně, vysvětluje, že obžalovaný jí tak způsoboval modřiny a odřeniny na různých částech těla. Také vysvětluje, že obžalovaný ji opakovaně nutil k pohlavnímu styku a k dalším praktikám. Tvrdí, že jí dělal různé schválnosti, jako schování klíčů od auta, aby nemohla se dostat včas do zaměstnání a nakonec svědkyně vysvětluje, že toto jednání vyvrcholilo tak, že až do 21.11.2011 kdy ve věci zakročila policie. 

Svědkyně potom ve své výpovědi vysvětlovala některé konkrétní události, ke kterým došlo v listopadu 2011. Vysvětluje událost ze dne 17.11.2011, která se měla stát v xxxxxxxxx v domě č. xxx, kde společně bydleli, někdy kolem 20.00 hodin až 23.00 hodin. Svědkyně potom popisuje, jak obžalovaný ji začal osahávat, když ona mu odmítala pohlavní styk, kterého se domáhal, tak ji udeřil francouzskou holí pod koleno pravé nohy, čímž jí vznikla větší modřina, také přes její nesouhlas a odpor ji natíral lubrikačním gelem, lízal přirození a také přes její nesouhlas s ní souložil takovým agresivním způsobem, že měla podlitiny na nohou. 

Svědkyně potom vypovídá, že podobné jednání se opakovalo dva dny poté, a to 19.11.2011, kdy se to stalo opět v domě č. xxx v obci xxxxxxx, tentokrát kolem 17.00 hodin. Svědkyně podrobně popisuje, že obžalovaný se domáhal pohlavního styku, který ona odmítala, že nakonec ji povalil na postel, strhal z ní oblečení, zase ji natíral lubrikačním gelem, lízal ji přirození a opět přes její souhlas s ní souložil, přičemž když potom po souloži usnula a pak se obžalovaný probudil, tak ji znovu urážel a napadal, znovu opakoval tyto sexuální praktiky, se kterými ona nesouhlasila. Svědkyně potom ve své výpovědi se vrací k události, která se stala před znásilněním, a to konkrétně 10.11.2011, kdy popisuje dva skutky. První se měl stát kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu č. xxx v xxxxxxxxx a druhý týž den v ložnici domu č. xxx v xxxxxxxxx kolem 23.00 hodin. 

Jednání kolem 23.00 hodin popisuje poněkud stručněji a tvrdí, že obžalovaný ji urážel, sprostě jí nadával a když ona se domáhala toho, aby svého jednání zanechal s tím, že zavolá policii, tak obžalovaný vzal malorážkovou pistoli vlastní výroby a držel ji v pravé ruce, přitlačil jí ústí hlavně na levý spánek a takto několik vteřin setrval, poté pohnul pistolí doleva a vystřelil do skříně a pak ji znovu urážel a pistoli nakonec odložil. Svědkyně uvádí, že z tohoto jednání obžalovaného měla strach, brala to jako faktickou pohrůžku násilím, zvláště v situaci, kdy podobného jednání se obžalovaný vůči ní dopustil téhož dne, tj. 10.11.2011 kolem 14.45 hodin pod altánkem na zahradě rodinného domu, kdy jí obžalovaný také vyhrožoval a také v situaci, kdy měl k dispozici malorážkovou pistoli a svědkyně se obávala. 

Svědkyně pokud líčí tyto události z 10.11.2011 tak popisuje tu druhou událost, která se stala 18.11.2011 kolem 23.00 hodin a předtím 18.11.2011 kolem 15.00 hodin pod altánkem rodinného domu, kdy poškozená zase tvrdí, že byla objektem různých urážek a nadávek, kdy obžalovaný opět vytáhl malorážkovou pistoli, mířil jí na obličej, takže ústí hlavně bylo velmi blízko u jejího obličeje a když ona se obávala následků a prosila obžalovaného, aby toho nechal, tak obžalovaný odklonil pistoli a z pistole vystřelil tak, že střela letěla poměrně blízko ucha poškozené. Poškozená potom popisuje, že byla velmi vystrašená, bála se jednání obžalovaného a když se zmínila o tom, že by zavolala policii, tak obžalovaný jí vyhrožoval, že v tom případě ji postřílí, že má k dispozici sedm nábojů. 

Je tedy zřejmé pokud porovnáme výpovědi obžalovaného a poškozené a zjistíme, že tyto výpovědi se diametrálně liší a soud tedy musel hodnotit, která z výpovědí je pravdivá či nikoliv. Soud hodnotil nejen výpovědi svědků, ale hodnotil také i listinné důkazy, které jsou založeny ve spise. Ve spisu na č.l. 2 je úřední záznam policie, který 21.11.2011 dokladuje, že to byla poškozená, která oznámila policii, že ji napadl její manžel xxxx xxxxxx, mluvila o znásilnění, vysvětlovala podnapilost obžalovaného, bála se tohoto jednání. Pokud soud nahlédne do tohoto dokladu policie, který je nazván jako „vytěžování“ tak musí konstatovat, že poškozená už 21.11.2011 ty údaje, které uvádí jako svědkyně, uvedla policii a domáhala se toho, aby policie zakročila. V tomto momentu je výrazný a svědčí pro věrohodnost poškozené v tom smyslu, že se nemůže jednat o nějaké vykonstruované jednání, ale o jednání ženy, která se bojí násilného jednání obžalovaného a vyhledá policii. 

Dalšími listinami je úřední záznam Policie ČR na č.l. 49-50, kde je zřejmé, že policie tehdy zakročovala proti obžalovanému. Je zřejmé, že obžalovaný se bránil tomuto jednání, což také prokazuje do určité míry věrohodnost poškozené, neboť je zřejmé, že obžalovaný se chová agresivně i vůči policistům, kteří bezprostředně poté proti němu zakročují. 

Na č.l. 51 jsou fotografie, které prokazují poškození střelnou zbraní, které odpovídá zase výpovědi svědkyně, jedná se o poškození obložení garáže. Dalším listinným důkazem je úřední záznam na č.l. 52, ze kterého je zřejmé, že dne 21.11.2011 byla vyslána hlídka policejní do obce xxxxxxx na základě oznámení xxxxx xxxxxxxxx, že vůči ní obžalovaný používá násilí, že jí také znásilnil a bylo mimo jiné zjištěno, což je podstatné i to, že policie na místě v bytě obžalovaného zjistila, že obžalovaný má k dispozici asi šest střelných zbraní. Tento úřední záznam opět je v souladu s výpovědí poškozené a také nasvědčuje tomu, že poškozená ve své výpovědi mluví pravdu.

I protokol o zadržení z č.l. 42-43 nasvědčuje tomu, že poškozená uváděla shora uvedené údaje policii a že policie zakročovala proti obžalovanému a je zřejmé, že při jednání s obžalovaným (viz. č.l. 42-43) bylo zjištěno, že obžalovaný je pod vlivem alkoholu, což prokazuje tvrzení poškozené, že obžalovaný v době kdy byl agresivní tak často požíval alkoholické nápoje.

Další listinné důkazy jsou potom založeny ve spise na č.l. 53-56, což je protokol o ohledání místa činu a náčrtek, tyto důkazy jsou také v souladu s výpovědí poškozené, pokud jde o to, že svědkyně vypovídá, že obžalovaný v určité době použil střelnou zbraň, k čemuž odpovídá i právě tyto stopy, které byly zajištěny na místě samém a byly tam také zajištěny střelné zbraně, o kterých vypovídá poškozená ve své výpovědi. To je potom další důkaz prokazující, že svědkyně má pravdu. 

Pokud svědkyně tvrdí, že při vyhrožování obžalovaný použil střelnou zbraň, tak byla zajištěna stopa (viz č.l. 58) jednak zbytky nábojnic a jednak i část dřeva, která nese evidentní znaky průstřelu, tedy použití střelné zbraně ze strany obžalovaného. Byl také zajištěn paragon na č.l. 59, ze kterého je zřejmé, že obžalovaný měl k dispozici vzduchovou pušku, kterou si zakoupil. Zase soud podotýká, že i tyto listiny prokazují, že pravdu má v této věci poškozená a nikoli obžalovaný. 

Podle č.l. 71 a násl. byla provedena prohlídka těla a tato prohlídka těla vyzněla tak, že na těle poškozené, poté co oznámila celou věc, byly zjištěny hematomy na různých částech těla, zejména na nohou a tyto hematomy přesně prokazují to, co uvádí svědkyně, že totiž obžalovaný v době, kdy se proti ní dopustil trestné činnosti, se choval tak násilně, že jí tyto hematomy vznikly. Podstatným důkazem je lékařská zpráva na č.l. 74, ze které je zřejmé, že dne 22.11.2011 byla poškozená vyšetřena lékařem a lékař zjišťoval výrazné podlitiny na jejím těle, např. podlitinu velikosti 9x6 cm na vnitřní straně pravého bérce, podlitiny velikosti 14x14 mm v odstupu 3 – 4 cm od sebe na vnitřní straně levého stehna, podlitina velikosti 5x3 cm na přední straně pravého bérce nad kotníkem apod. Pokud se lékař vyjadřoval i ke stáří těchto podlitin, tak je naprosto zřejmé, že tyto podlitiny právě odpovídají těm jednáním obžalovaného, ke kterému docházelo podle obžaloby dne 17.11.2011 až 21.11.2011. 

Svědkyně tudíž vypovídá pravdu pokud líčí násilné jednání obžalovaného, zatímco obžalovaný žádným způsobem nevysvětluje, jak by takováto poranění mohla vzniknout, když soud zdůrazňuje zvláště podlitinu velikosti 9x6 cm, což je podlitina značná a svědčí o násilném jednání. Na č.l. 75 a násl. je prohlídka těle obžalovaného, tam nebyly zjištěny žádné známky nějakého poranění.

Pokud jde o protokol o vydání věci na č.l. 77 tak je potom zřejmé, že obžalovaný vydal zbraně, které měl k dispozici a pokud jde o tyto zbraně, tak je to opět v souladu s výpovědí poškozené, že takovéto zbraně obžalovaný měl k dispozici a mohl s nimi manipulovat a vyhrožovat poškozené. Fotografie těchto zbraní je potom založena na č.l. 80-83. Soud má také k dispozici odborné vyjádření, které je ve spisu na č.l. 85 a násl., je tam podstatné, že byly nalezeny dvě zdeformované olověné střely na místech, o kterých vypovídala svědkyně a to také prokazuje, že svědkyně má pravdu pokud tvrdí, že obžalovaný vystřelil, aby se ona zalekla. Bylo také prokázáno, že se jedná o střely, které odpovídají těm zbraním, které obžalovaný měl v držení a v kritické době měl tyto k dispozici. 

Dalším významným důkazem je protokol o trestním oznámení, který je založen na č.l. 99- 101 a ten také prokazuje věrohodnost poškozené. Je totiž skutečností, že bezprostředně po událostech dne 22.11.2011 podala xxxxx xxxxxxxxx trestní oznámení na Policii ČR, oddělení hospodářské kriminality, Velkomoravská 16, Hodonín, kdy toto trestní oznámení je velmi podrobné a soud konstatuje, že pokud jde o jeho obsah, tak je zcela jednoznačně v souladu s tím, co svědkyně vypovídá později, zejména u hlavního líčení.

Z toho soud dovozuje, že svědkyně vypovídá stále stejně jak v trestním oznámení, tak nakonec i v přípravném řízení ve své svědecké výpovědi, která začíná na č.l. 108 a také ve svědecké výpovědi, kterou učinila před soudem a není tedy důvod této svědkyni nevěřit.

Pokud byla zmínka o znaleckém posudku, který je k dispozici, tak tento znalecký posudek je založen na č.l. 26-41, kdy znalkyně z oboru psychiatrie MUDr. Magdalena Válová tam konstatuje, že u obžalovaného jsou určité problémy s jeho charakterovými vlastnostmi, je anomální osobností se souhrnem nepříznivých povahových a charakterových vlastností, tato porucha je trvalá, jeho osobnost nese rysy emoční nestability, impulzivity a nezdrženlivosti. To potom odpovídá tomu zjištění, že obžalovaný v důsledku této poruchy osobnosti je schopen reagovat nepřiměřeně na určité podněty a do určité míry také vysvětluje agresivitu jeho jednání. Na druhé straně je faktem a to je nutno zdůraznit, že obžalovaný je za svoje jednání trestně odpovědný, že sice byl zjištěn ještě vliv alkoholu, ale ani jeho porucha osobnosti, ani sklon k alkoholu není takový, že by jej mohl exkulpovat a prokazovat, že nejsou zachovány ovládací a rozpoznávací schopnosti. Ke znaleckému posudku však soud přihlédl při úvaze o trestu a zejména k uložení ochranného léčení. 

Jestliže soud shrne listinné důkazy tak musí konstatovat, že tyto listinné důkazy vyznívají v neprospěch obžalovaného a vesměs, jak na to bylo poukázáno, potvrzují tu verzi, kterou uvedla ve své výpovědi poškozená.

Svědek xxxx xxxxxx je syn obžalovaného a poškozené, jeho výpověď nevyvrací tvrzení obžalovaného, co je však podstatné a pro obžalovaného příznivé, že svědek uvedl, že na jednání obžalovaného má vliv i poškozená, která jej určitým způsobem provokuje, nenechá si nic líbit a svědek doslova řekl, že vliv matky na protiprávní jednání obžalovaného představuje tak 50 %, přičemž také vysvětlil, že k agresivnímu jednání dochází v situaci, kdy obžalovaný i poškozená požívají alkoholické nápoje, což ve své výpovědi také uvedl. Výpověď svědka je významná proto, že svědek prokazuje určité alibi obžalovaného v tom směru, že byl v některých případech i vyprovokován a mohl se takovéhoto jednání dopustit právě proto. Na druhé straně je ovšem pravdou, že svědek prokazuje to, že obžalovaný se choval špatně k jeho matce, zejména ve své výpovědi na č.l. 138, a prokazuje ty události, zejména které jsou popsán v obžalobě pod bodem 4) a 5). Lze tedy konstatovat, že v tomto směru výpověď svědka obžalovaného usvědčuje.

Další svědkyní je xxxxx xxxxxxxxx, to je dcera obžalovaného a poškozené, její výpověď je shodná s výpovědí xxxxx xxxxxxx v tom smyslu, že poškozená skutečně se nechovala příliš dobře k obžalovanému, doslova řekla, že je možné, že chování její matky, tedy poškozené, bral obžalovaný někdy jako provokaci. Svědkyně ovšem usvědčila obžalovaného z toho, že obžalovaný se špatně a násilně choval vůči poškozené, popisuje jednotlivé údaje, kdy v tomto směru její výpověď je shodná s tím, co před soudem vypověděla xxxxx xxxxxxxxx. V podrobnostech se odkazuje zejména na výpověď z přípravného řízení na č.l. 143-144, kde svědkyně mluvila o různých hádkách, nadávkách a urážkách ze strany obžalovaného vůči její matce, nakonec mluvila o agresivním jednání. Soud tedy konstatuje, že i tato výpověď obžalovaného usvědčuje. 

Svědkyně xxx xxxxx nebyla přímou svědkyní konkrétních událostí, je to kolegyně poškozené ze zaměstnání někdy od listopadu 2010. Ona uvádí, že poškozená se jí opakovaně svěřovala s tím, že obžalovaný se k ní špatně chová, chodila do práce nevyspalá a bylo vidět, že dochází k závadnému jednání ze strany obžalovaného, na což si svědkyně jaksi stěžovala zejména i na to, že dochází k nějakému sexuálnímu obtěžování. Tato svědkyně také, byť nepřímo, prokazuje pravdivost poškozené.

Další svědkyně soud vyslýchal ve druhém hlavním líčení, které se konalo dne 25.4.2012. Jedná o sestru obžalovaného xxxx xxxxxxx, jedná se o tetu obžalovaného xxx xxxx a jedná se také o xxxx xxxxxxxxx. Tyto svědecké výpovědi byly učiněny na základě návrhu obhajoby a soud konstatuje, že i když svědkyně, zejména xxxx xxxxxx a xxx xxx, se nevyjadřovaly ke konkrétním okolnostem, tak se domnívaly toho, že obžalovaný je vcelku hodný člověk, obviňovaly z celého jednání jeho manželku a vyslovily podiv nad tím, že by obžalovaný se mohl dopustit takové trestné činnosti, která byla prokázána. 

To, že trestná činnost byla prokázána, prokazují i další důkazy, o kterých byla zmínka. Soud vzal v úvahu výpovědi svědkyň xxxx xxxxxx, xxx xxxxx a do určité míry též i výpovědi svědkyně xxxx xxxxxxxx jako svědkyně, které prokazují to, že chování poškozené vůči obžalovanému nebylo příliš dobré, že obžalovaný se subjektivně mohl v některých případech cítit být vyprovokován a pokud v jejich manželství docházelo k tak závažným okolnostem, že toto přerostlo v násilí a výhružky apod., tak že poškozená do určité míry mohla tyto věci vyprovokovat. V tomto směru soud považuje tyto svědky za významné svědky z hlediska obhajoby.

Když soud se vrací k původním úvahám, kdy na jedné straně je výpověď poškozené, která obžalovaného zcela usvědčuje, a na druhé straně je obžalovaný, který odmítá cokoliv závažného co popisuje obžalovaného, tak soud na základě těch úvah, které již byl uvedeny, musí dát za pravdu tomu, že to byla svědkyně xxxxx xxxxxxxxx, která popisuje události pravdivě, neboť na její výpověď navazuje lékařské zprávy, protokoly o ohledání místa činu, trestní oznámení, nakonec i výpovědi svědků, zatímco tu verzi obžalovaného kromě toho, že býval vyprovokován ze strany manželky, neprokazuje nic.

Soud podotýká, že není taková důkazní situace, že by obžalovaný odmítal část jednání, část doznával, obžalovaný odmítá celou věc „un block“ a z tohoto důvodu soud nakonec se musel rozhodnout a na podkladě úvah, které byly zmíněny, považuje za pravdivou a oprávněnou výpověď poškozené.

Jednání pod bodem 1), které bylo popsáno shora, je zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) trestního zákoníku, neboť obžalovaný po dlouhou dobu týral poškozenou, která s ním žila ve společné domácnosti. Pod bodem 2) a 3) jde o obdobné jednání, kdy obžalovaný jednak fyzickým násilím, ale taky pohrůžkou násilí nutí poškozenou k pohlavnímu styku a dopouští se tak v těchto dvou bodech zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) trestního zákoníku.

Pokud jde o jednání pod bodem 4) tak toto je tzv. „nebezpečné vyhrožování“, neboť obžalovaný vyhrožuje své manželce usmrcením a těžkou újmou na zdraví, počíná si způsobem, který vyvolává v poškozené důvodnou obavu a podstatné je, že toto páchá se zbraní. Posléze pod bodem 5) je situace taková, že nutí obžalovaný poškozenou, aby něco opominula, když ona se chce s celou věcí obrátit na policii, tak aby ji zastrašil používá k tomu zbraň a tím se dopouští zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku. 

Soud potom řešil otázku trestu. Ve prospěch obžalovaného soud významně přihlédl k tomu, co bylo uvedeno shora, že chování jeho manželky k němu nebylo příliš dobré, že k častým konfliktům docházelo v situaci, kdy oba byli pod vlivem alkoholu a poškozená zřejmě, alespoň část těch jednání dle obžaloby v bodě 1) určitým způsobem vyprovokovala, a to je významnou okolností, ke které soud přihlédl ve prospěch obžalovaného. Soud také vzal v úvahu jeho osobní poměry, obžalovaný má problémy s chůzí, pohybuje se pouze pomocí francouzské hole. Z hlediska chování v místě bydliště (viz. zprávy o pověsti na č.l. 179-180) nebylo zjištěno žádných negativních poznatků v neprospěch obžalovaného.

V rejstříku trestů (viz. č.l. 174) jsou sice zaznamenána dvě odsouzení, vesměs Okresním soudem v Hodoníně jak pod sp. zn. 1T 57/79, tak pod sp. zn. 1T 423/91, soud však považuje tato odsouzení za zahlazená a nepřihlédl k nim jako k přitěžujícím okolnostem a přiznává obžalovanému polehčující okolnost dosavadní bezúhonností. 

Je skutečností a k tomu je nutno dát význam při úvaze o výši trestu, že obžalovaný se dopouští více trestných jednání, páchá více zločinů a přečin. Nakonec soud považuje za přiměřený trest odnětí svobody v trvání 3 (tří )let. Na jednání obžalovaného, tak jak to uvedla znalkyně MUDr. Válová, se projevuje alkohol. Soud v souladu s návrhem znalkyně uložil obžalovanému ochranné protialkoholní ambulantní léčení a k této okolnosti přihlédl při výměře trestu. Polehčující okolnosti, o kterých byla zmínka, a okolnosti případu jsou takového charakteru, že lze výkon trestu podmíněně odložit, avšak na dobu 3 (tří) let s dohledem.

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Hodoníně. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci a poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škodu, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo.

Okresní soud v Hodoníně

dne 25. dubna 2012.

JUDr. Jaroslav Klas, v.r.

předseda senátu

‍

ČESKÁ REPUBLIKA

‍

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v hlavním líčení konaném dne 7. února 2019 v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Martina Kantora a přísedících JUDr. Petra Kožmína a Jaroslava Pružince 

‍

takto:

‍

Obžalovaný 

‍

XX,

‍

nar. XX v XX, okres XX, trvale bytem XX, okres XX, občan XX

‍

uznává se vinným, že

‍

ve večerních hodinách nezjištěného dne v době od počátku července 2015 do konce srpna 2015 v dětském pokoji rodinného domu v obci XX, okres XX, v němž se nacházel s nezletilou poškozenou XX, nar. XX, jejíž věk znal, se záměrem uspokojit svůj sexuální pud osahával jmenovanou nezletilou poškozenou na prsou i přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním,

‍

tedy

‍

jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let,

‍

čímž spáchal

‍

zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku, 

‍

a odsuzuje se

‍

podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků, jehož výkon se podle § 84 a § 85 odst. 1 trestního zákoníku za použití § 81 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků, a současně se nad obžalovaným vyslovuje dohled.

‍

Podle § 99 odst. 2 písm. a) trestního zákoníku se obžalovanému dále ukládá ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě.

‍

Podle § 228 odst. 1 trestního řádu se obžalovanému ukládá povinnost zaplatit jako náhradu nemajetkové újmy nezletilé poškozené XX, nar. XX, trvale bytem XXX, XX, v trestním řízení zastoupené xxxxxxxxxxxxxx, advokátem se sídlem v XXX, jako opatrovníkem, částku 50.000 Kč.

‍

Podle § 229 odst. 2 trestního řádu se jmenovaná nezletilá poškozená se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy odkazuje na řízení ve věcech občanskoprávních.

‍

Odůvodnění:

‍

1. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v XX podal dne 19. 10. 2018 u zdejšího soudu obžalobu na XX pro zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku na tom skutkovém základě, že v přesně nezjištěné době v období letních prázdnin v roce 2015 v obci XX, okres XX v rodinném domě č. p. 111, v pokoji, kde spal společně s poškozenou nezletilou XX, nar. XX, v úmyslu se sexuálně uspokojit v jednom případě hladil poškozenou na prsou a po noze pod pyžamem, následně jí rukou sahal na přirození, strkal jí prst do vagíny, což se jí nelíbilo, bolelo jí to a došlo u ní ke krvácení z vagíny, kdy s ohledem na svůj nízký věk a nedostatečné rozumové schopnosti se uvedenému jednání obžalovaného nebránila, přičemž obžalovaný její věk znal a ze svých předešlých sexuálně motivovaných kontaktů s poškozenou věděl, že tato není schopná klást jeho aktivitám účinný odpor.  

‍

2. Soud v průběhu hlavního líčení provedl veškeré důkazy, které podle jeho názoru reálně mohly přispět k objasnění věci (ostatně strany ani neměly žádné návrhy na doplnění dokazování). Na jejich základě vzal za prokázaný následující skutkový stav.

‍

3. Nezletilá XX, nar. XX, i její sestra XX, nar. XX, jsou dlouhodobě v péči své babičky XXX, do její výchovy byly nejprve svěřeny rozsudkem XXX ze dne 12. 11. 2009, na základě dalšího rozsudku téhož soudu se XX stala pěstounkou obou nezletilých. Až do letních měsíců 2017 všechny tři jmenované žily v rodinném domě č. XX v obci XX, okres XX. Nezletilé XX a XX sdílely společný pokoj s XX, jež je dcerou XX. Následně se XX a obě její vnučky (XX a XX XX) přestěhovaly do XX, kde žijí do současnosti.

‍

4. Neteří XX je XX, dříve XX. Ta již delší dobu žije s obžalovaným XX (nyní jako s manželem, dříve jako s druhem), mají společně děti, bydlí v obci XX, okres XX. Až do konce léta 2015 XX, obžalovaný a jejich děti občas navštěvovali XXX ve výše zmíněném rodinném domě v obci XX, a to zpravidla o víkendech, při takových návštěvách zde někdy i přespávali, a to v dětském pokoji užívaném XX, XX a XX. Poslední taková jejich návštěva se uskutečnila během nezjištěných dnů v průběhu letních prázdnin roku 2015, i tehdy obžalovaný, jeho družka (nyní manželka) a děti v domě přespali.

‍

5.  Obžalovaného již tehdy silně fyzicky přitahovala nezletilá XX (dále také nezletilá poškozená), přičemž si byl vědom jejího tehdejšího věku, tedy že před několika měsíci teprve dosáhla věku dvanácti let. V průběhu jednoho večera při uvedeném posledním pobytu ve XX se obžalovaný ocitl v dětském pokoji společně s nezletilou poškozenou, kromě nich se zde nacházely jeho děti (které má s XX) a patně i XX, ty však již spaly. Poté, co nezletilá poškozená svou nohou zavadila o hlavu obžalovaného, jenž ležel na matraci poblíž její postele, ji obžalovaný, veden záměrem uspokojit svůj sexuální pud, nejprve osahával na prsou i přirození, následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Poškozená, třebaže jí uvedené jednání obžalovaného patrně nebylo příjemné, proti němu nijak neprotestovala ani se mu nebránila, tedy neprojevila verbální či fyzický odpor. Vzhledem ke svému věku a duševní vyspělosti si přitom uvědomovala, co je podstatou počínání obžalovaného, její vztah k obžalovanému také nebyl nikterak submisivní, byla tedy schopna svůj případný odpor vůči jeho jednání projevit.

‍

6. Výše popsané počínání obžalovaného souviselo s jeho sexuální nevyzrálostí, jejíž součástí je nejspíše heterosexuální pedofilie. V důsledku toho měl podstatně (o více než polovinu) sníženy schopnosti ovládat své jednání, jeho schopnosti rozpoznat protiprávnost tohoto jednání byly plně zachovány.

‍

7. Shora popsaná skutková zjištění soud učinil na základě svědectví nezletilé XX, svědeckých výpovědí XX, XX, Mgr. XX, XX, XX, XX a XX, obsahu facebookové komunikace vedené prostřednictvím mobilních telefonů přes aplikaci Messenger mezi nezletilou XX a obžalovaným, obsahu facebookové komunikace mezi nezletilou XX a XX, sdělení Okresního soudu XX  a dokumentů poskytnutých odborem sociálních věcí Magistrátu města XX, odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX a 3. základní školou v XX, znaleckých posudků z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, i z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, a částečně také svědecké výpovědi XX a obžalovaného.

‍

8. Obžalovaný XX se k věci vyjádřil v rámci svých výslechů uskutečněných v přípravném řízení  i hlavním líčení. Obsah jeho výpovědí lze shrnout následovně. 

‍

9. Obžalovaný nejprve popisoval své rodinné poměry, vztah k rodině nezletilé XX i příležitostné návštěvy této rodiny v obci XX, dané okolnosti popsal v zásadě tak, jak je uvedeno v bodě 4 odůvodnění rozsudku. K průběhu inkriminovaného večera uvedl, že tehdy se v dětském pokoji nacházely XX, XX a XX, které všechny ležely na svých postelích, dále zde byli přítomni a na matracích umístěných vedle postelí leželi on, jeho družka (nyní manželka) a jejich děti. On sám ležel na matraci tak, že jeho hlava přiléhala k posteli nezletilé XX, hlavou byl opřený o danou postel. Neví, zda v té době jednotlivé osoby v pokoji přítomné již spaly. XXX jej náhle začala svou nohou hladit po hlavě, proto jí nohu chytil a hladil ji na prstech, šlo o jakési uklidňující hlazení, nehladil ji proto, aby „něco pociťoval“. Ona mu pak svou druhou nohou začala „jezdit“ po břiše, načež se otočil na bok a položil jí svou ruku nad její koleno. XX mu po chvíli tuto jeho ruku uchopila a počala si ji strkat do rozkroku. Obžalovaný proto svou ruku stáhl a znovu ji položil nad koleno XX, ta ale jeho ruku opět uchopila, stáhla k sobě a strkala si ji do rozkroku. Obžalovaný svou ruku opět stáhl zpět a sdělil jí: „Co děláš?“, poté se otočil na druhý bok a více se jí již nedotkl. V uvedené situaci erekci neměl, XX jej nevzrušovala. Bylo mu známo, že XX v dané době bylo 12 či 13 let. Následujícího dne se k sobě chovali zcela běžným způsobem, situaci z předešlého večera nijak nerozebírali. Své družce se však svěřil, k čemu mezi ním a XX došlo, a současně jí oznámil, že do XX již jezdit raději nebude, neboť nechce, aby jej XX „přivedla do nějakého průšvihu“. Družka reagovala tak, že „byla naštvaná, že k tomu vůbec došlo“, také mu sdělila, že „čekala, že něco takového přijde“ a že se nediví, že do XXX již nechce jezdit. Od dané události obžalovaný XXX osobně neviděl, později s ní o předmětné události komunikoval přes XX, tato komunikace je založena ve spisovém materiálu. Pokud v rámci ní uváděl, že si uvědomuje, co tehdy učinil, že jej to mrzí, a vyčítal si, že se neovládl, pak tím podle svého vyjádření měl na mysli pouze své popsané jednání, tedy že XX hladil na noze a dával jí ruku nad koleno, jakož i reakci jmenované na toto jeho počínání, čili že si jeho ruku chtěla strkat do rozkroku. Jestliže v komunikaci dále XX psal, že ji miluje, pak „to bral, jako že to je rodina“, žádal-li po ní její fotografie, pak to činil nejprve proto, aby měl nějakou fotografii na památku, a později z toho důvodu, aby věděl, jak aktuálně vypadá. Obžalovaný podle svého vyjádření do předmětného večera s nezletilou XXX vycházel zcela normálně, ona mu tykala, konflikty mezi nimi nebyly. XX někdy chodila vyzývavě oblékaná, laškovala, provokovala a dorážela, sedala mu na klín, také se lechtali. Někdy ji sice oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“, rovněž připustil, že XX „je hezká holka“ a že se „mu líbila“, ovšem „nic za tím nehledal“, jejich vztah byl „čistě platonický“. Záměrně ji nikdy neosahával.

‍

10.  Takto popsaný obsah výpovědí obžalovaného dokládá, že obžalovaný připustil, že v době a na místě, jak je specifikováno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku, došlo k určitému fyzickému kontaktu mezi ním a nezletilou poškozenou, odmítal ale, že by tento kontakt byl z jeho strany jakkoli motivován snahou uspokojit sexuální pud, a tvrdil, že o takové jednání se naopak snažila sama nezletilá poškozená.

‍

11. Ještě než soud přistoupí k popisu a hodnocení důkazů a okolností z nich plynoucích, jež se týkají přímo stíhaného skutku, krátce uvede ty skutečnosti související s tímto skutkem, které se podávají z provedeného dokazování zcela jednoznačně, tedy, ohledně nichž nebylo mezi důkazy k nim se vztahujícími jakéhokoli sporu.

‍

12. Takto jsou v první řadě nepochybné rodinné poměry nezletilé XX, jak jsou popsány v bodě 3 odůvodnění tohoto rozsudku. Ty jsou prokazovány zejména svědeckými výpověďmi jmenované nezletilé, X a XX, sdělením Okresního soudu XX i stejnopisy jeho, jakož i zprávami a dokumenty poskytnutými odborem sociálních věcí Magistrátu města XX i odborem sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu XX. Rodinné poměry obžalovaného a okolnosti, za nichž se svou družkou (nynější manželkou) a dětmi v minulosti navštěvoval rodinu XX v jejich rodinném domě v obci XX, jak jsou vysvětleny v bodě 4 odůvodnění rozsudku, jsou zase prokazovány výpověďmi (v daném směru souladnými) obžalovaného i svědkyň XX (dříve XX), XX, XX a XX. Z týchž důkazů se také podává, že poslední taková návštěva obžalovaného a jeho rodiny se uskutečnila během nezjištěného víkendu v průběhu letních prázdnin roku 2015, tedy někdy v průběhu měsíců července či srpna tohoto roku.

‍

13. V dalších pasážích odůvodnění rozsudku soud ve vztahu k výroku o vině nejprve popíše podstatný obsah důkazů, které byly relevantní pro zjištění skutkového děje popsaného ve výrokové části rozsudku, přičemž detailnost popisu toho kterého důkazu se bude odvíjet od významu, jaký měl pro objasnění věci, návazně vysvětlí, z kterých konkrétních důkazů vzal za prokázané rozhodné skutkové okolnosti, a nakonec se bude zabývat právní kvalifikací ve věci dovozeného skutkového stavu.

‍

14. V procesním postavení svědkyně byla v přípravném řízení opakovaně vyslechnuta nezletilá poškozená XX, první výslech se uskutečnil před zahájením trestního stíhání obžalovaného, druhý po zahájení tohoto trestního stíhání, oběma byla přítomna pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, prvního se zúčastnil soudce, druhého zase obhájkyně obžalovaného, při obou výsleších byla dodržena příslušná ustanovení trestního řádu. Soud přitom za procesně použitelnou pokládal (a k důkazu tak provedl) i v pořadí první svědeckou výpověď nezletilé poškozené, kterou učinila před zahájením trestního stíhání obžalovaného. Tento svůj závěr opírá o znění § 158 odst. 9 ve spojení s § 102 odst. 2 trestního řádu. Ustanovení § 158  odst. 9 věty druhé trestního řádu přímo počítá se svědeckých výslechem osob mladších osmnácti let již před zahájením trestního stíhání. Použitelnost takto učiněné svědecké výpovědi pak neomezuje ustanovení § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu (podle kterého obecně lze svědeckou výpověď uskutečněnou před zahájením trestního stíhání v řízení před soudem použít jen při splnění zde vymezených podmínek), neboť podle § 102 odst. 2 trestního řádu, jež je k § 158 odst. 9 věty poslední trestního řádu ustanovením speciálním, lze v řízení před soudem výpověď svědka mladšího osmnácti let, která se týká okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat duševní a mravní vývoj (a těchto okolností se výslech nezletilé poškozené v dané věci nepochybně týkal), k důkazu provést i bez podmínek uvedených v § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Objektivitu a regulérnost vedení onoho v pořadí prvního svědeckého výslechu nezletilé poškozené i přes nepřítomnost obhájce obžalovaného zajišťovala účast pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí i soudce. Ostatně žádná ze stran trestního řízení (včetně obhajoby) procesní nepoužitelnost v pořadí první svědecké výpovědi nezletilé poškozené ani nenamítala. Snad jen pro úplnost lze poznamenat, že při následné svědecké výpovědi (učiněné po zahájení trestního stíhání obžalovaného) nezletilá poškozená popsala všechny podstatné okolnosti shodně či alespoň velmi obdobně jako při v pořadí první svědecké výpovědi. Odtud plyne, že i pokud by soud k otázce procesní použitelnosti v pořadí prvního svědectví nezletilé poškozené zaujal opačný než výše prezentovaný názor, na jeho ve věci dovozené skutkové závěry by to nemělo jakýkoli vliv.

‍

15. Jak bylo výše zmíněno, svědectví nezletilé XX, jež je osobou mladší osmnácti let, se týkalo okolností, jejichž oživování v paměti by mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj. Proto ji soud v hlavním líčení osobně nevyslýchal, ale postupem podle již zmíněného ustanovení § 102 odst. 2 trestního řádu přehrál videozáznamy o jejích výsleších z přípravného řízení. Z nich je zřejmé, že nezletilá poškozená v rámci svých výpovědí, které místy působí poněkud neuspořádaně (což bylo dáno zejména dialogovou formou výslechů), uvedla následující okolnosti.

‍

16.  Jde-li o její vztah k obžalovanému, nezletilá poškozená jej podle svého vyjádření brala jako přítele své tety, tedy v podstatě jako své strýce. On ji oslovoval „XX“ či „XX“, ona mu tykala a oslovovala jej také jménem. K žádnému vážnějšímu konfliktu mezi nimi nikdy nedošlo, obžalovanému byl znám její věk. Jako muž se jí nelíbil, ale nevadil jí, „měla ho ráda, protože to byl přítel její tety“. V době, kdy u nich býval se svou rodinou na návštěvách, na ni obžalovaný někdy sahal, kupříkladu na nohy či břicho, také ji hladil po rukou. V rámci komunikace na internetu přes Messenger, kterou příležitostně vedli někdy od roku 2014, ji zase oslovoval výrazy jako „kočko“ či „zlatíčko“. Jí se takové jeho chování nezamlouvalo, nicméně tehdy tuto skutečnost s babičkou ani jinými osobami neřešila, neboť „nechtěla to dělat těžké, nechtěla dělat scény“. Při zmíněné internetové komunikaci ale obžalovanému sdělovala, že se jí jeho uvedené chování nelíbí a žádala jej, ať to již nedělá. To sice obžalovaný slíbil, ovšem při další návštěvě na ni opět sahal. K samotnému stíhanému činu nezletilá poškozená uvedla, že k němu došlo jednoho večera během letních prázdnin v roce 2015, tehdy jí bylo dvanáct a táhlo na třináct. Ležela na své posteli v dětském pokoji, dále se zde nacházel obžalovaný, který uspával své děti, a patrně i její sestra XX, která ale již spala. Její babička (XXX), družka obžalovaného (XX, dříve XX) a dcera její babičky (XX) byly ještě v obývacím pokoji. Obžalovaný, jenž ležel na matraci položené na zemi a hlavou se opíral o její postel, ji začal hladit rukou na noze, jako by ji „masíroval“. Ona omylem zavadila svou nohou o jeho hlavu, což obžalovaný asi špatně pochopil a svou rukou ji hladil výše na její noze, dále na prsou a poté ji ruku vsunul pod pyžamové kalhoty, kde ji osahával na přirození, poté jí vsunul prst či prsty do vagíny a pohyboval zde s ním či s nimi, tedy ji „prstil“. Ona se nejprve odtahovala, „jako by šla takhle tím tělem vejš“, pak jen ležela, nevěděla, co má dělat, ačkoli ji to bolelo a nejméně zpočátku se jí to nelíbilo. Pak ji obžalovaný „udělal“, po čemž ucítila jakousi úlevu. Nakonec se otočila, obžalovaný ji ještě chvíli hladil, nakonec usnula. Uvedenému jednání obžalovaného se nijak nebránila, obžalovaný jí nijak nevyhrožoval. Z pokoje sice mohla odejít, avšak neodešla, neboť „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“. Obžalovaný při daném jednání nic neříkal, pouze „někdy si jako povzdechnul“. Popsané počínání obžalovaného bylo její první sexuální zkušeností, nicméně v té době již věděla, co toto jednání, jež sama označovala jako „prstění“, znamená, slyšela o tom. Následujícího dne na ni obžalovaný „furt koukal, uculoval se“, a když spolu seděli v kuchyni, sáhl jí na nohu. Poté se s ním již osobně nesetkala, komunikovali spolu jen na internetu přes XX, obžalovaný po ní chtěl nějaké její fotografie, nakonec mu asi dvě zaslala, při této komunikaci jí také sděloval, že ji miluje. Své babičce o stíhaném jednání sama nic nesdělila, ukázala jí ale internetovou komunikaci, ve které po ní obžalovaný žádal její fotografie, a také jí oznámila, že na ni obžalovaný dříve sahal, babička proto napsala XX (nyní XX), aby k nim obžalovaný raději již nejezdil. K otázce, zda a s čím se svěřila své známé XX a svým spolužačkám XX, XX a XX, se nezletilá poškozená v průběhu svých výpovědí vyjadřovala poněkud nejednoznačně a nejasně – na některých místech uváděla, že jim přímo sdělila počínání obžalovaného z předmětného večera, z jiných jejích vyjádření ale plyne, že se jmenovaným svěřila pouze obecně s tím, že obžalovaný na ni sahá. Ke svým následným sexuálním zkušenostem nezletilá poškozená konstatovala, že ještě ve XXX v červnu 2017 se líbala s chlapcem, s nímž tehdy „chodila“, on ji následně „prstil“, zatímco ona „mu to dělala také rukou“. Později se již v XXX „vyspala se svým přítelem“, tehdy jí také ještě nebylo patnáct let. Nezletilá poškozená také připustila, že v době, kdy ještě žila ve XXX, smyšleně tvrdila, že měla pohlavní styk se svým učitelem, činila to proto, že tento učitel se líbil jak jí, tak její kamarádce, později ale přiznala, že toto její tvrzení není pravdivé.

‍

17. Je tedy zřejmé, že právě popsané svědectví nezletilé XX svým obsahem mimo jiné přímo usvědčuje obžalovaného z takového jednání, jaké je uvedeno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

‍

18. Již v přípravném řízení provedla znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, psychologické vyšetření a zkoumání osobnosti nezletilé poškozené. V návazně zpracovaném znaleckém posudku znalkyně konstatovala, že intelektové schopnosti nezletilé poškozené se nacházejí v pásmu širší normy. Na vysoké úrovni je u ní všeobecný přehled vědomostí, má také velmi dobře rozvinutou schopnost logické úvahy a abstraktního myšlení. Oslabena je schopnost mechanické paměti a zpětné výbavnosti, což značí, že mechanicky naučené není schopna ve stejném sledu zopakovat, sníženy jsou také její sociální dovednosti, nedokáže si poradit v nových situacích, potřebuje pomoc druhého. Nezletilá poškozená je naivní, senzitivní, vnímavá, respektuje autority, pravidla i řád. Má slabší sebevědomí i sklony se trápit, je introvertní, nemá potřebu se sdružovat a svěřovat druhým, své starosti si spíše nechává pro sebe. Je osobností ovládající se, tlumící své pudy, submisivní, její charakterové vlastnosti jsou úměrně jejímu věku dostatečně rozvinuté a celkově je lze hodnotit kladně. Výpověď nezletilé poškozené podle znalkyně nejeví známky smyšlené události, z psychologického hlediska jde o výpověď specificky věrohodnou. Ve spojitosti s právě uvedeným závěrem znalkyně poukázala na okolnost, že osobnost nezletilé poškozené je bez prokazatelných sklonů k problematickému chování a lžím, jako její motivace se jeví potřeba sdělení negativního prožitku, její výpověď je v průběhu času doplněna četnými detaily, prožitky i vjemy a v průběhu času se rozšiřuje o další podstatné detaily. U nezletilé poškozené nebyly zjištěny sklony ke konfabulacím ani ke zkreslování výpovědi či sledování účelových tendencí, naopak se snažila o objektivní prezentaci prožitých událostí, stejně tak u ní nebyl zjištěn motiv msty vůči obžalovanému. Má pocit křivdy z jednání obžalovaného, který se projevuje i ve spojení s jeho následnou reakcí, v rámci níž se snaží svést vinu za vzniklou situaci na ni, přičemž pocit křivdy v ní vyvolává i postoj její babičky, u které nemá v souvislosti s projednávanou věcí dostatečné zastání. Syndrom zneužité osoby však v plném rozsahu nevykazuje. Jde-li o otázku, zda nezletilá poškozená byla v době stíhaného činu schopna posoudit jednak smysl a význam tohoto jednání, jednak význam odporu proti takovému jednání, a zda a jak byla schopna případný odpor projevit, znalkyně doslova konstatovala: „Z vyjádření poškozené je zřejmé, že proběhlou inkriminovanou událostí byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit. Vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte. Současný pohled poškozené na proběhlou událost ve spojení s jejím tvrzením, že si myslí, že by se dokázala bránit, je však vyjádřením a postojem spojeným s jejím současným věkem. Je však třeba zdůraznit, že v době prošetřované události byla ještě dítětem, a to po fyzické i mentální stránce. Nedokázala se svěřit nejbližším osobám v rodině (babičce), se situací si poradila úměrně svému věku, kdy si myslela, že komunikací ve formě FB ukončí nevhodné chování obžalovaného vůči její osobě. Ze samotné komunikace je patrná nezralost a nezkušenost, která odpovídá dětskému projevu. V komunikaci z roku 2017 je již patrný posun, schopnost projevit odpor – negace. Na základě výše uvedeného tedy znalkyně konstatuje, že poškozená s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl takového jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“.

‍

19. Shora citované závěry pak znalkyně přednesla i při výslechu v hlavním líčení. Návazně v rámci kladených dotazů mimo jiné doplnila, že její závěry týkající se otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu a projevit proti němu odpor vycházejí právě z vyjádření nezletilé poškozené i facebookové komunikace. Podle znalkyně obecně vzato dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, a v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit takovému činu. Je však třeba brát v úvahu i prostředí, v němž taková dívka vyrůstá a je vychovávána. Poškozená má zvýšený respekt k autoritám, je v postojích a názorech ovlivnitelná dospělými osobami. 

‍

20. Z takto citovaného obsahu uvedeného znaleckého posudku je tedy v první řadě zřejmé, že z psychologického hlediska nese svědectví nezletilé poškozené o stíhaném skutku rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Tento znalecký závěr je celkem jednoznačný. Naproti tomu další závěr znalkyně, který se týká otázky schopnosti nezletilé poškozené posoudit smysl a význam stíhaného jednání a projevit vůči němu odpor, je podle názoru soudu poněkud méně rezolutní a místy snad až rozpačitý.

‍

21. Součástí spisu je také v odůvodnění rozsudku opakovaně zmíněná facebooková komunikace vedená mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným přes aplikaci. O její autenticitě není pochyb, neboť ji oba uvedení potvrdili, nezletilá poškozená byla navíc tím, kdo ji policejnímu orgánu v přípravném řízení poskytl k zadokumentování. Z jejího obsahu je zřejmé, že byla vedena v letech 2014, 2015 a 2017, nezletilá poškozená i obžalovaný si zde tykali a obecně vůči sobě navzájem vystupovali jako rovný s rovným, obžalovaný byl zpravidla tím, kdo navázal a udržoval komunikaci, často se snažil nezletilé poškozené lichotit a místy vůči ní v této souvislosti vystupoval až v ponížené roli, nezletilá poškozená na jeho sdělení reagovala leckdy znuděně, odměřeně či až podrážděně či arogantně. Konkrétněji pak lze zmínit následující konverzaci mezi nimi. V dubnu 2014 v rámci běžné komunikace se nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně zmínila, že „má nového kluka“. V srpnu 2014 obžalovaný nezletilou poškozenou oslovil „Ahojky kočko“, načež ta mu odvětila: „Ty vole, dej už tady s tím pokoj nebo to řeknu babičce“ a návazně opakovaně konstatovala: „Jsi otravnej“, obžalovaný zareagoval vyslovením podivu nad její reakcí a dotazem, „co jí to přelétlo přes nos“, poté mu nezletilá poškozená sdělila: „No mně nic, ale to tvoje osahávání je pěkně otravné“, obžalovaný se poté omluvil a přislíbil, že „už se jí nedotkne“, na to poškozená zareagovala skeptickým: „No jasně tomu tak věřím“ a „10 procent“. Dne 9. srpna 2015 v rámci komunikace obžalovaný nabídl nezletilé poškozené, že jí nechá jakousi baterku, ta o ni jevila zájem, následně ji obžalovaný prosil, aby mu zaslala jednu či dvě fotografie na památku, a sliboval, že je nikomu jinému neposkytne ani neukáže. Ve dnech 25. srpna a 16. září 2015 obžalovaný zaslal nezletilé poškozené totožné obsáhlé zprávy, v nichž se úvodem omluvil, že jí píše, a sdělil, že ji „nechce otravovat“ a aby si onu baterku ponechala, neboť měl radost, že se jí líbila, poté jí vysvětloval, z jakých důvodů po ní chtěl ony fotografie, a v této souvislosti zdůrazňoval, že tím nemyslel nic zlého, a omlouval se, návazně vyjadřoval svůj obdiv a zalíbení v ní („…Mám tě moc rád, strašně moc mi na tobě záleží a nerad bych tě ztratil. Jsi strašně úžasná, nádherná, dokonalá holka. Tak moc rád bych tě chtěl chytnout, obejmout a už nepustit…“, „…Není dne, hodiny, minuty, abych na tebe nemyslel…“), dále konstatoval, že jí (nezletilé poškozené) chtěl vysvětlit „to nedorozumění“, opakovaně se omlouval a vyjádřil naději, že se nezletilá poškozená na něj nezlobí, také poděkoval „za krásný večer“. Nezletilá poškozená první zprávu ponechala bez jakékoli odezvy, obžalovaný ji v mezidobí - dne 26. srpna 2015 - poprosil, aby si uvedenou zprávu přečetla. Poškozená reagovala až dne 16. září 2015 strohým dotazem ve znění: „Za jaký krásný večer????“, obžalovaný pak odvětil: „Prosím, nerozebírej to“. Ve dnech 17. až 20. září 2015 mezi nimi proběhla již obsáhlejší konverzace, která se zjevně vztahuje ke stíhanému jednání a kterou inicioval obžalovaný zprávou: „Ahojky, promiň, že píšu, ale chtěl jsem se zeptat, jestli to vysvětlení a omluvu vlastně přijímáš?“, nezletilá poškozená reagovala sdělením: „Dej mi pokoj, bojím se tě“, obžalovaný pak uvádí, že jí neudělal nic, proč by se jej měla bát, nezletilá poškozená mu sdělila: „Ne?!!!! Ty fakt nejsi v pohodě!!!“ a „Zničil jsi mi dětství“. Obžalovaný vzápětí odepsal: „Vím, co jsem udělal a moc mě to mrzí. Neměl jsem to nechat dojít tak daleko, ale naposledy jsi to chtěla sama a ani netušíš, jak moc si to vyčítám, že jsem se neovládl. Netuším, jak tu chybu napravit“, nezletilá poškozená reagovala, že „to už nepůjde“, načež obžalovaný sdělil: „Já vím, že nepůjde. Opravdu mě to moc mrzí. Jsem v pohodě, jen jsem se nechal tebou unést, což jsem neměl dopustit“. Na dotaz nezletilé poškozené, co myslel tím, že se jí nechal unést, pak na vysvětlenou třemi na sebe navazujícími zprávami doplnil: „Jsi strašně nádherná, přitažlivá, okouzlující holka, ale to sama jistě dobře víš, že ano“, „Nevím, jak to napsat, ale stalo se něco, co se stát nemělo, a věř mi, že si to vyčítám a vyčítat budu. Neměl jsem to dopustit“, „A mrzí mě, že to teď odnáším já, když za to můžeme oba“. Poškozená následně obžalovaného stroze požádala, aby jí již nepsal a při příští návštěvě u nich se s ní raději ani nebavil, obžalovaný se jí opět omluvil. Další den se obžalovaný nezletilé poškozené dotázal, „proč si zlost vylévá na něm“, dále připustil, že „se něco stalo“, ale dodal, že „to nebylo nic, co by (nezletilá poškozená) sama nechtěla“. Následně jí oznamuje, že se dozvěděl, že nezletilá poškozená se měla s někým „vyspat“ a dotyčný se pak „na ni vykašlal“, což nezletilá poškozená odmítá, poté se zjevně vracejí k inkriminovanému večeru. Nezletilá poškozená v této spojitosti uvedla: „Jenže já si nic nezačala!!! Nebo snad jo?“, obžalovaný obratem sdělil: „No tenkrát ano. Proto k tomu došlo. Ani netušíš, jak mě to trápí“, nezletilá poškozená se pak opakovaně dotázala, co konkrétně udělala, a poté konstatovala: „Jestli myslíš to, že jsem do tebe kopla, tak to bylo omylem!!! Tohle dělám normálně. Je vidět, na co myslíš“. Obžalovaný reagoval nesouhlasně a nejprve nejevil ochotu popsat právě přes facebook vlastní verzi události, na opakované žádosti nezletilé poškozené ale nakonec konstatoval: „Takže od začátku. Párkrát jsi do mě šťouchla, tak jsem tě chytl za nohu a začal ti jezdit palcem po prstech, aby ses zklidnila, ale ty jsi mě tou nohou začala hladit po vlasech, pak jsi ji přes mě přehodila, vzala za ruku a dala (ty víš, kam). Dost mě to překvapilo, ale nakonec jsem se nechal unést. A došlo to tam, kam to došlo“. Nezletilá poškozená reagovala tvrzením, že „to tedy neudělala“ a že obžalovaný „si začal“, obžalovaný naopak tvrdil, že událost iniciovala nezletilá poškozená. Každý z nich pak trval na svém, také probírali vztah obžalovaného k jeho družce (XX), obžalovaný nezletilé poškozené opět lichotil a připouštěl, že mezi nimi došlo k intimnímu kontaktu a nad svým počínáním vyjadřoval lítost („…Nechal jsem se tebou unést, protože jsi strašně nádherná, svůdná, no prostě dokonalá holka…“, „…Já jsem přiznal chybu a lituji toho…“). Další komunikace proběhla dne 7. října 2015, kdy obžalovaný zaslal nezletilé poškozené zprávu ve znění: „Je mi líto, co se stalo a co jsi udělala, jen doufám, že jednou tě svědomí bude žrát a nakonec řekneš pravdu, jak to doopravdy bylo. Máš jedinou jistotu, že mě už nikdy neuvidíš. Měl jsem tě moc rád, ale to už je teď jedno. Jen nevím, proč by to měla odnést XX s dětmi. XX jsem vše řekl popravdě. Teď po všem tě začínám spíš litovat. Vím, co jsem ti slíbil a nebýt toho, co jsi udělala, tak by to tak zůstalo. Mrzí mě, že vás kvůli tomu, co jsi udělala, ztrácíme. Doufám, že se v tobě hne svědomí. Promiň za všechno, ale čas nedokážu vrátit“. Reakce nezletilé poškozené byla: „What? Myslíš si, že je to příjemné, když mi ta tvoje napíše, že jsem tě svedla a že já jsem nadržená pipina????“. Obžalovaný v reakci na to nezletilé poškozené sdělil, že jej skutečně svedla, že pokud by (nezletilá poškozená) „neudělala to, co udělala, tak k ničemu nedošlo“ a že nenechá na sebe házet veškerou vinu, dále vyjadřuje nespokojenost s tím, že nezletilá poškozená „do toho začala zatahovat jiné“ (tedy, jak je zřejmé z předešle uvedeného, že věc řešila s družkou obžalovaného). Poté následuje odmlka v komunikaci až do května 2017. Dne 14. května tohoto roku obžalovaný opět kontaktoval nezletilou poškozenou, vyjádřil přání „řešit minulost“, nejlépe při osobním setkání, poté ji prosil o zaslání fotografií, čemuž nezletilá poškozená vyhověla, obžalovaný jí poté sdělil, že „je nádherná holka a moc jí to sluší“. Poté se konverzace opět přesouvá ke stíhanému skutku, obžalovaný a nezletilá poškozená se dohadují, kdo z nich „to“ (z kontextu je zjevné, že je míněn intimní kontakt) inicioval, každý z nich trval na tom, že to byl ten druhý, obžalovaný v této spojitosti mimo jiné uvedl: „…To co bylo, před tím, že jsem tě hladil a sahal na prsa, to ano to přiznávám, ale to, co bylo naposledy, se stalo, protože jsi to chtěla a já se nechal unést…“. Nezletilá poškozená zase obžalovanému napsala: „To, žes mě udělal, babi neví. To jsem řešila s někým mladším“, obžalovaný reagoval konstatováním, že její babička „ví, že se to stalo, jen neví, že to (nezletilá poškozená) sama chtěla“ a že nezletilá poškozená věc „řešila s XX“, posléze uvedené (že věc řešila s XX) nezletilá poškozená návazně potvrdila. Poměrně intenzivní konverzace pak proběhla dne 15. května 2017, obžalovaný a poškozená zde řešili různé otázky, obžalovaný i zde dával nezletilé poškozené najevo svou náklonnost (že na ni musí neustále myslet, neboť je „úžasná, nádherná holka“, a že mu na ní moc záleží), nezletilá poškozená reagovala na tyto jeho projevy odmítavě a obžalovaného označovala za pedofila. To obžalovaný popíral, načež nezletilá poškozená mu sdělila: „Tak proč jsi mi ve 12 sahal na prsa? Proč jsi mě tedy dělal prstama…Co ty prasárny?“, obžalovaný poté uvedl: „To, že jsem ti sahal na prsa, to jsem přiznal, ale to druhé by se nestalo, kdybys to sama nechtěla. A neboj se, hodně dlouho mě to mrzelo, co se stalo. Jen nemůžu pochopit, proč jsi to udělala a pak to hodila na mě“, poté mezi nimi následovala opět debata, kdo onen intimní kontakt inicioval. Také v rámci komunikace uskutečněné ve dnech 17. a 21. května 2017 se obžalovaný opakovaně snažil vracet k inkriminovanému večeru, což nezletilé poškozené zjevně nebylo po chuti, každý z nich setrvával na své verzi o tom, kdo onoho večera „si začal“, obžalovaný v této spojitosti uváděl, že „tu poslední noc jí (nezletilé poškozené) podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, dále nezletilé poškozené mimo jiné sděloval, že ji „strašně miloval a vždy se těšil, až ji uvidí“ a že „ji miloval a miluje, to její pevné tělo, úžasné oči a nádherný úsměv“. V konverzaci vedené dne 25. května 2017 nezletilá poškozená obžalovanému opakovaně sdělovala, že další komunikaci s ním odmítá a hrozí, že bude-li ji nadále kontaktovat, sdělí to jeho družce, případně jejich komunikaci zašle policii. Ve dnech 24. a 25. srpna 2017 obžalovaný zasílanými zprávami opět nezletilé poškozené vyjadřoval svou náklonost.

‍

22. Soud záměrně popsal ve věci zajištěnou facebookovou komunikaci mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou poměrně detailně, neboť její obsah je sám o sobě celkem výmluvný, aby bylo zřejmé, jednak že nezletilá poškozená obžalovaného dlouhodobě velmi silně přitahovala, obžalovaný jí byl doslova fascinován, jednak a zejména že mezi nimi došlo někdy v průběhu léta 2015 k takovému sexuálnímu styku, jaký je uveden ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku. V uvedené komunikaci se totiž hovoří o sexuálním kontaktu nejen v náznacích (obžalovaný opakovaně uváděl, že „se nechal unést“, že „došlo to tam, kam to došlo“, že nezletilé poškozené „podlehl, protože to chtěla, a on neodolal“, že „by se to nestalo, pokud by to nechtěla“, a že nezletilá poškozená jej „svedla), ale také explicitně, konkrétně obžalovaný uznával, že nezletilou poškozenou osahával na prsou a dotýkal se jejího přirození, nezletilá poškozená pak dokonce přímo uváděla, že obžalovaný ji „udělal“ (což je v hovorové mluvě výraz pro sexuální uspokojení jedné osoby osobou jinou) a že jí „dělal prstama“ (což je zase hovorové označení sexuální praktiky záležející v zasouvání prstů ruky do vagíny ženy), s čímž obžalovaný nijak nepolemizoval, ale naopak to připouštěl (byť současně tvrdil, že „to chtěla sama“ a „že by se to nestalo, pokud by to nechtěla“). Poněkud jinak a stručněji vyjádřeno, daná facebooková komunikace je sama o sobě důkazem, která svým obsahem přímo svědčí o takovém počínání obžalovaného, jaké je uvedeno ve výrokové části rozsudku. Současně ale tato komunikace dokládá, že nezletilá poškozená již v době před stíhaným činem (a také v době následné) i přes věkový odstup přistupovala k obžalovanému jako sobě rovnému (obžalovaný ve snaze vlichotit se do její přízně vystupoval vůči ní místy až servilně a poníženě), byla schopna projevit svůj odpor vůči takovému jeho jednání, které se jí nezamlouvalo (viz její upozornění ze srpna 2014, že neupustí-li obžalovaný od takového jednání, pak to oznámí své babičce), v rozhodné době (v roce 2015) také dokázala dlouhodobě upustit od komunikace s obžalovaným (lze připomenout, že komunikace ustala v říjnu 2015 a obnovena byla až v květnu 2017).  

‍

23. Jako svědkyně byla vyslechnuta Mgr. XX, jež ve školním roce 2015/2016 byla jednou z učitelek nezletilé poškozené. Ve své výpovědi nezletilou poškozenou charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“, byla hezká, čehož si byla vědoma. Nestalo se, že by jí v něčem zásadním někdy lhala. Svědkyně dále uvedla, že někdy na podzim roku 2015 za ní nezletilá poškozená přišla do školního kabinetu a ukázala jí vytištěnou konverzaci, v níž nějaký muž obdivoval její krásu a dával najevo svou náklonost a lásku, bylo zřejmé, že po ní touží, nezletilá poškozená jej odmítala. O zmíněném muži jí nezletilá poškozená sdělila, že se má jednat o jejího strýce. Svědkyně se návazně tázala, zda dotyčný jí nějak obtěžoval, dotýkal se jí a osahával, na což nezletilá poškozená jen mlčky přikyvovala, nic dalšího k tomu však konkrétně neuváděla, bylo zjevné, že o dané otázce se nechce více bavit. Svědkyně jí proto dala kontakt na nějaké dětské krizové centrum a o věci informovala i její třídní učitelku, není jí známo, jak ta s uvedenou informací naložila. Následně zaznamenala, že nezletilá poškozená o uvedené vytištěné konverzaci hovořila se svými spolužačkami, s nimiž tvořila jakousi „partu“, jednalo se o XX, XX a XX.

‍

24. Oněmi spolužačkami nezletilé poškozené, o nichž hovořila svědkyně Mgr. XX (a také sama nezletilá poškozená), byly nezletilé XX XX a XXX. Všechny tři jmenované nezletilé ve svých svědeckých výpovědích potvrdily, že nezletilá poškozená jim ukazovala vytištěnou konverzaci mezi ní a „jejím strýcem“ (tedy v kontextu toho, co bylo uvedeno v dřívějších pasážích odůvodnění, obžalovaným), navíc se jim svěřila, že tento strýc (obžalovaný) ji osahával a „dělal jí to prstama“. Ke svému vztahu k nezletilé poškozené uvedené svědkyně vesměs uváděly, že s ní nebyly „moc velké kamarádky“, vadilo jim, že chtěla být středem pozornosti, pomlouvala je, případně si někdy i vymýšlela.

‍

25. Je tedy zřejmé, že svědectví Mgr. XX, XX, XX a XX jsou důkazy, které svým obsahem také dokládají, byť toliko zprostředkovaně, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené dopustil sexuálně zaměřeného jednání, které mělo podle posléze tří jmenovaných svědkyň takovou podobu, jaká je uvedena ve výrokové části rozsudku.

‍

26. Taktéž svědecká výpověď nezletilé XX, jež je sestrou nezletilé poškozené, zprostředkovaně svědčí o okolnosti, že obžalovaný se dopustil stíhaného jednání. Z této výpovědi se totiž podává, že několik dní po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny ve XX nezletilá poškozená manipulovala se svým telefonem a poté začala plakat, svědkyně se jí proto tázala, co se stalo, načež se jí nezletilá poškozená svěřila, že obžalovaný jí jedné noci při zmíněné návštěvě začal hladit, poté jí rukou sahal do rozkroku a dával jí tam prsty, což jí bolelo. Dále jí nezletilá poškozená sdělila, že nechce, aby k nim obžalovaný ještě jezdil. Následně jí také ukazovala zprávy, které jí obžalovaný na facebooku zasílal, v těchto zprávách jí lichotil a projevoval svou náklonnost, uvedené zprávy pak nezletilá poškozená ukazovala i babičce. Jde-li o vztah obžalovaného a nezletilé poškozené při dříve proběhlých návštěvách, pak podle svědkyně obžalovaný za nezletilou „jakoby trochu dolejzal“, tedy hodně si ji všímal, usmíval se na ni, také „jí skládal komplimenty, třeba že má hezký účes, hezký plavky, hezký triko, hezkou postavu, což nikomu jinému neříkal“.

‍

27. Další ve věci vyslechnutou svědkyní byla XX babička nezletilé poškozené (č. l. 214-219). V souvislosti se stíhaným skutkem vypověděla, že nezletilá poškozená jí nějakou dobu po poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny u nich ve XXX opakovaně ukazovala komunikaci, v rámci které jí obžalovaný stále zasílal „zamilované zprávy“ a žádal po ní zaslání jejích fotografií, nezletilá poškozená jí k tomu sdělovala, že si s ním nechce psát a že si jej „blokne“. Jelikož se situace opakovala, svědkyně nakonec písemně sdělila XX (družce obžalovaného), aby je ve XX ona a obžalovaný již nenavštěvovali, že chce mít klid. O okolnosti, že obžalovaný se vůči nezletilé poškozené měl dopustit stíhaného skutku, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla až poté, co se s vnučkami přestěhovala do XX. Nezletilé poškozené se tázala, proč se jí nesvěřila, ta odvětila, že nevěděla, jak jí to má říci, bylo jí to „takový nepříjemný“. Ke vztahu mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou svědkyně konstatovala, že se k sobě chovali kamarádsky, oslovovali se jménem, svědkyně měla dojem, že nezletilá poškozená se k obžalovanému někdy chovala až vyzývavě, kupříkladu kolem něj záměrně chodila v plavkách a „natřásala se“. I následující den po inkriminovaném večeru spolu běžně komunikovali, byli společně i s dalšími členy rodiny na koupališti. Pokud u nich ve XX byli obžalovaný XX a jejich děti na návštěvě, pak oba uvedení se v uspávání dětí střídali, děti tedy uspával vždy jeden z nich a poté se vrátil za ostatními do společnosti. 

‍

28. Svědectví XX tedy neposkytuje ke stíhanému skutku podstatnější přímé či nepřímé informace, snad vyjma toho, že při oné poslední návštěvě obžalovaného a jeho rodiny v místě tehdejšího bydliště nezletilé poškozené se oba mohli ocitnout v dětském pokoji v době, kdy obžalovaný zde uspával své děti. Dané svědectví ale potvrzuje opakované snahy obžalovaného o facebookovou komunikaci s nezletilou poškozenou, v níž projevoval svou silnou citovou náklonnost k ní (o existenci této komunikace ostatně není sebemenších pochyb již na základě dříve rozebraných důkazů), a to v době nedlouho po stíhaném jednání, vedle toho dokládá samotný způsob, jakým se k sobě obžalovaný a poškozená chovali v době před tímto jednáním.

‍

29. Svědkyně XX, jež je známou rodiny XX a příležitostně je navštěvovala, se ve svědecké výpovědi vyjadřovala ke vztahům v této rodině, osobě nezletilé poškozené i chování obžalovaného v době, kdy býval u rodiny XX ve XX na návštěvě, v tomto směru z jejího svědectví žádné významnější okolnosti nevyplynuly. I ona potvrdila, že nezletilá poškozená jí opakovaně ukazovala zprávy zasílané prostřednictvím aplikace XX, v nichž jí obžalovaný psal, že ji má rád a že ji miluje, přičemž nezletilá poškozená dávala najevo svou nelibost nad těmito zprávami, současně ale svědkyně poznamenala, že zejména v dřívější době nezletilá poškozená obžalovaného v rámci dané komunikace pobízela, aby jí psal, jak a proč jí má rád. O okolnosti, že obžalovaný měl nezletilou poškozenou osahávat, se svědkyně podle svého vyjádření dozvěděla od její babičky, bylo to někdy v červnu roku 2017 ještě ve XXX, samotná poškozená se jí v tomto směru nesvěřila.

‍

30. Ve spisovém materiálu jsou také založeny zprávy a dokumentace základní školy XX, organizace XX z. s.,  a odboru sociálních věcí XX . Z právě označených listinných důkazů se mimo jiné podává, že v letních měsících roku 2017 se nezletilá poškozená, její babička (XXX) a sestra (XXX) přestěhovaly do XX, kde nezletilá poškozená i její sestra navštěvovaly uvedenou základní školu. Nezletilá poškozená je školou hodnocena vesměs kladně, její vztah s babičkou je i přes počáteční adaptační potíže bez zásadnějších problémů, má ale přítele, se kterým měla i pohlavní styk. U XX se objevily ve škole i mimo ni vážné problémy s chováním, vzhledem k vyskytnuvším se informacím o jejích sexuálních zkušenostech s ní vedl učitelský sbor pohovor, v rámci něhož se mimo jiné zmínila, že i její sestra (tedy nezletilá poškozená) měla mít již sexuální zkušenosti, a to vedle jiných mužů a chlapců i se svým příbuzným, konkrétně „se jí před 3 roky pokusil vyprstit jeden příbuzný“. Uvedenou informaci škola předala odboru sociálních věcí Magistrátu města XX, jenž obratem požádal Policii ČR o prověření věci. Právě popsaným způsobem tedy policejní orgány získaly informace o stíhaném skutku, jejich následné šetření nakonec vyústilo v zahájení trestního stíhání obžalovaného.

‍

31. Za účelem objasnění duševního stavu obžalovaného byl zpracován znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie. Z jeho závěrů vyplývá, že obžalovaný netrpí a ani v minulosti netrpěl duševní poruchou v pravém slova smyslu, tedy psychózou, ani duševní chorobou, je však u něj dána porucha v podobě psychosexuální nevyzrálosti, která se velmi pravděpodobně projevuje mimo jiné jako deviace – heterosexuální pedofilie. Právě uvedenou diagnózu podporuje i falopletysmografické vyšetření, při kterém byly u obžalovaného zachyceny reakce na dívky věkem odpovídající nezletilé poškozené i dívky poněkud starší, naopak reaktivita na snímky dospělých žen a aktivity dospělých párů byla relativně slabší. V době presumovaného jednání byly jeho rozpoznávací schopnosti zachovalé, jeho schopnosti ovládnout své jednání však byly v důsledku uvedené sexuální poruchy (psychosexuální nevyzrálosti při velmi pravděpodobném výskytu heterosexuální pedofilní preference) podstatně sníženy, míra tohoto snížení byla více jak poloviční. Obžalovaný není závislý na užívání návykových látek, nic nesvědčí o tom, že by v době stíhaného činu byl ve stavu intoxikace, nejednalo se o případ patické opilosti ani o jiný typ mrákotného stavu. Vzhledem k výskytu uvedené sexuální poruchy je pobyt obžalovaného na svobodě bez odborného léčení relativně nebezpečný z hlediska možnosti opakování takového jednání, pro které je stíhán. Proto znalec navrhl uložení ochranného léčení sexuologického ambulantní formou. V rámci tohoto léčení je třeba obžalovaného seznámit s jeho sexualitou a její strukturou, přimět ho k poznání motivace deviantního chování, soustavněji jej edukovat o podstatě poruchy, vést k jejímu přijetí a nutnosti sebekontroly i adaptace. Ambulantní forma léčení se jeví jako dostačující z toho důvodu, že u obžalovaného nebyla zjištěna osobnostní patologie ve formě kupříkladu dissociální poruchy osobnosti, není proto důvod pochybovat, že bude při léčbě spolupracovat. Obžalovanému nic nebrání v plnohodnotné účasti při úkonech trestního řízení, je také schopen plně chápat smysl případně mu uloženého trestu.

‍

32. Shora popsané znalecké závěry tedy dokládají, že takové počínání obžalovaného, jaké je popsáno ve výrokové části rozsudku, není v rozporu, ale naopak v souladu s povahou jeho sexuálního zaměření.

‍

33. V procesním postavení svědkyně byla vyslechnuta i XX dříve XX, jež aktuálně je manželkou a v inkriminované době byla družkou obžalovaného. Ve své výpovědi uvedla, si nikdy nevšimla jednání obžalovaného vůči nezletilé poškozené, které by mělo jakýkoli sexuální podtext, byl mezi nimi normální vztah. V pozdější době nezletilá poškozená podle svědkyně „vyhledávala kluky“, nosila vyzývavé ošacení a před obžalovaným se „naparovala“, z čehož měla svědkyně zvláštní pocit. Ani ona a ani obžalovaný však s ní nikdy žádný konflikt neměli. Také v rámci jejich poslední společné návštěvy u rodiny XX ve XXX v létě 2015 svědkyně nic neobvyklého nezaznamenala. I toho dne, který následoval po večeru, během něhož mělo dojít ke stíhanému činu, nezletilá poškozená s ostatními zcela běžně komunikovala, nic nenasvědčovalo tomu, že by se mělo něco stát. Ještě před odjezdem ze XXX jí ale obžalovaný sdělil, že když večer v pokoji ležel se svědkyní na zemi, nezletilá poškozená mu opakovaně nohou hladila hlavu, on jí nohu nejprve odstrčil, poté jí po noze hladil, načež nezletilá poškozená mu uchopila ruku a pokoušela se strčit si ji pod kalhotky mezi své nohy, obžalovaný však ruku odtrhl, nezletilou poškozenou napomenul a otočil se, čímž vše skončilo. Sama svědkyně, ačkoli ležela také v pokoji, podle svého vyjádření nic nezaregistrovala. Poněkud nejasně až rozporně se pak svědkyně vyjádřila k otázce, z jakého důvodu takto od obžalovaného získanou informaci s nezletilou poškozenou neřešila přímo na místě – zatímco v přípravném řízení uváděla, že obžalovaný se jí svěřil v době, kdy již seděli ve vozidle a odjížděli, přičemž však nezletilá poškozená byla s nimi až do jejich odjezdu a ještě se s nimi loučila, u hlavního líčení nejdříve tvrdila, že s nezletilou poškozenou chtěla ihned v souvislosti s uvedenou informací hovořit, avšak ta na místě nebyla, protože odešla někam za kamarády, tedy neměla možnost věc s ní řešit, po předestření daného rozporu svědkyně pro změnu nejdříve konstatovala, že nezletilou poškozenou potkali cestou při jízdě vozidlem, proto zastavili a loučili se s ní, svědkyně však nechtěla věc řešit ve vozidle a navíc pospíchali, posléze uváděla, že obžalovaný jí již o věci stručně informoval ještě před odjezdem, podrobněji jí to vylíčil při jízdě ve vozidle poté, co se s nezletilou poškozenou již rozloučili. O dané okolnosti pak svědkyně komunikovala s nezletilou poškozenou zhruba po dvou měsících přes facebook, nezletilá poškozená jí mimo jiné sdělila, že obžalovaný ji „udělal“, jinak však ani ona ani její babička nejevily chuť věc nějak řešit, dávaly pouze najevo, že si nepřejí, aby k nim obžalovaný do Skašova ještě jezdil. Svědkyně v průběhu své výpovědi dávala najevo, že se kloní k verzi obžalovaného, také vyjadřovala podiv nad skutečností, že věc počaly orgány činné v trestním řízení řešit až s delším odstupem, navíc v době, kdy svědkyně, jež má špatné vztahy se svými rodiči a sourozenci, na svou matku podala trestní oznámení pro majetkovou trestnou činnost. Zároveň však svědkyně připustila, že nemá žádné konkrétní informace o spojení mezi svou matkou a nezletilou poškozenou, nezletilá poškozená naopak má (stejně jako sama svědkyně) špatné vztahy s její matkou.

‍

34. Svědkyně XX (dříve XX) policejnímu orgánu také vydala výtisk facebookové konverzace, kterou vedla s nezletilou poškozenou. Z jejího obsahu je zřejmé, že počátkem října 2015 si nezletilá poškozená stěžovala svědkyni: „…On (zjevně obžalovaný) na mě pořád hrabe, když je tady….“, na námitku svědkyně, že lechtání není obtěžování, nezletilá poškozená zareagovala sdělením: „Brouku…on mě tady jednou udělal!!! Tohle fakt už není normální“, svědkyně na tuto informaci reagovala s nedůvěrou. Později se svědkyně v komunikaci vyjadřovala tak, že již „zná pravdu“, že ví, že to nebyla chyba obžalovaného, že bylo jen otázkou času, kdy „se to stane“ a že nezletilá poškozená obžalovaného již neuvidí, v reakci na to nezletilá poškozená odmítla, že „by to byla její chyba“ a zdůrazňovala, že „držela celou tu dobu hubu“, a to proto, že svědkyni a obžalovaného nechtěla „rozhádat, neboť mají skvělý děti a on (obžalovaný) skvělou ženskou“. Svědkyně poté mimo jiné nezletilé poškozené sdělovala: „Ty máš svoji pravdu a on (obžalovaný) taky“ a „To víte jen vy, co se ve skutečnosti stalo, akorát se neví, kdo říká pravdu“.

‍

35. Je tedy zřejmé, že ačkoli svědkyně XX (dříve XX) se zjevně kloní k takové verzi o stíhaném skutku, jaký prezentuje v rámci své obhajoby obžalovaný, jde toliko o její subjektivní názor založený na snaze důvěřovat mu jako osobě velmi blízké. Její svědectví neobsahuje žádné informace, které by svým obsahem vylučovaly či vážně zpochybňovaly verzi nezletilé poškozené (kterou přitom podporuje – ať již přímo či nepřímo – řada jiných důkazů, které byly již dříve rozebrány). Totéž platí o konverzaci mezi svědkyní a nezletilou poškozenou (naopak z ní se jasně podává, že nezletilá poškozená rezolutně trvala na tom, že obžalovaný se vůči ní dopustil intenzivnějšího sexuálně zaměřeného jednání).  

‍

36. Jsou-li veškeré důkazy rozebrané v předešlých pasážích odůvodnění rozsudku hodnoceny jednotlivě i ve vzájemném souhrnu, pak podle přesvědčení soudu nemůže být sebemenších pochyb, že obžalovaný se dopustil takového jednání, jaké je popsáno ve skutkové větě výroku o vině tohoto rozsudku.

‍

37. Z výpovědi obžalovaného, svědectví nezletilé poškozené a obsahu komunikace mezi nimi jasně plyne, že v průběhu letních prázdnin roku 2015 na místě specifikovaném ve výroku rozsudku došlo mezi obžalovaným a nezletilou poškozenou k intimnímu kontaktu. Verze obžalovaného, jakým způsobem tento kontakt proběhl (tedy že bez jakéhokoli sexuálního podtextu hladil nezletilou poškozenou po noze, ta však uchopila jeho ruku a hodlala jí dráždit své přirození, čemuž on zabránil), nemůže ve světle dalších provedených důkazů obstát. Vyvrací ji svým obsahem primárně svědecká výpověď nezletilé poškozené, podle které si obžalovaný počínal způsobem prezentovaným ve výrokové části rozsudku. O její výpovědi přitom soud nemá důvod pochybovat. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

‍

38. Předně na straně nezletilé poškozené absentuje jakýkoli rozumný důvod, který by ji mohl vést ke křivému obvinění obžalovaného. Z provedeného dokazování je zřejmé, že do doby stíhaného skutku byl vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jenž byl druhem její vzdálené příbuzné, celkem bezproblémový, nedošlo mezi nimi k žádnému vážnějšímu konfliktu či sporu, natož takovému, který by mohl být příčinou mstivé pohnutky k nepravdivému svědectví proti obžalovanému. Ostatně obžalovaný v rámci své obhajoby ani netvrdil, že na straně nezletilé poškozené je dán nějaký racionální motiv k jeho smyšlenému obvinění. 

‍

39. V souvislosti s právě uvedeným nelze přehlédnout ani skutečnost, že nezletilá poškozená nebyla tím, kdo inicioval trestní stíhání obžalovaného. Jak bylo vysvětleno v bodě 30 odůvodnění rozsudku, orgány veřejné moci se o stíhaném skutku dozvěděly pouhou shodou okolností, bez jakékoli přímé či nepřímé součinnosti nezletilé poškozené. 

‍

40. Připomenout je třeba také okolnost (podrobně vysvětlenou v bodech 18 a 20 odůvodnění rozsudku), že podle znaleckého posudku z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, svědectví nezletilé poškozené nese z psychologického hlediska rysy věrohodnosti, tedy že nezletilá poškozená popisovala ve svých výpovědích takové počínání obžalovaného, které bylo odrazem reality. Zpracovatelka uvedeného posudku samozřejmě nemůže činit (a také nečinila) kategorický závěr, zda ke stíhanému skutku došlo, nicméně z psychologického pohledu hodnotila, jak se nezletilá poškozená při popisu projednávané události i při samotném vyšetření chovala a projevovala, tyto její projevy pak posuzovala v kontextu zjištěné osobnostní charakteristiky nezletilé poškozené. Po komplexním vyhodnocení uvedených skutečností učinila výše uvedený závěr. Ten soud považuje za celkem jednoznačný, logický, přesvědčivý a náležitě zdůvodněný (a také – což je třeba zdůraznit -  plně korespondující s dalšími provedenými důkazy).

‍

41. Konečně  a zejména je zřejmé, že svědectví nezletilé poškozené plně zapadá do kontextu skutečností, jež vyplynuly z řady dalších provedených důkazů. Stěžejním z těchto dalších důkazů je facebooková komunikace vedená mimo jiné v době po stíhaném skutku mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným, jejíž autenticita nebyla ničím zpochybněna (naopak potvrdil ji i obžalovaný) a jejíž obsah také jasně a přímo dokládá, že obžalovaný si v rámci tohoto skutku počínal tak, jak popsala ve své svědecké výpovědi nezletilá poškozená (viz v této souvislosti body 21 a 22 odůvodnění rozsudku). Takové počínání obžalovaného pak jednak zprostředkovaně potvrzují i svědecké výpovědi Mgr. XX (učitelky nezletilé poškozené), XX, XX a XX (spolužaček nezletilé poškozené) i XX (sestry nezletilé poškozené), jak plyne z bodů 23 až 26 odůvodnění rozsudku, jednak je v souladu s povahou sexuálního zaměření obžalovaného, které bylo zjištěno znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, jehož závěry byly rozebrány v bodě 31 odůvodnění rozsudku.

‍

42. Se zřetelem na takto zrekapitulované výsledky dokazování tak soud pokládal svědectví nezletilé poškozené XX o průběhu stíhaného skutku za hodnověrné. Toto svědectví ve spojení s dalšími důkazy zcela jednoznačně a spolehlivě usvědčuje obžalovaného XX z takového jednání, jaké je obsaženo ve výrokové části tohoto rozsudku. Na právě uvedeném závěru nic nemůže změnit ani svědecká výpověď XX (dříve XX), jež se (jak bylo vysvětleno v bodech 33 až 35 odůvodnění rozsudku) sice přikláněla k obžalovaným tvrzené verzi o stíhaném skutku, ovšem činila tak na podkladě svého subjektivního názoru vyvěrajícího z její snahy důvěřovat mu jako osobě velmi blízké, jmenovaná svědkyně ostatně sama ani neuváděla takové okolnosti, které by měly vylučovat či vážně zpochybnit verzi nezletilé poškozené.

‍

43. Naproti tomu nelze pokládat za prokázaný závěr obžaloby, podle kterého nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání účinně bránit (a že obžalovaný si toho byl vědom). V této spojitosti je třeba uvést následující.

‍

44. Podle názoru soudu je již z laického hlediska a při rozumném náhledu na danou otázku zřejmé, že průměrně fyzicky a duševně vyspělá dívka mezi dvanáctým a třináctým rokem života by měla být schopna uvědomit si smysl a význam sexuálně zaměřeného jednání, kterého se vůči ní dopouští jiná osoba, stejně tak by měla být schopna dát účinně najevo svou případnou nelibost nad takovým jednáním, tedy projevit vůči němu verbální a fyzický odpor. To ostatně z odborného hlediska v obecné rovině připustila i znalkyně z oboru školství a kultura, odvětví psychologie. Nezletilá poškozená přitom takovou nejméně průměrně vyspělou dívkou v době stíhaného jednání nepochybně byla, jak plyne ze všech svědeckých výpovědí (připomenout lze kupříkladu vyjádření Mgr. XXX, jež se stala učitelkou nezletilé poškozené jen několik týdnů či možná jen dnů po stíhaném skutku a která ji charakterizovala jako „chytrou, empatickou holku s dobrými sociálními dovednostmi“ a „typickou dospívající holku, která nevybočovala z obrazu pubertální školačky“) i z psychologického znaleckého posudku. Sama nezletilá poškozená pak ve své výpovědi jasně uvedla, že již v době činu si byla vědoma, jaký smysl mělo jednání obžalovaného, totéž jednoznačně plyne i z následné facebookové komunikace mezi ní a obžalovaným. Stejně tak lze z její výpovědi dovodit, že jí objektivně nic nebránilo dát obžalovanému najevo nelibost a nesouhlas s takovým jeho jednáním (uváděla sice, že ležela a nevěděla, co má dělat, současně ale připustila, že mohla z pokoje, kde k činu docházelo, bez problémů odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“, „doma to nechtěla dělat těžší“).

‍

45. Znalkyně z oboru z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, sice ve svém posudku uzavřela, že poškozená „s ohledem na svůj věk, rozumové schopnosti, psychosexuální vyspělost a celkovou vyspělost nebyla schopna posoudit význam a smysl projednávaného jednání a nebyla schopna posoudit význam odporu proti tomuto jednání a případný odpor projevit“. Jak ale soud již upozornil, právě uvedený závěr v kontextu jiných okolností, které sama znalkyně připustila na jiných místech svého posudku, působí ne zcela jednoznačně a snad až poněkud rozpačitě. Dokladem je nejen konstatování znalkyně, že „vzhledem k době, kdy se prošetřovaná událost odehrála, je velmi obtížné hodnotit případný stav bezbrannosti dítěte“, ale také skutečnost, že na jedné straně svůj závěr o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl jednání obžalovaného i posoudit a projevit odpor proti takovému jednání znalkyně souhrnně opírá o její věk, rozumové schopnosti a celkovou vyspělost, na straně druhé však připustila, že dívka takové osobnostní charakteristiky, jakou je nezletilá poškozená, v takovém věku, v němž se nacházela v době stíhaného činu, by se měla být schopna verbálně i fyzicky se bránit počínání obžalovaného.

‍

46. Kromě toho dílčí argumenty znalkyně, které ji vedly k závěru o neschopnosti nezletilé poškozené posoudit význam a smysl stíhaného činu i posoudit a projevit odpor proti němu, je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů. Znalkyně poukazovala na okolnost, že v rozhodné době (tedy v době, jež se váže ke stíhanému jednání) se nezletilá poškozená nedokázala svěřit s jednáním obžalovaného nejbližším osobám v rodině, jmenovitě své babičce. Z provedeného dokazování přitom plyne, že nezletilá poškozená se sice v uvedené době skutečně nesvěřila své babičce (tato okolnost je zřejmá ze svědeckých výpovědí nezletilé poškozené i XX, jakož i facebookové komunikace mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným), svěřila se ale jiným osobám, k nimž měla důvěru, jmenovitě své sestře XX, učitelce Mgr. XX i spolužačkám XX, XX a XX (jak dokládají svědecké výpovědi jmenovaných a částečně i svědectví samotné nezletilé poškozené), navíc nezletilá poškozená obecně je (jak uvedla ve svém posudku sama znalkyně) osobou introvertní, jež nemá potřebu se svěřovat druhým. Jde-li o argument znalkyně, že nezletilá poškozená při facebookové komunikaci s obžalovaným v rozhodném období – na rozdíl od pozdější doby, konkrétně roku 2017 – nedokázala projevit svůj odpor, pak je třeba upozornit, že uvedená komunikace svým obsahem (který byl v odůvodnění rozsudku detailně citován) celkem jasně dokládá, že poškozená při konverzaci s obžalovaným nejen v rozhodném období, ale dokonce již v létě 2014 dokázala obžalovanému naprosto jasně a zřetelně dát najevo nelibost nad takovým jeho počínáním, jež se jí nezamlouvalo (lze připomenout její zprávu ze srpna 2014, v níž obžalovanému sdělila, že pokud nezanechá jejího osahávání a nevhodného oslovování, pak to oznámí babičce). Stejně tak je zřejmé, že nezletilá poškozená bez problémů dokázala dlouhodobě ukončit komunikaci s obžalovaným (podle facebookové konverzace, již sama doložila, s ním takto komunikovala do počátku října 2015 a poté až v květnu 2017). Znalkyně také argumentovala, že z vyjádření samotné nezletilé poškozené je zřejmé, že předmětnou událostí „byla ve svém věku paralyzována, nedokázala se vzhledem ke svému věku jednání obžalovaného bránit“. Jak ale bylo výše opakovaně zmíněno, nezletilá poškozená sice uváděla, že „ležela a nevěděla, co má dělat“, současně ale připustila, že z pokoje, kde k činu docházelo, mohla odejít, přičemž tak neučinila proto, že „nechtěla doma dělat zbytečný rodinný rozbroje“ a že „doma to nechtěla dělat těžší“. Tato její tvrzená ohleduplnost podle názoru soudu jistě není totéž, co bezbrannost. Konečně u hlavního líčení znalkyně ve spojitosti s otázkou schopnosti či neschopnosti posoudit a projevit odpor vůči jednání obžalovaného poukazovala i na rodinné a výchovné prostředí nezletilé poškozené, její submisivnost, zvýšený respekt k autoritám a ovlivnitelnost dospělými osobami. Podle soudu je však třeba si uvědomit, že jednak obžalovaný nebyl členem užší rodiny nezletilé poškozené (šlo o druha její vzdálené tety, rodina obžalovaného a rodina nezletilé poškozené se jen sporadicky navštěvovaly), jednak a zejména vztah mezi nezletilou poškozenou a obžalovaným nebyl klasickým vztahem dospělý-dítě. Jak dokládá řada svědeckých výpovědí a zejména facebooková komunikace, obžalovaný a nezletilá poškozená i přes výrazný věkový rozdíl k sobě přistupovali jako rovný s rovným (tykali si, oslovovali se křestním jménem), nejméně při konverzaci přes internet se nezletilá poškozená již před rozhodným obdobím vůči obžalovanému dokázala projevovat celkem razantně a místy až arogantně a dávat mu najevo svou nelibost nad takovým jeho chováním, které se jí nezamlouvalo, obžalovaný při dané konverzaci naopak vystupoval někdy až v ponížené roli, při osobním kontaktu se poškozená k obžalovanému dokázala chovat vyzývavě a provokativně (posledně uvedené plyne nejen ze svědectví XX, jež je osobou blízkou obžalovanému, ale také z výpovědí svědkyň XX a XX, které mají nepochybně bližší vztah k nezletilé poškozené).

‍

47. Jsou-li všechny uvedené okolnosti hodnoceny důsledně ve vzájemném souhrnu, pak podle názoru soudu nelze pokládat za jednoznačný a nepochybný závěr, že nezletilá poškozená nebyla schopna se stíhanému jednání obžalovaného účinně bránit.

‍

48. Jen pro úplnost lze poznamenat, že i pokud by soud ve vztahu k otázce uvedené v předešlém bodě odůvodnění rozsudku zaujal opačný názor (a nutno opět zdůraznit, že učinit jej s ohledem na výsledky dokazování nemohl), pak by nebylo lze dovodit, že obžalovaný si musel být vědom neschopnosti nezletilé poškozené projevit a klást jeho počínání účinný odpor. Právě uvedené plyne již z okolností, které charakterizovaly vztah obžalovaného a nezletilé poškozené, jak byl zrekapitulován v poslední větě bodu 46 odůvodnění rozsudku (lze stručně připomenout, že šlo o vztah rovnocenný, v němž nezletilá poškozená nevystupovala v podřízené roli a byla schopna obžalovaného důrazně upozornit, pokud jí některé jeho chování nebylo po chuti). K tomu přistupuje i další skutečnost, jež se podává z provedeného dokazování (výpovědí obžalovaného i nezletilé poškozené a facebookové komunikace mezi nimi), totiž že obžalovaný se k projednávanému činu uchýlil v důsledku toho, že nezletilá poškozená svou nohou zavadila o jeho hlavu. Svědectví nezletilé poškozené i facebooková komunikace sice dokládají, že šlo z její strany o neúmyslné jednání, obžalovaný si je však mohl (jak připustila ve své výpovědi sama nezletilá poškozená) vyložit mylně tak, že jde o jakousi výzvu k intimnějšímu kontaktu.

‍

49. Ze všech důvodů rozebraných v předešlých pasážích odůvodnění tak soud vzal za prokázaný takový skutkový stav, jaký je obsažen ve výrokové části tohoto rozsudku. 

‍

50. Soud prokázané počínání obžalovaného podřadil pod skutkovou podstatu zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku. Označeného trestného činu se dopustí pachatel, který vykoná soulož s dítětem mladším patnácti let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Podle ustálené soudní praxe se za soulož pokládá spojení pohlavních orgánů muže a ženy, jiným způsobem pohlavního zneužití se rozumí intenzivní zásahy do pohlavní sféry, jež jsou v širším pojetí považovány za pohlavní styk. Pohlavním stykem je přitom jakýkoli způsob ukájení sexuálního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví. Podstatou tohoto styku je tedy fyzický kontakt s druhou osobou, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání. Při tomto vymezení pohlavní styk zahrnuje širokou škálu činností, včetně osahávání prsou a pohlavních orgánů, jakož i zasouvání prstů do vagíny ženy.

‍

51. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku musejí být zahrnuty úmyslným zaviněním, jak plyne z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

52. V projednané věci obžalovaný XX nezletilou poškozenou XX, které v dané době bylo méně než patnáct let, osahával na prsou a přirození a následně jí zasunul svůj prst do vagíny a pohyboval zde s ním. Z pohledu ustanovení § 187 odst. 1 trestního zákoníku tedy jiným způsobem než souloží pohlavně zneužil dítě mladší patnácti let. Takové jeho jednání bylo zahrnuto zaviněním ve formě přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, neboť věděl, že může porušit zájem na ochraně mravního a tělesného vývoje nezletilé poškozené, jejíž věk znal, a takový trestněprávně relevantní následek způsobit chtěl. 

‍

53. Z provedeného dokazování neplyne, že nezletilá poškozená byla při popsaném jednání svěřena dozoru obžalovaného (lze připomenout, že obžalovaný byl druhem vzdálené příbuzné nezletilé poškozené a na místě činu se nacházel pouze proto, že se svou družkou a dětmi navštívil rodinu nezletilé poškozené a v rozhodné době uspával své děti v téže místnosti, kde se shodou okolností nacházela nezletilá poškozená). Odtud vyplývá, že počínání obžalovaného není namístě posoudit jako spáchané v kvalifikované skutkové podstatě trestného činu pohlavního zneužití podle ustanovení § 187 odst. 2 trestního zákoníku. Ve věci není dána ani žádná z kvalifikačních okolností vymezených v ustanovení § 187 odst. 3 či odst. 4 trestního zákoníku. 

‍

54. V úvodní pasáži odůvodnění tohoto rozsudku soud upozornil, že obžaloba ve stíhaném činu spatřovala zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku. Podle názoru soudu však nelze dovodit, že obžalovaný by svým počínáním naplnil všechny znaky již základní skutkové podstaty uvedeného zločinu. Tento svůj závěr opírá o následující argumenty.

‍

55. Trestného činu znásilnění v základní skutkové podstatě podle § 185 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí pachatel, který jiného násilím nebo pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy donutí k pohlavnímu styku (alinea první), respektive pachatel, který k takovému činu zneužije bezbrannosti jiného (alinea druhá). Co se rozumí pohlavním stykem, soud vysvětlil již výše. Násilím je použití fyzické síly k překonání kladeného či očekávaného odporu, pohrůžkou násilí pak hrozba užití takové síly, o pohrůžku jinou těžkou újmou jde tehdy, hrozí-li pachatel oběti způsobením vážného negativního zásahu do její majetkové, osobní či rodinné sféry. Za bezbrannost – u které je třeba předeslat, že je pojmem právním, tedy její dovození je věcí orgánů činných v trestním řízení, jež v této souvislosti vycházejí ze skutkových okolností plynoucích z provedeného dokazování - ve smyslu ustanovení § 185 trestního zákoníku se pokládá takový stav oběti, ve kterém vzhledem k okolnostem není schopna projevit svou vůli, pokud jde o pohlavní styk s pachatelem, případně ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání. Judikatura i soudní praxe chápou bezbrannost jako bezbrannost absolutní (o kterou jde tehdy, pokud se oběť nachází v situaci, kterou sama nevnímá, tedy si v důsledku kupříkladu bezvědomí, umělého či hlubokého spánku anebo silného oblouznění alkoholem či jinou psychoaktivní látkou vůbec neuvědomuje, co se s ní děje, a proto vůbec nedokáže hodnotit situaci, v níž se nachází a kterou nevnímá, a nemůže tedy nijak ovlivnit jednání pachatele), bezbrannost fyzickou (jde o situaci, kdy oběť vnímá situaci, ve které se nachází a chápe význam jednání, jehož se vůči ní pachatel dopouští, nemá však objektivně možnost se účinně bránit, ač by tak učinit chtěla, a to proto, že je kupříkladu spoutaná, ochrnutá, upoutaná na vozík či lůžko anebo přestárlá) a bezbrannost psychickou (jíž se rozumí situace, kdy duševní a rozumové schopnosti oběti nejsou na takové úrovni nebo takového stavu, aby si ve své mysli dokázala situaci, v níž se nachází, dostatečně přiléhavě ze všech souvislostí vyhodnotit a přiměřeně, logicky a účinně na ni reagovat). Není přitom podstatné, vyplývá-li bezbrannost z tělesného či psychického stavu oběti, anebo zda nastala přičiněním jiné osoby. Uvedené okolnosti tvořící znaky objektivní stránky trestného činu znásilnění podle § 185 trestního zákoníku musejí být také zahrnuty úmyslným zaviněním, jak je zřejmé z ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku.

‍

56. V nyní posuzovaném případě si obžalovaný podle provedeného dokazování pohlavní styk s nezletilou poškozenou nevynutil násilím, pohrůžkou násilí ani pohrůžkou jiné těžké újmy, to ostatně obžaloba ani netvrdila. Poškozená byla v době činu při vědomí a nebyla ovlivněna žádnou psychoaktivní látkou, stejně tak nebyla omezena ve svobodě pohybu. Nenacházela se tedy ve stavu absolutní ani fyzické bezbrannosti. Z toho, co bylo uvedeno v bodech 43 až 47 odůvodnění rozsudku, je pak zřejmé, že nezletilá poškozená byla takového věku, měla takové rozumové schopnosti a její vztah k obžalovanému byl takového rázu, že byla schopna projevit svůj odpor vůči jeho sexuálně motivovanému jednání. Nelze proto ani dovodit, že v době činu byla ve stavu psychické bezbrannosti. Jak je přitom zřejmé z výše popsaného zákonného vymezení trestného činu znásilnění, obligatorním znakem objektivní stránky již jeho základní skutkové podstaty podle       § 185 odst. 1 trestního zákoníku je vynucení si pohlavního styku násilím, pohrůžkou násilí či pohrůžkou jiné těžké újmy anebo vykonání pohlavního styku na oběti, jež se nachází ve stavu bezbrannosti.

‍

57. Spíše jen na okraj – neboť vzhledem k výše uvedenému je to celkem bezpředmětné – lze poznamenat, že i pokud by soud na straně nezletilé poškozené objektivně dovodil stav její bezbrannosti v době činu, nebylo by možno dovodit úmysl obžalovaného k této okolnosti. Úmyslné zavinění je totiž charakterizováno dvěma složkami – složkou vědomostní (ta záleží v tom, že pachatel si uvědomuje, že svým jednáním může způsobit trestněprávně relevantní následek, tedy porušení nebo ohrožení zájmu chráněného příslušným ustanovením trestního zákoníku) a složku volní (ta spočívá v tom, že pachatel následek významný z hlediska trestního práva způsobit chce anebo je s ním alespoň srozuměn, přičemž o srozumění jde tehdy, pokud pachatel nepočítá s žádnou konkrétní okolností, jež by mohla vzniku tohoto následku zabránit). Jak soud vysvětlil v bodě 48 odůvodnění rozsudku, i v případě, že poškozená by nebyla schopna s ohledem na svůj věk a rozumové schopnosti se stíhanému jednání účinně bránit, nebylo by možno učinit závěr, že obžalovaný si této okolnosti (tedy z pohledu ustanovení § 185 trestního zákoníku stavu bezbrannosti) musel být vědom. Odtud vyplývá, že v jeho jednání by v naznačené situaci absentovala již vědomostní složka úmyslného zavinění ve vztahu ke znaku bezbrannosti, logicky by pak nemohla být dána ani složka volní (neboť ta se odvíjí od složky vědomostní).

‍

58. Ze všech shora uvedených důvodů soud trestněprávně relevantní jednání obžalovaného popsané ve výroku rozsudku na rozdíl od obžaloby kvalifikoval nikoli jako zločin znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, nýbrž jako zločin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku.

‍

59. Ze závěrů výše již rozebraného znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, je zřejmé, že obžalovaný je za projednávaný skutek odpovědný i z pohledu příčetnosti (§ 26 trestního zákoníku).

‍

60. Poněvadž soud uznal obžalovaného vinným stíhaným trestněprávním jednáním, ukládal mu návazně za toto jednání trest. Na trestný čin pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1 trestního zákoníku stanoví uvedený zákoník trest odnětí svobody v rozpětí od jednoho roku do osmi let.

‍

61. K osobě obžalovaného soud z jeho výpovědi, opisu rejstříku trestů, přílohových trestních spisů, zprávy z místa bydliště a sdělení jeho zaměstnavatele zjistil následující skutečnosti. Před spácháním nyní projednávaného činu se obžalovaný dostal opakovaně do střetu s trestními zákony pácháním typově méně závažnějších trestných činů proti majetku i trestného činu zanedbání povinné výživy. Všechna tato dřívější odsouzení jsou však ze zákona zahlazena, nelze je proto pokládat za přitěžující okolnost, navíc vyjma posledního z nich (za přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 trestního zákoníku, jež je z roku 2013) jsou staršího data (spadají do období let 1998 až 2009). V místě svého současného bydliště obžalovaný nebyl postižen pro přestupek. Od počátku února 2017 je zaměstnán jako řidič kamionové dopravy, svým zaměstnavatelem je hodnocen kladně. 

‍

62. Při úvaze o výši trestu soud vycházel z hledisek pro posuzování této otázky rozhodných, jež jsou zakotvena zejména v ustanoveních § 38 odst. 1, § 39, § 41 a § 42 trestního zákoníku. Bral tedy v potaz povahu a závažnost projednávaného skutku, osobu obžalovaného i jeho poměry, jeho postoj ke spáchanému činu, jakož i okolnosti polehčující a přitěžující. 

‍

63. Obžalovanému toliko přitěžovalo, že se stíhaného jednání dopustil s rozmyslem (§ 42 písm. a) trestního zákoníku). Žádnou z polehčujících okolností demonstrativně vyjmenovaných v ustanovení § 41 trestního zákoníku soud sice neshledal, ve věci jsou ovšem dány jiné skutečnosti, jež snižují závažnost jeho trestněprávního jednání a hovoří v jeho prospěch. Předně jde o okolnost, že pohlavní zneužití nezletilé poškozené nemělo formu soulože, nýbrž osahávání na intimních místech a poté zasouvání prstu do její vagíny, šlo tedy o méně vážnou formu zásahu do intimní sféry nezletilé poškozené. Nelze rovněž přehlédnout, že počínání obžalovaného na nezletilé poškozené nezanechalo žádné vážnější fyzické ani psychické následky (dokladem toho ostatně je, že nezletilá poškozená je po stíhaném jednání sexuálně poměrně čilá, podle vlastní výpovědi i přes svůj stále nízký věk měla opakované pohlavní styky s nejméně dalšími dvěma muži). Zohlednit je namístě rovněž aktuální osobní a rodinné poměry obžalovaného (je ženatý, s manželkou vychovává děti, pracuje a zaměstnavatel jej hodnotí pozitivně). Konečně je třeba vzít v potaz sníženou příčetnost obžalovaného a s ní související skutečnost, že vedle samotného trestu byla obžalovanému stanovena i další (a poměrně citelná) trestněprávní sankce v podobě ochranného léčení. 

‍

64. Se zřetelem na všechny výše popsané okolnosti soud zastává názor, že jednak jako adekvátní se jeví výměra trestu odnětí svobody při čtvrtině zákonné trestní sazby, konkrétně v trvání dvou roků, jednak k nápravě obžalovaného není nezbytně nutné přistupovat k přímému výkonu tohoto trestu. Proto jej uložil ještě v podmíněné formě, ovšem – s ohledem na skutečnost, že obžalovaný v minulosti, byť již vzdálenější, projevil opakovanou inklinaci k páchání deliktů trestněprávní povahy (jak bylo již zmíněno, dřívější odsouzení nelze ve věci hodnotit jako přitěžující okolnost, avšak je namístě je brát v potaz při hodnocení možností nápravy obžalovaného) - při stanovení zkušební doby již blíže horní hranici zákonného rozpětí (ta činí jeden rok až pět let) a současném vyslovení dohledu. Je na obžalovaném, aby vedením řádného života v průběhu zkušební doby podmíněného odsouzení a dodržováním povinností plynoucích z vysloveného dohledu (který stát bude vykonávat prostřednictvím své Probační a mediační služby) prokázal, že předpoklad soudu o možnosti jeho nápravy i bez přímé trestní represe je opodstatněný. Pokud obžalovaný řádný život nepovede anebo nebude v rámci vysloveného dohledu náležitě spolupracovat s Probační a mediační službou ČR, bude to mít za následek nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody.

‍

65. Vedle uvedeného trestu soud obžalovanému v souladu s doporučením znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a sexuologie, uložil ochranné léčení sexuologické v ambulantní formě. Pro tento postup totiž byly splněny zákonné podmínky zakotvené v ustanovení § 99   odst. 2 písm. a) trestního zákoníku (neboť stíhaného činu se obžalovaný dopustil ve stavu vyvolaném svou sexuální duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je z důvodu možného opakování obdobného jednání v důsledku této poruchy potenciálně nebezpečný) a současně se jeví – se zřetelem na povahu stíhaného činu a charakter duševní poruchy obžalovaného, kterou je ochranné léčení podle znalce způsobilé významně korigovat – i jako plně účelný.

‍

66. Nezletilá poškozená XX prostřednictvím svého (v daném trestním řízení ustanoveného) opatrovníka ve věci řádně a včas ve smyslu § 43 odst. 3 trestního řádu uplatnila nárok na náhradu nemajetkové újmy (č. l. 419, 421). Po obžalovaném se domáhala úhrady částky 500.000 Kč jako satisfakce za zásah do její osobní integrity a narušení jejího práva na soukromí.

‍

67. Podle § 81 odst. 1 věty první občanského zákoníku (zákon č. 89/2012, účinný od 1. 1. 2014) je chráněna osobnost člověka včetně jeho přirozených práv. Podle § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Podle § 2956 občanského zákoníku pak platí, že vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákoníku (tedy mimo jiné ustanovením § 81 občanského zákoníku), nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy. Podle § 2957 občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. 

‍

68. V projednávané věci bylo obžalovanému XX prokázáno takové trestněprávní  počínání - tedy z pohledu občanského zákoníku zaviněné protiprávní jednání – jaké je popsáno ve výroku rozsudku. Jeho podstatou byl aktivní zásah do intimní sféry nezletilé poškozené XXXX v době, kdy s ohledem na svůj věk byla zákonem před takovým zásahem chráněna. I přes okolnost, že nezletilá poškozená se jednání obžalovaného nebránila a ani se nenacházela ve stavu bezbrannosti, je tedy zřejmé, že dané jednání představovalo narušení její osobnostní integrity a tím i porušení jejího soukromí a částečně i důstojnosti ve smyslu § 81 občanského zákoníku. Podle názoru soudu je proto namístě, aby poškozené byla za takto jí způsobenou nemajetkovou újmu poskytnuta peněžitá náhrada ve smyslu § 2956 a § 2957 občanského zákoníku. Se zřetelem na okolnosti charakterizující povahu a závažnost spáchaného trestněprávně relevantního skutku (jak byly rozebrány v těch pasážích odůvodnění rozsudku, jež se váží k otázce trestu) i majetkové poměry obžalovaného soud považuje za přiměřenou výši této náhrady částku 50.000 Kč. Proto ji nezletilé poškozené při aplikaci ustanovení § 228 odst. 1 trestního řádu přiznal. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy byla nezletilá poškozená postupem podle § 229 odst. 2 trestního řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 

‍

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů od doručení jeho opisu ke Krajskému soudu v Plzni. O tomto odvolání bude rozhodovat Vrchní soud ČR v Praze. Státní zástupce může odvoláním napadnout rozsudek pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to i v neprospěch obžalovaného, poškozený může podat odvolání toliko v případě, že uplatnil nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy nebo na vydání bezdůvodného obohacení, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody nebo nemajetkové újmy v penězích nebo o vydání bezdůvodného obohacení, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci nebo zabrání části majetku. Obžalovaný má právo podat odvolání pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. Všechny shora uvedené oprávněné osoby mohou napadat rozsudek také proto, že výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může ve prospěch obžalovaného podat odvolání i proti jeho vůli, stejně tak proti vůli obžalovaného, jenž je omezen ve svéprávnosti, může za něho v jeho prospěch podat odvolání též jeho opatrovník a jeho obhájce.

Ve prospěch mladistvého obžalovaného může i proti jeho vůli podat odvolání i orgán pověřený péčí o mládež, kterému lhůta k podání opravného prostředku běží samostatně.

Odvolání musí být ve lhůtě shora uvedené nebo v další lhůtě 5 dnů k tomu stanovené předsedou senátu soudu prvního stupně také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného.

Poškozený, kterému byl přiznán nárok na náhradu škody, může žádat, aby byl vyrozuměn o konání veřejného zasedání o podmíněném propuštění odsouzeného z trestu odnětí svobody. Žádost se podává u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň dne 7. 2. 2019

Mgr. Martin Kantor, v.r.

předseda senátu

‍