Pohlavní styk s dítětem mladším 18-ti let

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK 

JMÉNEM REPUBLIKY 

Okresní soud v Berouně rozhodl v hlavním líčení konaném dne 16.6.2015 v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Pařeza a přísedících Heleny Foitové a Pavla Vokála,

 t a k t o : 

Obžalovaný 

nar. xx v , trvale bytem xx , – adresa pro účely doručování – , okr. xxx , 

 je v i n e n, že 

1) v přesně nezjištěné době v místě svého pobytu, v domě čp. v obci nejméně v jednom případě, v postavení otčíma, donutil násilím k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY, nar. XX , takovým způsobem, že jí rozespalou odvedl do jejího pokojíku, položil na postel, svlékl jí, přičemž jí držel ruce za hlavou tak, aby se nemohla bránit a poté na ní proti její vůli vykonal soulož, 

t e d y: 

jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, čin spáchal souloží na dítěti, 

2) v blíže nezjištěné době od listopadu 2013 do 18. února 2015 v místě svého pobytu v obci XXX, v postavení otčíma, opakovaně v mnoha případech, několikrát za  měsíc, přiměl k pohlavnímu styku dceru své družky, nezletilou XY  , nar. XX, o níž věděl, že je mentálně retardovaná s velmi jednoduchou osobností, snadno manipulovatelná, zpomaleného myšlení, v zátěži se sklony k plačtivosti a primitivním projevům, následkem nechráněných pohlavních styků pak došlo k otěhotnění nezletilé, která se pak dne 19.2.2015 podrobila interupci v Nemocnici v XX, 

t e d y: 

jiného přiměl k pohlavnímu styku zneužívaje jeho závislosti a svého postavení a z něho vyplývajícího vlivu a čin spáchal na dítěti,

č í m ž  s p á c h a l 

pod bodem 1) zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odst.1, odst.2 písm.a), písm.b) tr. zákoníku, 

pod bodem 2) přečin sexuální nátlak podle § 186 odst.2, odst.3 písm.a) tr. zákoníku, o d s u z u j e  se  

podle § 185 odst.2 tr.zákoníku za použití § 43 odst.1 tr.zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 6 (šesti) měsíců, 

podle § 84 tr.zákoníku a § 85 odst.1 tr.zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 4 (čtyř) let s tím, že se nad obžalovaným vyslovuje dohled, 

podle § 85 odst.2 tr.zákoníku a § 48 odst.4 písm.d) tr.zákoníku se obžalovanému ukládá povinnost podrobit se vhodnému programu psychologického poradenství a dále povinnost zdržet se osobního, písemného, telefonického i jakéhokoliv jiného styku s poškozenou , nar. 

podle § 228 odst.1 tr.řádu je obžalovaný povinen nahradit poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČ 47672234, se sídlem Jeremenkova 11, Ostrava, škodu ve výši 4.952,- Kč. 

O d ů v o d n ě n í : 

Podle § 129 odst.2 tr.řádu písemné odůvodnění rozsudku odpadá, neboť po jeho vyhlášení se jak obžalovaný, a to i za osoby oprávněné, tak státní zástupkyně vzdali odvolání a současně prohlásili, že netrvají na vyhotovení jeho odůvodnění. 

Absence odůvodnění se však netýká výroku o náhradě škody, neboť poškozená Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která je oprávněna podat odvolání do tohoto výroku, takové prohlášení neučinila, resp. se tohoto práva nevzdala. 

Tímto výrokem bylo rozhodnuto o nároku na náhradu škody ve výši 4.952,- Kč, se kterou se poškozená řádně a včas připojila k trestnímu řízení s tím, že se v jejím případě jedná o náklady zdravotní péče, které vynaložila v souvislosti s provedením interrupce u poškozené a které doložila vyúčtováním s detailním rozpisem jednotlivých zdravotních výkonů. O vzniku této škody poškozené v důsledku jednání obžalovaného, stejně jako o její výši,nelze pochybovat, a proto soud rozhodl tak, že poškozené nárok na náhradu škody přiznal                a podle § 228 odst.1 tr.řádu uložil obžalovanému povinnost, aby poškozené tuto škodu nahradil. 

P o u č e n í : 

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení opisu jeho písemného vyhotovení. 

Odvolání se podává u Okresního soudu v Berouně a rozhoduje o něm Krajský soud v Praze.

Odvolání musí být odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které jeho vydání předcházelo. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody a zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci. 

Osoba oprávněná napadnout rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku jej může napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný, nebo že chybí. 

Právo odvolání nemají již ty oprávněné osoby, které se ho výslovným prohlášením vzdaly. 

V Berouně dne 16.6.2015 

Předseda senátu: 

JUDr. Michal Pařez, v.r. 

Za správnost vyhotovení: 

Kristýna Dumská

Číslo jednací: 

50 T 82/2020-1292 

ČESKÁ REPUBLIKA 

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY 

(anonymizovaný opis) 

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr Ing Terezy Staňkové a přísedících Renáty Hodanové a Petra Bachůrka v hlavním líčení konaném dne 8. prosince 2020 v Praze 

takto: 

Obžalovaný 

Mgr XY XX v YX, trvale bytem XY 

je vinen, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 9, XY, v bytě X, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr XX, nar. YX, jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavně a dlouhodobě týral poškozenou tím, že ji na základě jím účelově vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v údajných nedostatcích poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX, YX, opakovaně verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobně, následně své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za,, kurvu“,,, píču“, začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zatnutou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; a na to poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval během návštěv v domě jejich rodičů, za což musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal na poškozenou křičet, at prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěstí do obličeje, následkem čehož poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž těchto útoků vůči poškozené se zhusta dopouštěl za přítomnosti jejich dcery XX; trvající útoky vůči poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele, Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jakož i svévolně, nevyžádaně a bez takové souvislosti, opakovaně od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, XYX, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera YY, vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitím; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakovaně ji napadl verbálně i fyzicky údery otevřenou dlaní do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejního chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeninu pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabitá; současně poškozené v bytě ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četností a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobně a prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS zprávy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážel a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli YY přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery XX,,, že toho hajzla zničí“, téhož dne ve 21:33 hod. dodal,,, už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera“, poté ve 21:39 hod. vyhrožoval tím, že YY udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštěn, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na YY adresu napsal,, Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru"; po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobně opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, XXX, ve XX XX XX XX s.p., kde musela být poškozená buď zapírána kolegy, nebo mu ve fyzickém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu, a poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že XX je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a činil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závažnou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav z jeho osoby, a současně v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, XY YX, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem XX a heslem do informačních systémů Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené XX, konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích a Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidičů, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 hod. v Kontrolovaných osobách a Centrální databázi objektů, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy jí ze své e-mailové adresy [email] zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, a jednal tak v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s S 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 5 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, ať to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakovaně nesplnil; 

chování obžalovaného XX vedlo u poškozené XY k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárně v negativním ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život, 

tedy: jednak týral osobu blízkou žijící s ním ve společném obydlí, a takový čin páchal po delší dobu, jednak jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, jednak získal přístup k počítačovému systému, neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému, a takový čin spáchal v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a získat sobě neoprávněný prospěch, 

čímž spáchal jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle | 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak přečin nebezpečného pronásledování podle 5 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle S 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jednak přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku 

a odsuzuje se

podle 5 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití 5 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let. Podle S 81 odst. 1 tr. zákoníku se výkon tohoto trestu podmíněně odkládá a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku se stanoví zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

50 T 82/2020

Odůvodnění: 

1. Na základě dokazování provedeného v hlavním líčení byl prokázán skutkový děj tak, jak je popsán ve výroku rozsudku. 

2. Obžalovaný Mgr XY XX v hlavních líčeních vypověděl, že s obžalobou nesouhlasí, neboť popisuje skutečnosti odlišně od jejich reálného průběhu, případně popisuje skutečnosti, k nimž vůbec nedošlo. S poškozenou se seznámil na internetové seznamce Badoo v březnu 2013. Obžalovaný byl v tu dobu po rozvodu s manželkou, se kterou byl 16 let. První 2-3 týdny si s poškozenou pouze psali po telefonu, pak se několikrát sešli, chodili na večeře, do kina atd. Po půl roce chození mu poškozená sdělila, že je těhotná, ačkoli spolu dítě neplánovali, neboť spolu byli krátce. V této souvislosti mu poškozená navrhla, aby se přestěhoval ze svého bytu, který měl na Barrandově, do jejího bytu v ulici XY. Obžalovaný tam nechtěl, ale poškozená si to přála, tak jí vyhověl. Poškozená mu rovněž nabídla, aby si nějaké věci převezl k jejím rodičům do obce XY, a tehdy se poprvé setkal s jejími rodiči. Zpočátku na něj byla matka poškozené velmi milá, ale po několika návštěvách se u rodičů poškozené přestal cítit dobře, protože mu její otec dával silně najevo, že ho nemá rád. V listopadu 2013 byla poškozená propuštěna z advokátní kanceláře z důvodu nadbytečnosti. Tehdy si obžalovaný všiml, že to nenese dobře a že začala kouřit a pít červené víno, ačkoli byla těhotná. Když se jí obžalovaný ptal, zda je to vhodné, odpověděla, že je to čistě její věc, že jí to pomáhá na stres a deprese. Když se v květnu 2014 narodila XX bydleli v bytě poškozené na Harfě o velikosti 45 m”, ul. XX, Praha Y , proto se domluvili, že prodají tento byt i byt obžalovaného na Barrandově, a společně koupí větší byt na Barrandově. Obžalovaný svůj byt prodal své matce, ale poškozená řekla, že byt na Harfě nechají dceři a že si na svůj podíl nového bytu vezme hypotéku s tím, že byt na Harfě prozatím pronajmou. Do nového bytu obžalovaný investoval 4.300.000 Kč, poškozená 1.000.000 Kč a hypotéku ve výši 3.500.000 Kč si vzali v roce 2015 na půl s tím, že první půl rok ji ve výši 13.200 Kč měsíčně splácel obžalovaný. Na společnou domácnost přispíval obžalovaný každý měsíc částkou 10.000 Kč. S narozením dcery se začaly stupňovat i konflikty, kdy jejich příčinou bylo právě vedení společné domácnosti, finance a později i péče o dceru a alkohol. Poškozená začala konzumovat alkohol ve větší míře, když kojila jejich dceru, kdy se jednalo např. o 0,7 1 vína. Obžalovaný po příchodu domů z práce viděl, že je na kuchyňské lince vypitá láhev, ačkoli ráno, když do práce odcházel, tam žádná nebyla. Několikrát se v této souvislosti s poškozenou pohádal, kdy mu řekla, že je,, zkurvený policajt" a že je mu do toho hovno, ať se jí do toho nesere, at jde do prdele. Poškozená byla v opilosti agresivní, křičela, občas po něm i něco hodila, to se vždy sebral a raději odešel. Někdy vzal dceru a šli se projít. Když byl dceři 1,5 roku, poškozená se opila do takového stavu, že když 

50 T 82/2020

 obžalovaný přišel domů, ležela pomočená na zemi v obýváku a dcera byla počůraná v  postýlce a brečela hlady. V tu dobu už poškozená pila i tvrdý alkohol, obžalovaný našel vypité lahve od ginu a vodky. Je pravda, že obžalovaný poškozené několikrát řekl, že je alkoholička, ale rozhodně ji verbálně neurážel, ani jí nezakazoval volnočasové aktivity. Neurčoval jí, kdy má přijít domů z práce a nehlídal, zda v práci skutečně je, když tam má být. Párkrát k ní do práce volal, ale to pouze proto, aby se zeptal kde je, protože byli domluveni, že přijde dceru, aby mohl obžalovaný na trénink. Opakovaně totiž poškozená přišla domů pozdě, i když byli takto domluveni, a říkala, že byla v práci. Když tam obžalovaný volal, bylo mu řečeno, že tam poškozená už není. Na jaře 2017 pojal podezření, že poškozená někoho má. Mívala telefon zamčený a položený displejem dolů, dříve to takto neměla. Obžalovaný poškozené telefon nekontroloval, odemykal se otiskem jejího prstu. Obžalovaný poškozené rovněž nevyhrožoval rukou zaťatou v pěst a nenaznačoval útok vůči ní. Určitě se stalo, že jí omylem šlápl na nohu, ale záměrně jí na ni nedupal, do myčky ji také nestrčil. Dále není pravdou, že by obžalovaný ničil poškozené věci ani SPZ. Nepropíchl ani pneumatiky svědkovi XX. Pokud jde o incident, který se odehrál 26. 12. 2015 o Vánocích, tam došlo k tomu, že se pohádali u rodičů poškozené v kuchyni. Ten den se tam hodně popíjelo, ale obžalovaný nepil, protože měl řídit. K hádce došlo kvůli tomu, že obžalovaný krájel nějaké jídlo, poškozená do něj strčila, protože byla opilá, motala se a on se řízl do prstu. Hodně se pohádali, ale facku jí obžalovaný nedal. Na to obžalovanému řekl otec poškozené, at' jde do prdele a on odjel ke kamarádovi na chalupu na hory. Pokud jde o skutek ze dne 12. 5. 2017, tak ten den měla být dcera ve školce, ale obžalovaný přišel domů, našel poškozenou doma s vínem, kdy mu řekla, že byly s dcerou a s kamarádkou na obědě. Obžalovaný jí řekl, že když byla celý den doma, mohla uklidit, udělat něco k jídlu nebo pověsit prádlo, které bylo v pračce 3 dny. Začali se hádat, poškozená začala být agresivní. Dcera byla neklidná, tak ji obžalovaný vzal do ruky. Následně na něj poškozená začala útočit rukama, kdy se po ní levou rukou ohnal, lehce o ni zavadil, a ona si sama dala spodkem své dlaně do nosu a začala jí téci krev. Když jí řekl, že jí teče krev, popadla telefon a běžela ven. Obžalovaný běžel za ní, přičemž mu řekla, že na něj volá Policii ČR, protože ji ohrožuje zbraní. Přijela k nim PČR, ale žádnou zbraň nenašla, protože ji v této době měl obžalovaný v práci v trezoru. Ten večer byla obžalovanému odebrána služební zbraň z trezoru a celá věc byla vyšetřována, kdy byla ukončena pravomocným usnesením orgánu o zastavení trestního stíhání, protože poškozená s trestním stíháním nevyslovila souhlas a služební zbraň mu byla vrácena. Kromě služební má i soukromou zbraň, kterou na žádost PČR dal do depozitu, protože je proti němu vedeno trestní řízení. Obecně není pravdou, že by obžalovaný doma povaloval zbraně, nosil domů služební zbraň, protože chodil na zásahy, ale vždy ji doma vybíjel a dával na bok kuchyně tak, aby se k ní nedostala dcera. Soukromou zbraň vždy uzamykal 

50 T 82/2020

 do trezoru. Poškozenou zbraní neohrožoval, pouze jí ukazoval, že není nabitá, později  zbraň i rozkládal. Společnou domácnost ukončili dne 14. 7. 2017, kdy měl obžalovaný vyházené všechny své věci na garážovém stání, a v bytě na Harfě byly vyměněné zámky. Od této doby mu poškozená bránila ve styku s dcerou, tak ji moc nevídal. Pokud jde o skutek ze dne 11. 7. 2018, tak tehdy obžalovaný hlídal dceru v bytě na Barrandově. Poškozená přišla později, než měla, obžalovaný chtěl vědět, kde byla, protože ještě neměli vyřešené majetkové poměry ani péči o dceru a opět se pohádali. V rámci hádky poškozená obžalovaného nakopala, když si uvnitř v bytě zavazoval boty. On se zvedl a hodil po poškozené dětskou botu. Rozhodně ji neurážel a nevyhrožoval zabitím, a to, že by jí vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, že by upadla na zem a začal bít do hlavy teniskou, se nestalo. V bytě v té době nebydlel, byl tam, protože hlídal dceru. Od bytu má klíče, protože je jeho spolumajitelem. O tomto incidentu si psal s poškozenou, protože se pokoušel obnovit vztah a pravidelný kontakt s dcerou. Poškozené psal, volal, ale později byl blokován. Poškozená mu říkala, že jí jeho chování obtěžuje a vyhrožovala mu, že podá trestní oznámení pro stalking. Obžalovaný ji ale nikdy nesledoval, bylo mu jedno, co poškozená dělá. Pokud jde o skutek ze dne 10. 6. 2018, tak ten den obžalovaný v bytě hlídal dceru a když poškozená přišla, pohádali se kvůli bytům, kdy obžalovaný nesouhlasil s tím, že on si nechá byt na Harfě a ona byt na Barrandově, protože neměly stejnou hodnotu. Tehdy poškozená po obžalovaném hodila skleničkou, ale trefila zed'. Jak se sklenička rozlétla, tak obžalovanému rozsekla obočí, načež obžalovaný poškozené řekl, že to, posrala“ a odešel. K incidentu téhož dne, tedy 10. 6. 2018 okolo 22:00 hod. uvedl, že do bytu chtěl jít, ale nedostal se dovnitř, neboť v zámku zevnitř byl klíč. Ví, že PCR byla volana do bytu několikrát, neboť mu bylo bráněno vstupu do bytu. V bytě měl své osobní věci. Ze stejných důvodů došlo k hádce i dne 22. 8. 2018. Poškozená mu tehdy také řekla, že dceru nebude vídat, dokud se bude chovat jako debil. Obžalovaný se slovně bránil, ale poškozená na něj začala fyzicky útočit, tak ji chytil za ruku, aby se uklidnila. Ona zakopla a spadla na zem. Rozhodně na ní neklečel. Obžalovaný odešel a poškozená za ním vyběhla k výtahu, kde ho uhodila svazkem 10 klíčů do zad, čímž mu způsobila tržnou ránu na zádech. 

 Další útok, tentokrát na oblast hlavy, už vykryl. Pohmoždění ruky si poškozená způsobila tím, jak se rozmáchla, neboť se praštila o futro dveří. Později ale obžalovaný viděl, jak v této údajně pohmožděné ruce nesla tašku a řídila. Pokud jde o skutek 12. 11. 2018, tak tento se nestal. Obžalovaný v tu dobu byl v Rakousku na horách lyžovat s kamarádem. Co se týče lustrací, které měl obžalovaný provádět, v policejním systému k nahlížení do registru obyvatel, dne 11. 6. 2018 v rámci policejní činnosti lustroval právnickou osobu, která měla sídlo na adrese XX. Když rozklikl ulici a číslo domu, tak prolustroval všechny osoby na této adrese. Jméno lustrované právnické osoby si nevybavuje. 

50 T 82/2020

Poškozenou nikdy nelustroval. O dopravní nehodě se dozvěděl během výslechu souvislosti s incidenty s poškozenou na MO Barrandov nebo MO Smíchov. Ptal se vyslýchajícího policisty, jaká trestní stíhání se ohledně incidentů vedou, policista se podíval do systému a sdělil obžalovanému, že poškozená měla nehodu na D1. Poškozené volal v této souvislosti proto, že chtěl vědět, zda se něco nestalo dceři. Pokud jde o období, kdy měl poškozenou stalkovat, obžalovaný neměl jinou možnost, než poškozené volat do práce, protože chtěl vidět dceru, kterou neviděl třeba tři měsíce v kuse. Jiným způsobem poškozenou kontaktovat nemohl, protože si ho zablokovala na Whatsapp, telefon mu nezvedala. Když zjistil, že se poškozená nechala zapírat od kolegů, dojel do místa jejího pracoviště osobně a vyžádal si jí, aby s ní promluvil ohledně kontaktu s dcerou. Přes Viber a Whatsapp psal poškozené často, protože mu vadilo, že nemůže do svého bytu na Barrandově, na který platí hypotéku, zatímco poškozená tam bydlí se svědkem XX, což obžalovaný věděl od sousedky. Po rozchodu 14. 7. 2017 bydlel obžalovaný u své matky a poškozená v bytě na Harfě. Později, v září 2017 nebo 2018, se s dcerou přestěhovala proti jeho vůli do bytu v Barrandově. Poškozená tvrdí, že se s obžalovaným dohodli na tom, že byt bude užívat ona, ale to není pravda. V současné době se vede civilní řízení ohledně péče o dceru i byt. Na základě dohody jejich právníků se poškozená v květnu 2019 odstěhovala s dcerou zpět do bytu na Harfě a obžalovaný se nastěhoval do bytu na Barrandově, kde bydlí dosud. Hypotéku na tento byt splácí poškozená, ale veškeré náklady na chod domácnosti hradí obžalovaný. Obžalovaný nabídl poškozené, že ji z bytu vyplatí, ale nesouhlasí s tím, aby měla dceru ve výhradní péči. Na žádost poškozené byl také vydán měsíční zákaz styku, který obžalovaný dodržoval. Poškozená chtěla tento zákaz prodloužit na 6 měsíců, ale neměla k tomu dostatečné důkazy. Dne 22. 2. 2019 bylo vydáno předběžné opatření, kdy se obžalovaný měl s dcerou vídat 1x za 14 dní na víkend, ale poškozená mu ji často nedala, ani když si pro ni přijel. Jeho styk s dcerou je podmíněný provozem školského zařízení, neboť si dceru předávají přes něj. Když je mateřská škola zavřená nebo ji tam poškozená nedá, obžalovaný ji nevídá. V této souvislosti podával několikrát návrh na výkon rozhodnutí, kdy v srpnu 2019 soudkyně konstatovala, že by poškozená měla podmínky dodržovat a dceru mu vydat. Dceru vídá minimálně, často v součinnosti s právníky, případně soudu, když je u rodičů poškozené, nemůže jí ani zavolat. Poškozená odmítá s obžalovaným komunikovat, vyhrožuje mu, že ho zničí a nechá ho zlikvidovat. 3. Svědkyně - poškozená JUDr XX v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou partnerkou obžalovaného, se kterým má nezl. dceru [jméno). Pracuje jako právník ve [anonymizováno 5 slov] (pozn. od 2 let nezl. dcery). V současné době je zdravá, nenavštěvuje psychologa, ani psychiatra, neužívá pravidelně žádné léky, ani drogy. Alkohol užívá v normální míře. max. 1/2 láhve denně. Od 12. 2. 2019 mají soudně stanoveno předběžné opatření, na 

50 T 82/2020

základě kterého si dceru s obžalovaným předávají. V době, kdy mělo dojít k útokům ze strany obžalovaného, tj. od narození dcery od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 navštívila psychologa kvůli nesoustředění, nespavosti a nechutenství cca 3 krát, léky neužívala. Snažila se o dceru starat, co nejlépe. Po této době obžalovaný předběžné opatření porušil. Poškozená jej potkala v garáži v domě na Harfě“, kde bydlí s dcerou. Zjistila, že má poškrábané auto, odtrženou SPZ. Měla z obžalovaného strach. Dne 16. 3. 2019 zkolabovala a musela si zavolat RZS, která ji odvezla do nemocnice v Motole. S obžalovaným se seznámila v březnu 2013, v srpnu 2013 s ním otěhotněla a spolu začali od ledna 2014 bydlet na Harfě. První konflikty začaly po narození dcery dne 2. 5. 2014. Obžalovaný začal poškozené vyčítat maličkosti ohledně péče o dceru např., že našel její vlas na přebalovacím pultu. Kontroloval její denní režim, jak dlouho a kde byla s dcerou na procházce, na nákupu, jak pracuje (pozn. poškozená pracovala po narození nezl. z domova). Začal poškozenou urážet, že doma nic nedělá, že je tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo, jednalo se o invektivy a o ponižování. Postupem času se jeho vulgarismy stupňovaly. V lednu 2015, kdy obžalovanému koncila proverka NBU, začal být hodně nervózní, měl výbuchy vzteku, agrese a poškozená byla jeho hromosvod, což vygradovalo ve fyzické napadání, které z počátku vypadalo jako, že to obžalovaný nedělá úmyslně, např. kolem poškozené prošel a vší silou jí dupl na nohu, až ji měla modrou, anebo procházel kolem poškozené a strčil do ní, až upadla do myčky na nádobí. Občas jí dal facku, pak byly dva měsíce klid. Za ty roky se frekvence fyzických útoků začala stupňovat. Vyhrožoval ji, že jí ublíží. Měla z něj strach. Když od ledna 2015 do května 2017 užíval Tritico, což byla antidepresiva proti úzkosti a zlepšení nálady, takto na obžalovaného mělo uklidňující vliv. Od podzimu 2016 začala pracovat a dceru dávala do školky. Ze strany obžalovaného začalo sledování, za jak dlouho dorazí z práce. Obžalovaného stresovalo, že kvůli péči o dceru, nemá čas na svoje koníčky. Obžalovaný ji nazýval kurvou, píčou, bordelářkou, zlatokopkou a alkoholičkou. Myslí, že o Vánocích v roce 2016 ji obžalovaný profackoval u jejich rodičů v kuchyni. Její rodiče byli tou dobou v obývacím pokoji, kde to slyšeli. Už si nevzpomíná, kvůli čemu to bylo. Následně její otec obžalovaného vykázal z jejich domu. K incidentu ze dne 12. 5. 2017 uvedla, že obžalovaný na ní kvůli rozloženému žehlicímu prknu a nevytaženému prádlu z pračky začal křičet, že je bordelářka, at' to jde okamžitě uklidit, kdy poškozená odmítla, jelikož pracovala na počítači. Už si přesně nevzpomíná, jak konflikt začal, ale myslí si, že obžalovaný do ní začal strkat, poškozená se jej bála, tak mu řekla, že chce odejít z bytu ven, ale obžalovaný jí v tom zabránil. V chodbě jí dal opakovaně pěstí. Začala jí téct krev nosu, dostala se do šoku, popadla dceru a utíkala do koupelny, kde se s ní zamkla. Není si jistá, zda to bylo zrovna u tohoto incidentu, ale s dcerou se v koupelně zavírala dost často. Každopádně zavolala na linku 112, aby přijela Policie ČR, že obžalovaný má zbraň a má z toho strach, 

50 T 82/2020 

byla přesvědčená, že se jedná o služební zbraň. PČR ji zavolala RZS, která jí i s dcerou odvezla do nemocnice na Bulovce. Ví, že obžalovaný vypovídal, že jej měla napadnout, ale není to pravda. Policie ČR začala tento konflikt řešit jako přestupek proti občanskému soužití. Obžalovaný se poté začal k poškozené chovat mile, a proto nedala souhlas s jeho trestním stíháním, aby neměl problémy v práci, ale následně začalo opětovné fyzické napadání, srážení na zem, kopání, tahání za vlasy, což vyvrcholilo dne 14. 7. 2017, kdy s obžalovaným ukončila společné soužití. Nechala vyměnit zámek od bytu na Harfě a nadále zde s dcerou bydlela. Nakonec se s obžalovaným dohodli, že bude s ohledem na dceru praktičtější, aby s dcerou od srpna 2017 bydlely v byte v YYY. V období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 měl obžalovaný dvě zbraně, jednu služební a jednu soukromou, obě byly stejné černé CZ. Soukromou dával obžalovaný do komory nahoru, aby na ni dcera nemohla dosáhnout, nebyla v trezoru, služební na ostrůvek v kuchyni. Přímo zbraní jí v roce 2017 nevyhrožoval, obžalovaný tvrdil, že není nabitá, ale podvědomě měla poškozená ze zbraně strach. Obžalovaný ji vyhrožoval, že se zastřelí. V březnu 2018 začala poškozená chodit se svým současným přítelem XX, o němž se od dcery někdy v červnu 2018 dozvěděl obžalovaný, který začal být mnohem agresivnější, více poškozenou kontaktoval prostřednictvím zpráv. Někdy v červnu 2018 za poškozenou o půl desáté večer přišel přítel, kdy nedlouho po něm se objevil obžalovaný, který začal bouchat na vstupní dveře od bytu, ať poškozená otevře, že je spoluvlastníkem bytu, což poškozená odmítla, protože z něj měla strach. Z chodby tedy zavolal PČR a posléze se mu podařilo odemknout vstupní dveře do bytu, kdy poté začal křičet na jejího přítele a vyhodil jej za dveře. Poškozenou odtáhl za vlasy do ložnice, kde ji povalil na postel a opakovaně ji začal fackovat, byl nepříčetný. Prosila jej, a tak ji také vyhodil z bytu na chodbu. Po příjezdu PČR obžalovaný tvrdil, že poškozenou, ani pana XX nezná. Po tomto incidentu se bála v bytě zůstat. Neměla žádná zranění, ani nevyhledala lékařské ošetření. Dne 11. 7. 2018 přijela z práce do bytu na Barrandově, obžalovaný hlídal dceru. Bála se ho, a proto mu neřekla, že ji přivezl její přítel, což obžalovaného rozčílilo, že mu lže a že ji přivezl ten,, zmrd“. Obžalovaný se neovládl, napřáhl se na poškozenou pěstí, vzteky ji srazil v chodbě k zemi, kde vzal svojí tenisku a začal jí opakovaně asi 20x bít do hlavy. Až když dcera přiběhla a začala brečet a bránit poškozenou, ať to nedělá, tak obžalovaný přestal. Po tomto incidentu nevolala PČR, ani RZS. Měla na boku velké modřiny, které si vyfotila do jejího mobilního telefonu. Poté měla z obžalovaného velký strach, bála se ho a měla poruchy spánku. V období od 11. 7. 2018 do 22. 8. 2018 byla jak poškozená, tak obžalovaný na dovolené, tak se tolik nepotkávali. Dne 22. 8. 2018 ráno se poškozená chystala jít do práce, když o půl deváté zazvonil obžalovaný. Byl překvapený, že je poškozená ještě doma, přišlo ji, že hledal jejího přítele. Vzteky vzal její mobilní telefon a hodil jej přes celou 

50 T 82/2020

místnost. Začal urážet jejího přítele, že je to,, zmrd“, že ho zničí. Obžalovaný začal na poškozenou opakovaně napřahovat pěstí, kdy nakonec jí jen profackoval otevřenou dlaní. Poté se začali hádat o klíče od bytu na Barrandově, obžalovaný ji policejním chvatem srazil k zemi na břicho a začal jí kroutit rukou, až ji ty klíče vytrhl. Poté obžalovaný začal hledat druhý svazek klíčů. Když šel pro tyto klíče do chodby, tak poškozenou vzteky odhodil na zárubeň, přičemž se poškozená uhodila do hlavy. Bála se, co bude následovat, tak rychle otevřela dveře a vyběhla na chodbu, kde začala zvonit na sousedku, protože u sebe neměla telefon. Sousedka otevřela a zavolala PČR. Když obžalovaný slyšel, že sousedka volá PČR, vrátil poškozené svazek klíčů a odešel. Poškozenou bolelo zápěstí, tak se na Poliklinice Barrandov nechala ošetřit. Neví, že by obžalovanému způsobila nějaké zranění. Někdy v létě 2018 byl na ni obžalovaný agresivní, tak vyběhla na prosklenou terasu, kde ji obžalovaný vyhrožoval, že ji shodí z terasy. Tento incident se odehrál před dcerou, která jej pak vyprávěla ve školce paní učitelce. Od listopadu 2018 byl obžalovaný agresivnější, začal poškozené ničit věci, které měla v bytě na Barrandově, např. trhal oblečení, lámal podpatky od bot nebo vyléval kosmetiku. Toto vše má vyfocené. Dceru si v té době předávali na chodbě, protože se poškozená bála, co by se mohlo dít. Vzpomíná si, že obžalovaný nosil zbraň i před dcerou, poškozená se bála, že by ji mohl něco udělat. Na chodbě ji jednou obžalovaný začal napadat, tahat za vlasy a vláčet tam s ní. K tomuto incidentu volala PČR. Po rozchodu s obžalovaným dne 14. 7. 2017 ji obžalovaný neustále psal sms a volal i 20x během hodiny v jakoukoliv hodinu. Když byla v práci, volal jejím kolegům, a nebo přijel i osobně. Kolegové v práci věděli o její osobní situaci. Před nimi obžalovaný poškozenou pomlouval, že je nespolehlivá, že se nestará o dceru. Obžalovaný volal i kolegovi XX, že je od Policie ČR a že poškozená je dlužník, a nebo jejímu nadřízenému, že obžalovanému vyhrožovala zabitím., že se nestará o dceru. Bylo to velmi obtěžující. Byl to psychický teror. V zaměstnání jí to poškozovalo. Od června 2018, kdy zjistil, že má poškozená přítele, se jeho obtěžování začalo stupňovat o výhružky. Z obžalovaného měla a má strach o sebe i svého přítele. Také měla pocit, že ji sledoval, objevil se u bytu třeba krátce poté, co za ni přijel její přítel, a nebo měl propíchnutou pneumatiku, přičemž poškozená je přesvědčena, že to udělal obžalovaný. Dopravní nehoda na D1 se poškozené stala v červenci 2018, když jeli s jejím přítelem z Brna. Obžalovaný věděl, že její osobní automobil řídil její přátel, což však obžalovanému nesdělila a dokonce věděl i jméno osoby, která měla dopravní nehodu po nich. Sdělil to poškozené ústně i emailem z jeho adresy: XY. Když podávala vysvětlení, věděl o tom obžalovaný přes policistu XX z MO Barrandov, se kterým si tykal. Neustále na ni podává z nejrůznějších důvodů trestní oznámení. Naposledy ji vyhrožoval, že pokud bude před soudem vypovídat, tak se postará o to, aby šla do vězení. Poté, co dne 10. 2. 2019 podala návrh na předběžné opatření, byl obžalovaný nepříčetný, vyhrožoval ji. V bytě na 

50 T 82/2020 

Barrandově ji vzal barové židle, počmáral dveře a napsal ji, že je svině, a proto na něj také podala trestní oznámení. Poškozená neví, proč ji obžalovaný nazval zlatokopkou, ví, že jeho rodiče jsou movití, ale oni nejsou typu, že mu dávali peníze navíc. V těhotenství, ani v době, kdy dceru kojila do srpna 2014, nepila alkohol, ani nekouřila. Nevrhala po obžalovaném předměty. V současné době vede s obžalovaným opatrovnické řízení o dceru a civilní řízení ohledně bytu v YYY. 4. Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je od srpna 2020 opětovně partnerem poškozené YX, kterým byl i v době od března 2018 do prosince 2019. Společnou domácnost vedli asi od dubna do června 2019. S poškozenou jsou zároveň kolegové v práci ve YXY. Ví o vztahových problémech poškozené s obžalovaným, které měli v minulosti právě z jejich zaměstnání. Od začátku roku 2018, kdy s poškozenou pracoval na společném projektu, zaznamenal obtěžování ze strany obžalovaného neustálým voláním na mobilní telefon i pevnou linku i ze skrytého čísla a psaním desítek sms zpráv denně poškozené, která se mu svěřila, že ji napadá a vyhrožuje i přes dceru XX, a proto na něj v minulosti podávala trestní oznámení. Obsah zpráv mu poškozená občas sdělila. Osobně viděl obsah jediné zprávy, ve které se obžalovaný vyjadřoval o svědkovi jako o zoufalci. Poškozená se mu bála říct, že obžalovaný vyhrožuje i jemu. Obžalovaný věděl, kde bydlí a poškozené říkal, že svědkovi něco udělá. Poškozená si kvůli tomu musela vypínat mobilní telefon. Když byl partnerem poškozené, vnímal tuto situaci jako otravnou a nesnesitelnou. Jemu od obžalovaného sms, ani email nepřišel., ale několikrát mu volalo skryté číslo, které však svědek nezvedá. Obžalovaný projevoval násilí k poškozené i před dcerou XX. Vzpomíná si na různé situace, např. když si zapomněl boty v bytě na Barrandově, obžalovaný je před dcerou vyhodil z balkonu, pak se také stalo, že poškozená neměla na autě SPZ, kdy se následně od dcery XX s poškozenou dozvěděli, že ji obžalovaný před jejíma očima utrhl a zmuchlal. S obžalovaným se svědek osobně prvně setkal přibližně v červnu 2018 ve večerních hodinách, když byl s poškozenou v bytě na Barrandově. Byli zde jen chvíli, když obžalovaný začal bušit na dveře a křičet, že ví, že tam jsou, že zavolá Policii ČR, ať vypadnou z bytu. Obžalovanému neotevřeli, protože poškozená se bála o svůj život. Dveře do bytu si tedy poté otevřel obžalovaný a začal na svědka s poškozenou sprostě řvát, a tak se raději s poškozenou chystali odjet, svědek nechtěl vyvolávat žádný konflikt. Svědek má za to, že obžalovaný jej chtěl vyprovokovat k nějaké reakci. V té době byl obžalovaný příslušníkem Policie ČR. Vzpomíná si že, obžalovaný poškozenou vystrčil ven z bytu a začal na něj řvát:,, To seš ty, kterej ji šuká!" a tak podobně. Poté otevřel dveře a strčil do něj, aby z toho bytu vypadl. Poškozená se do bytu vrátila, protože si zde zapomněla nějaké věci, načež obžalovaný zabouchl dveře. Svědek následně slyšel, jak se hádají a dokonce tam zaznělo něco jako facka. Měl o poškozenou veliký strach, ale neměl u sebe telefon, ani klíče, aby se do předmětného bytu dostal. Zkoušel zvonit na sousedku. 

50 T 82/2020

Následně obžalovaný poškozenou z bytu vyhodil. Mezitím přijela Policie ČR, a proto se k bytu vrátili. Obžalovaný poté, co otevřel vstupní dveře do bytu, tvrdil, že svědka s poškozenou nezná a nikdy je neviděl, a že poškozená tam nemá co dělat, což následně poškozená Policii ČR vyvrátila. Stopy na těle poškozené po fyzickém útoku obžalovaného, svědek neviděl. Ví, že jednou poškozená upadla a měla modřinu na noze, viděl pohmožděniny pravého boku a hlavy poškozené, ale osobně žádnému napadení ze strany obžalovaného, nebyl přítomen. Poškozená mu řekla, že jí to udělal obžalovaný. V bytě na Barrandově s poškozenou nebydlel s ohledem na situace, které se tam děly. Na obžalovaného nepodával žádné trestní oznámení. Na Policii ČR podával pouze vysvětlení ohledně propíchnuté pneumatiky na jeho vozidle, jež měl zaparkované před domem na Barrandově, když byl přesvědčený, že to udělal obžalovaný. Propíchnutou pneumatiku na vozidle měla i poškozená, která byla rovněž přesvědčená, že to udělal obžalovaný. V bytě v YYY se poškozené ztrácely věci – barové židle, hodiny, kabely od televize, poškozená měla roztrhané oblečení, rozlité krémy, voňavky, kosmetiku atd., což se stávalo vždy, když se s poškozenou vraceli po víkendu. Určitý pokles jednání obžalovaného nastal od vydání předběžného opatření na začátku roku 2019. Poté zneužíval kontakt s poškozenou prostřednictvím jejich dcery XX. Psychický stav poškozené se od února 2019 zlepšil. Předtím se dostávala do stresových situací spojených s policejním vyšetřováním. Svědek si nikdy nevšiml, že by poškozená užívala drogy a v nepřiměřené míře svědek či poškozená užívali alkohol. O dceru XX se poškozená stará skvěle. Obžalovanému i přes obtěžující telefonáty nikdy nebránila, ani nebrání, aby se stýkal s jejich dcerou. Neví, že by poškozená docházela k psychologovi či psychiatrovi či užívala nějaké léky. Měla strach o sebe a o dceru a postupně i o jeho život. Bála se, když se společně blížili k bytu, zda se v něm nesvítí, nejsou otevřené dveře, jestli v něm není obžalovaný. Vzpomíná si, že na dovolené poškozená dostala úzkostné stavy, kterými občas trpěla. Jednou kvůli tomu jeli do nemocnice do Krče. Diví se, že to poškozená vydržela tak dlouho. Chování obžalovaného se probíralo i na pracovišti, což bylo nepříjemné jak pro poškozenou, tak pro její kolegy. 

Dostalo se mu informace, že obžalovaný za poškozenou dojíždí do práce, volá ji na pevnou linku, u čehož byl později i sám přítomen. Probíralo se, že poškozenou napadá, ale s kolegy se o její situaci nebavil. Dozvěděl se, že v bytě v YYY přišel se zbraní v ruce. Poškozené sice tvrdil, že není nabitá, ale měl s ní nějakým způsobem manipulovat i přesto, že jej žádala, aby ji odložil, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Také slyšel, že obžalovaný v červenci 2018 lustroval poškozenou ohledně nehody, kterou měla se svědkem na dálnici, kdy jí kontaktoval, že už ví, jak ta nehoda proběhla. Dokonce poškozené říkal, že ví, kde svědek bydlí, takže je přesvědčen, že nahlížel do spisu a věděl

50 T 82/2020 

informace, které by vědět neměl. Ani by se nedivil, kdyby jej lustroval v policejním systému. K dotazům obžalovaného svědek uvedl, že v bytě na Barrandově od března 2017 do května 2019 byl, a několikrát v něm i přespal. Svědek Ing celé jméno svědka v hlavním líčení vypověděl, že je od 1. 1. 2018 kolegou poškozené ze [anonymizováno 5 slov]. Vzpomíná si, že asi půl roku poté, co nastoupil do zaměstnání, přijal telefonní hovor ze skrytého čísla, v němž se mu představil pán od policie. Jméno si již dnes nevzpomíná. Sháněl poškozenou, tak mu svědek chtěl dát číslo na její mobilní telefon, což volající odmítl s tím, že poškozená nezvedá pevnou linku, ani mobilní telefon, a že pokud se neozve, takto bude Policie ČR řešit obálkou se zeleným pruhem. Načež se svědek vylekal, a tak si chtěl vzít telefonní číslo, aby poškozená mohla zavolat zpátky, avšak volající jej odmítl sdělit a uvedl, že poškozená ví, koho má volat. Poté svědek emailem informoval poškozenou, která mu odpověděla, že to určitě nebyla Policie ČR, ale že to byl stalking: Ještě než přišla odpověď od poškozené, jej navštívili jeho kolegové, které rovněž informoval, a ti mu řekli, že může být v klidu, že to určitě byl pan XX a že takových volání už tam měli více, že takto poškozené volává. Od června do září 2018 absolvoval ještě 3 až 4 takové hovory. To už svědek tuší, že se obžalovaný představil. Vzpomíná si na poslední hovor, kdy obžalovaný uvedl, že pokud se mu poškozená neozve, podá na ní trestní oznámení. Od září 2018 nastoupil nový kolega XY, který měl asi jeden takový hovor. Obžalovaný volal někdy jednou denně, jindy i několikrát za den. Důvody, které uváděl, byly různé. V kanceláři o tom věděli všichni jeho kolegové, jmenovitě XY, YX, XXY a možná i YYX o vztahu poškozené s obžalovaným ví jen, že se jedná o bývalé partnery, kteří se nerozešli v dobrém. Sama poškozená se mu s ničím nesvěřila. Jednou se spolu bavili ve smyslu stalkingu. Omlouvala se mu, že je to nepříjemné, že to nemá jednoduché. Není mu známo, že by Policie ČR kontaktovala poškozenou kvůli nějakým problémům v práci. Neví, že by měla nějaké problémy s docházkou v práci v souvislosti s užíváním alkoholu.  Svědek XX v hlavním líčení vypověděl, že je zaměstnancem XY YX XY. Pracuje v kanceláři spolu dalšími třemi kolegy, kam směřují příchozí hovory zvenčí. Dále uvedl, že pan XX často volal z různých telefonních čísel a ptal se po poškozené XX, podle hlasu poznal, že volá obžalovaný. S obžalovaným mluvil docela často. Ptal se, jestli je poškozená v práci a zda s ní může mluvit, často byl naštvaný, že tam není. Telefonní hovory byly někdy nárazové, jindy i několikrát za den. Tvrdil, že mu poškozená nepředává dceru nebo že ji má vyzvednout. Anebo uvedl, že je od Policie ČR a že je potřeba poškozenou vyslechnout, jestli je, anebo není na pracovišti, nebylo to úplně příjemné. O tomto většinou emailem poškozenou informoval. Poté, co se dozvěděl, o co se je jedná, odpovídal, že poškozená k telefonu nemůže, ale nevěděl, zda je poškozená na pracovišti, či nikoliv. Bylo mu divné, že obžalovaný volal několikrát po sobě, že se nedovolal. Kolegou poškozené je asi čtyři roky. Ví, že s obžalovaným jsou manželé nebo partneři. 

50 T 82/2020

Nic bližšího mu není známo. Z doslechu je mu známo, že obžalovaný poškozenou neustále hledal na pracovišti, u ostrahy, chtěl mluvit s někým nadřízeným, personalistkou, řešit jak to, že poškozená není v práci. Svědek Mgr XX v hlavním líčení vypověděl, že je nadřízeným poškozené XY, ředitelem úseku právních služeb, zástupcem generálního ředitele a bezpečnostním ředitelem ze XX XX XX XX XX. S poškozenou pracuje asi 3 až 4 roky. Povědomí o vztahu obžalovaného s poškozenou má jen v obecné rovině. Vybavuje si situaci, kdy mu poškozená volala, že by si vzala sick days, že došlo k nějakému kontaktu s obžalovaným. Následně chodila do práce s tmavými brýlemi, kdy měla podlitiny pod okem, k nimž mu na jeho dotaz řekla, že jí to způsobil obžalovaný, že ji dělá naschvály, že ji sem tam šlápl na nohu, někdy k ní lezl oknem, opakovaně vykradl byt na Barrandově. Ví, že měla několikrát prolity firemní počítač. Pamatuje si, že jednou měla i zavázanou ruku. Vzpomíná si, že obžalovaný do firmy volal velmi často, psal poškozené spoustu sms, asi přes Whatsapp., ale osobně je neviděl. Poškozená nevěděla, co s tím má dělat, proběhly nějaké výhružky. Byla v práci hodně ve stresu, vyděšená, několikrát i plakala, a protože jsou tam všichni právníci, radili jí, aby se obrátila na Policii ČR Poslední věcí byla situace, kdy mu nějaká osoba, která se představila jako XY XX, volala z neznámého čísla a řekla mu, že by ho ráda informovala o tom, co tam mají za zaměstnankyni, že mu brání ve styku s dcerou a že mu údajně vyhrožovala smrtí. Na což mu odpověděl, že jej to nezajímá, že to je jejich osobní problém. Tím to pro něj skončilo. Jednou mu volali z GIBSu, od Policie ČR nikdo nevolal. Ví, že obžalovaný vlastní zbraň. Ví, že se obžalovaný snažil vyhledávat i fyzický kontakt s poškozenou. Je mu známo, že tam byl jednou, ale nebyl vpuštěn. Řešil to s ním zaměstnanec XX s tím, že mu kolega XY řekl, ať poškozenou zapírá. 8. Svědek (celé jméno svědka] v hlavním líčení vypověděl, že obžalovaného poznává. Viděl jej jednou asi před 3 lety. Pracuje jako ostraha XY YX XY YX XY. Obžalovaný přišel a tvrdil mu, že má s poškozenou XX jednání. Nepředstavil se mu. Dal mu telefonní kontakt na poškozenou. Je to standardní postup. Pamatuje si, že tam zůstal asi 5 min. stát a dělal něco na mobilu, bylo mu divné, že neodešel, když mu řekl, ať' odejde. Poškozená nepřišla. Poté návštěvu řešil se svým nadřízeným p. XX, jelikož čekal, že by se tato situace mohla vyhrotit, který mu sdělil, že se jedná o bývalého partnera poškozené, se kterým má problém, a pokud přijde i příště, at poškozenou zapře. Subjektivně bylo nepříjemné s obžalovaným jednat. Asi za měsíc jej ze služebny zahlédl stát před budovou. Nikdy s obžalovaným nebyl v telefonickém kontaktu. Svědkyně XY v hlavním líčení vypověděla, že je bývalou manželkou obžalovaného, se kterým se rozvedla před 8 lety. S obžalovaným se zná 22 let. Z toho 7 let byli manželé a 14 let partneři. Uvedla, že poškozenou XY nezná. Ví jen, že spolu mají dítě. 

Pamatuje si, že poškozená obžalovaného vystěhovala z bytu a vyměnila klíče. O žádném jiném konfliktu, sporu mezi nimi neví a nebyla mu přítomna. Za dobu jejich manželství nikdy nedošlo k žádnému násilí. Dodnes jsou přátelé a dobře spolu vychází. 

Svědek XYX vypověděl, že je otcem poškozené. Uvedl, že je mu známo vše o vztahu jeho dcery a obžalovaného. Začalo to někdy na Vánoce 2015, kdy obžalovaný mlátil jeho dceru, tak jej z jejich domu vyhodil, opakovalo se to i na Vánoce 2016. Obžalovaný se s poškozenou hádali a poté ji obžalovaný profackoval, což sice svědek neviděl, ale poté měla poškozená červené tváře. Bylo to tak pokaždé. Volal k nim neustále Policii ČR, když měli vnučku doma, anebo když ji hlídali v bytě na Barrandově, jestli ji netýrají. Dvakrát jej obžalovaný udal na Policii, podal na něj trestní oznámení, že jej chce svědek zastřelit. Několikrát si všiml, že poškozená měla monokl pod okem, o kterém mu později řekla, že jí to udělal obžalovaný. Předtím vždy tvrdila, že upadla. Napadal poškozenou i před jejich dcerou. Dcera jemu a manželce volala a brečela, co ji obžalovaný udělal, že ji ničil věci, rozpáral šaty, ukopl značku a propíchl pneumatiky od jejího auta. Časem se to ještě vyhrotilo. Osobně byl přítomen na Barrandově kde do poškozené strkal. Obžalovaný volal a psal sms zprávy jemu i poškozené neustále. Do telefonu se vždy představoval, že je od Policie ČR. Dcera mu řekla, že obžalovaný z jejího počítače poslal sprosté sms na svůj mobil. Také jí telefon polil vodou. V době, kdy byli poškozená s obžalovaným partneři, působila na něj jeho dcera, že je ve stresu. Nevšiml si, že by v té době v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Obžalovaný na něj působil jako nervák, ale to je slabé slovo. 

Svědkyně XX v hlavním líčení vypověděla, že je matkou poškozené. Obžalovaného poznala na podzim 2013. Uvedla, že na jaře 2014, kdy spolu poškozená s obžalovaným začali bydlet, docházelo k hádkám kvůli vaření, úklidu, malichernostem. Od května 2014 se problémy ještě více prohloubily. Po narození její vnučky, přijela dceři pomáhat, ale druhý den odjela domů, protože se to nedalo vydržet. Hádky se neustále stupňovaly. Dcera ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. S manželem nevěděli, co mají dělat. Žádali obžalovaného, at' se odstěhuje. Na Vánoce 2014 nebo 2015, když u nich poškozená s obžalovaným byli, slyšela nějaké facky. Dcera měla červenou, nateklou tvář. Následně manžel obžalovaného vyhodil. V červenci 2017 jí volala dcera, že má doma šílené hádky i před jejich dcerou, a že chce obžalovaného vystěhovat, a proto manžel vystěhoval jeho věci a vyměnil zámek od bytu. Poté jim obžalovaný nadával, že mu unesli dceru, a že se to bude řešit soudně. Říkal jí, že dcera je alkoholička, přičemž, když se proti tomu ohradila, odpověděl jí:,, ty krávo, ty už taky drž hubu, s tebou se nemám o čem bavit!" Poté, co telefon položila, volal znovu, že co si dovoluje jemu jako policejnímu důstojníkovi pokládat telefon. Volal i jejímu manželovi ze skrytého telefonního čísla. Neustále volal a psal poškozené, volal jí z cizího čísla a sprostě nadával. Od září 2017 obžalovaný disponoval dvěma byty, bydlel na Harfě a do bytu na Barrandově, kde 

50 T 82/2020

bydlela poškozená, neustále chodil. Zhoršilo se to hrozným způsobem. Prohrabával a ničil věci poškozené, vyléval kosmetiku a utrhl z jejího auta SPZ. Začala k ní do bytu jezdit Policie ČR. Bylo to na denním pořádku, aby dávala dýchnout i před vnučkou, která brečela, ať toho nechá. Vzpomíná si, že dcera měla opakovaně modřiny na rukou. Když se na ně obžalovaného ptala, řekl jí, že poškozená řekne, že spadla z kola. Až později se jí poškozená přiznala, že docházelo k fyzickému násilí. Slyšela, že s poškozenou smýkal po zemi, musela do nemocnice a nosila na ruce ortézu. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak ji obžalovaný nakopl. Když byla její dcera ve vztahu s obžalovaným, byla vystresovaná, měla problémy se spaním. Neřekla by, že její dcera nadměrně užívá alkohol. Svědek XXX v hlavním líčení vypověděl, že je otcem obžalovaného. Myslí si, že poškozené šlo o peníze, jelikož věděla o majetkových poměrech rodičů obžalovaného, a že měla problémy s alkoholem, čehož byl svědkem, když volala jeho manželce, anebo na narozeninové oslavě, kde ji odmítli nalít alkohol, kdy udělala scénu. Vzpomíná si, že mu jednou po narození vnučky volal syn, že je poškozená opilá, a že nemá, jak nakrmit dceru. Poškozená řekla jeho manželce, že obžalovaného zničí. Obžalovaný je dobrý otec. Píše a volá často nejen jim (rodičům), ale i babičce, kamarádům kvůli každé,, blbosti“. Obžalovaný používá svědkův služební mobilní telefon. Svědek nebyl osobně přítomen žádnému fyzickému kontaktu obžalovaného s poškozenou. Ví, že možná tak rok, dva zpátky měla být poškozená jednou údajně napadena obžalovaným a měla pohmožděnou ruku. Obžalovaný mu pouze řekl, že na poškozenou zavolal Policii ČR, poškozená odmítla test na přítomnost alkoholu v dechu. Nemyslí si, že obžalovaný je agresivní, ani nadměrně výbušný, mj. i proto, že pracuje s dětmi. 

 Dle 211 odst. 6 tr. řádu byl za souhlasu obžalovaného a státního zástupce přečten úřední záznam o podaném vysvětlení svědkyně XX, matky obžalovaného, která v přípravném řízení dne 23. 5. 2019 (č. 1. 671-675) vypověděla, že je matkou obžalovaného. Před poškozenou byl obžalovaný 8 let ve vztahu s jeho bývalou manželkou XY se kterou jsou dodnes přátelé a v kontaktu. Uvedla, že poškozená s obžalovaným otěhotněla krátce po dvouměsíční známosti. Na žádost poškozené se poté obžalovaný přestěhoval do jejího bytu na Harfě. Po narození vnučky (pozn. 2. 5. 2014) poškozená začala hodně konzumovat alkohol, až 1 láhev denně. Svědkyně to ví od obžalovaného i z vlastní zkušenosti, kdy z bytu odnášela prázdné láhve od vína. Poškozená s obžalovaným zakoupili byt v YYY (číslo) na Praze 5, kam se přestěhovali. V té době měli mezi sebou špatné vztahy. Obžalovaný si jí stěžoval, že poškozená pije, a proto vnučku nekojila, v bytě není uklizeno dle představ obžalovaného. Hádali se kvůli jídlu, kouření, kvůli penězům nikoliv. 

13 

50 T 82/2020 

Poškozená ihned po porodu pracovala z domova. Je pravda, že to není s obžalovaným jednoduché, je perfekcionista, hnidopich a chce mít i navařeno. Myslí si, že poškozená se začala stýkat se svědkem XX již od září 2017, kdy se vyhrotily hádky s obžalovaným a poškozená začala chodit pozdě z práce. V té době také bydleli odděleně. Obžalovaný na Harfě a poškozená v YYY. Někdy na konci srpna nebo na začátku září 2018 jí poškozená volala, že vypovídala na GIBSu a že tímto začne obžalovanému peklo. Dle jejího názoru poškozená vše zveličuje a na obžalovaného si vymyslela další křivá obvinění. Někdy na přelomu jaro/léto 2018 jí tvrdila, že ji obžalovaný rozbil rychlovarnou konvici, ale svědkyně zjistila, že byla jen ulomená součástka, kterou bylo možno vyměnit. Dále jí volala někdy v létě 2018, že jí obžalovaný fyzicky napadl, že jí pohmoždil zápěstí, a že je v pracovní neschopnosti. Po 2 až 3 dnech ji jela navštívit, ruku měla sice omotanou obinadlem, ale bez ortézy, která byla volně položená, ale,, nemocnou“ rukou ji byla schopna uvařit čaj. Pohmožděnému zápěstí předcházela situace, kdy poškozená hodila klíči po zádech obžalovaného, který ji od sebe odstrčil, a poškozená se následně praštila do pravého zápěstí, což ví od obžalovaného, který svědkyni ukázal krvavý šrám. Obžalovaný je snad závislý na mobilním telefonu. Neustále píše a volá svědkyni, otci, babičkám, aj, až je na něj svědkyně kvůli tomu vulgární. Nabídla mu, aby navštívil psychologa. Od poškozené asi ve 3 až 4 případech obdržela konverzaci mezi ní a obžalovaným, ale ze zpráv je zřejmé, že poškozená některé zprávy vymazala. Ví, že když obžalovaný bydlel s poškozenou v bytě na Harfě, bral lék Triticco 75, jelikož obžalovaný byl vynervovaný kvůli dceři, měl o ní strach. Na závěr uvedla, že má za to, že trestní oznámení poškozené na obžalovaného je vedeno jejími majetkovými zájmy kvůli bytu v YYY. 

Znalec prof PhDr Petr Weiss, Ph.D., DSc. v hlavním líčení vypověděl, že na obžalovaného zpracoval znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie společně s kolegou doc MUDr. Zvěřinou, CSc. (na č. 1. 110-124 spisu, č. j. GI-3344-107/TC-2018-842011) s tím, že nemá žádné nové poznatky, které by závěr znaleckého posudku změnily, a na jeho závěrech si trvá, stvrzuje jej a odvolává se na ně. Stručně shrnuje i závěry jeho kolegy, který jej zmocnil, aby jej u nalézacího soudu zastoupil. U obžalovaného nebyla zjištěna duševní choroba v pravém slova smyslu, která by podstatnou měrou snižovala jeho schopnosti rozpoznávací nebo ovládací ve vztahu k vyšetřované trestné činnosti. Jeho pobyt na svobodě není nebezpečný, není důvod pro uložení ochranného léčení, jeho zdravotní stav mu nebrání v plnohodnotné účasti v trestním řízení. Osobnost obžalovaného je bez výraznějších anomálií, nebyla zjištěna psychóza, sexuální deviace, zvýšená agresivita, hysterické osobností rysy, tendence ke konfabulacím. Znalec se dále nemůže vyjádřit ke specifické věrohodnosti obžalovaného. Motivace obžalovaného ve smyslu osobního kontaktování poškozené, telefonáty, zprávami sms může být velmi různorodá, od 

50 T 82/2020

snahy zajistit si kontakt s dcerou, až po snahu navázat a obnovit kontakt s poškozenou. Rozhodně není patologická, protože u obžalovaného nebyla zjištěna duševní porucha. Nejpravděpodobnější motivace k opakovaným trestním oznámením ze strany obžalovaného je dlouholetý konflikt mezi poškozenou a obžalovaným, který přetrvává. Obžalovaný není dle jeho názoru násilník a vyšetřením nebyla zjištěna žádná zvýšená pravděpodobnost manifestně agresivních projevů. 

Znalci MUDr Petr Kubej a prim. PhDr Jiří Klose, Ph.D., v hlavním líčení vypověděli, že na poškozenou zpracovali společný znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie a odvětví psychiatrie, specializace klinické psychologie, na něž znalci odkázali (na č. 1. 88-105 spisu, č. j. GI-3344-527/TČ-2018-842011), v němž znalci konstatují, že poškozená netrpí žádnou psychickou poruchou, ani duševní chorobou, zneužívání alkoholu nebo jiných návykových látek nebylo zjištěno. Partnerský vztah, v jehož průběhu mělo docházet k domácímu násilí, se průběhem doby zásadně měnil, postupně došlo k vážnému narušení vzájemného soužití a důvěry ve většině oblastí společného života. Charakter, forma a průběh partnerského soužití svědčí z psychologického hlediska pro partnerské psychické a fyzické násilí v rámci poruchových vztahů mezi blízkými osobami, způsobené jednáním obžalovaného, které vedlo u poškozené k rozvoji úzkostně depresivní symptomatiky. U poškozené jsou kritéria věrohodnosti svědčící o líčení prožitých událostí zachována. Výpovědi poškozené ve věci jsou dostatečně konkrétní a jasné, popisované situace mají vnitřní vazbu, logiku, jsou z psychologického hlediska srozumitelné, výpověď je vnitřně homogenní, události jsou líčeny dostatečně konzistentně bez znaků záměrně naučené výpovědi, s adekvátním emočním prožitkem ukotveným v paměťové stopě. U poškozené nebyly zjištěny zvýšené sklony ke zkreslování, neprojevila se u ní ani tendence ke konfabulaci či fabulacím. Specifická věrohodnost není narušena. Rovněž obecná věrohodnost poškozené je plně v normě. Následky se u poškozené projevily především v rozvoji situací podmíněných úzkostně depresivních potíží (zvýšená emoční citlivost), poruchami spánku a soustředění, ale také v sekundárních souvislostech ovlivňujících psychickou stabilitu. Obtíže poškozené, které souvisely s prožitými událostmi, se daly označit za tzv. viktimizační syndrom. Taková reakce však nepřekročila rámec běžné psychologické reakce na životní zátěže, u poškozené se nerozvinula klinicky významná duševní porucha, příčinně spojená s vyšetřovanými událostmi. U poškozené znalci nezjistili syndrom závislosti na alkoholu, ani v testech. Poškozená je schopna vykonávat náročné zaměstnání, fungovat v roli matky, rozvíjet další partnerský vztah a to jsou všechno symptomy naprosté duševní a sociální normality, které by v případě rozvinuté závislosti na alkoholu takto patrny nebyly. 

Soud v hlavním líčení provedl k důkazu předložením k nahlédnutí listiny, a to zejména -  Lékařské zprávy o ambulantním vyšetření poškozené z nemocnice Na Bulovce dne 12. 5. 2017, kdy si pacientka stěžovala, že toho dne okolo 16:30 hod. byla doma napadena přítelem, konkrétně udeřena pěstí do obličeje a byl jí držen a zhmožděn loket. Bylo konstatováno povrchní poranění vlasové části hlavy. Lékařská zpráva Chirurgie Barrandov ze dne 22. 8. 2018 (č. 1. 1029) prokazuje, že poškozená přišla na výzvu policie po napadení partnerem téhož dne, mělo dojít k několika úderům do obličeje (fackám), naražení hlavou a pravou částí těla na futra. Byla diagnostikována odřenina pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky. Obžalovaný dodal do spisového materiálu lékařskou zprávu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady ze dne 24. 8. 2018, kdy vyhledal ošetření po hádce s bývalou přítelkyní dne XX, kdy XY, byl napaden svazkem klíčů přes záda“, a dále zprávu Fakultní nemocnice v Motole ze dne 27. 3. 2018, kdy podle svého tvrzení inkasoval od bývalé přítelkyně kop do zadní strany pravého kolene.

Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti, vystavené na poškozenou ze strany Chirurgie Barrandov, s.r.o., v termínu od 22. srpna do 3. září 2018, prokazující poranění poškozené způsobené obžalovaným ze dne 22. 8. 2018, e-mailové zprávy ze dnů 15. a 25. června a 23. srpna 2018, zachycující pracovní komunikaci poškozené s jejími kolegy, prokazující pronásledování poškozené obžalovaným na jejím pracovišti; ve kterých mj. svědek Ing XX uvádí, že:,, mu XY tvrdil, že pokud mu poškozená nezaplatí dluhy, podá na ni exekuci;“ Tomuto si poškozená stěžuje na stalking ze strany partnera, 16 e-mailových zpráv od obžalovaného z průběhu roku 2018; dne 6. srpna ve 13:37 hod. obžalovaný poškozené napsal,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1"; dále na ni naléhá kvůli umožnění kontaktu s dcerou; označuje ji za dlužnici a vyzývá k úhradě dluhů; dne 23. srpna v 16:55 hod. jí zaslal e-mail nadepsaný, Trestní oznámení" ve znění:,, XY, opravu moc děkuji, že jsi mne včera hezky na PČR udala... Tak hlavně, že nic hlásit nebudeme a necháme to být, že???? Jen pro Tvou informaci, taky jsem byl včera na MOP Barrandov podat oznámení... A mám od Tebe moc hezké zranění na zádech. XX. Poškozená dále policejnímu orgánu GIBS postupem podle § 78 odst. 1 tr. řádu vydala svůj mobilní telefon, ze kterého byla extrahována velmi rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným, která zachycuje období od samého počátku vztahu v březnu 2013 až do října 2018 (č. 1. 231-401, oboustranně). Tato komunikace, dílem uskutečněná prostřednictvím SMS zpráv, dílem přes platformy Viber a WhatsApp, plasticky zachycuje průběh vztahu XX a XY v čase, od fáze namlouvání a počáteční zamilovanosti přes první rozkoly, zachycené v květnu 2014, chvilková usmiřování a následné opětovné eskalace, až po vzájemné hrubé verbální napadání, hádky, spory, a to včetně četných kriminalisticky relevantních stop vyšetřované trestné činnosti. Ke komunikaci přes Viber je třeba dodat, že zachycený přepis nezobrazuje identitu autorů zpráv, z jejich obsahu, kontextu a provázanosti s komunikací přes SMS je však naprosto zjevné, že jde o psaní XX a XY. Prvotní fáze vztahu z období od března 2013 do května 2014  tak, jak je zachycena v textové komunikaci nijak nevybočuje z běžného počátku partnerského soužití a plánování společné budoucnosti; je zjevné, že obžalovaný a poškozená se k sobě chovají se vzájemným respektem a mile. První dohledatelný rozkol je ze dne 28. 5. 2014, kdy poškozená obžalovanému píše:,, Táhni si za těma svýma kurvama, já jsem s tebou definitivně skončila!!!", přičemž obžalovaný svou nevěru popřel. Vzápětí dne 30.5.2014 si poškozená stěžuje na chování obžalovaného a poměry v domácnosti:,, Naprosto s ničím mi nepomůžeš, jen buzeruješ, jestli okamžitě nepřestaneš, jeď si s babičkou sám ve tvůj naplánovaný čas, já toho mám OPRAVDU už dost!!! Malá tady hystericky řve a do toho mám balit, upozorňuji tě naposledy: Nebereš na mě žádný ohled!!!" Poté se situace opět na nějakou dobu uklidní, partneři spolu řeší výchovu malého dítěte a běžné provozní věci, místy si prokazují citovou náklonnost. Situace opět eskaluje v červenci 2014, obžalovaný si stěžuje, že mu poškozená v den jeho 35. narozenin málem vyrazila zub a pak mu ještě nadávala,, do čuráků“. Dne 30. 7. 2014 je poškozená na obžalovaného hrubě verbálně agresivní, což částečně opětuje i obžalovaný. Jde o téma kojení dítěte. Poškozená poté obžalovanému pohrozí soudem. Fyzické násilí obžalovaného vůči poškozené je pak prokazováno jejich písemnou komunikací ze dne 26. 12. 2014 , kdy obžalovaný píše:,, Mám vám být oporou a vzorným partnerem a tátou, ale chovám se jako debil, musím se vážně zamyslet nad svým chováním. Omlouvám se ti a tvé rodině, třeba mi jednou odpustíš (...) Vím, že to, co jsem ti včera udělal, se asi omluvit nedá, ale vážně jsem to nechtěl udělat (...) Nechtěl jsem ti dát facku, ani nevím, co mě to popadlo. Omlouvám se ti (...) Už se nebudu chovat jako debil a idiot. Taky už tě nikdy neuhodím. To slibuji." Poškozená v reakci na bití sděluje, že mezi nimi je definitivní konec a žádá obžalovaného, aby se co nejdříve odstěhoval z jejich bytu, to obžalovaný slibuje. Opakovaně se omlouvá, ujištuje poškozenou o své lásce, slibuje, že začne chodit na terapii, bude jíst pravidelně prášky na nervy a stres a,, bude zase takový [jméno), kterého miluje“. Nejpozději od této doby je ze zachycené písemné komunikace patrné, že naprosto převažujícím autorem zpráv a telefonátů je obžalovaný, poškozená odpovídá spíše sporadicky, krátce a zpravidla ve věcné rovině, třebaže občas ani ona nejde pro verbální urážky daleko, např. 31. 1. 2015 a 1. 2. 2015 . Na další agresivitu, pravděpodobně fyzického rázu, lze usuzovat ze zpráv obžalovaného ze dne 10. 3. 2015, 06:59 hod., a 24. 3. 2015, 10:30 hod.  V prvním případě obžalovaný poškozenou ujišťuje, že ji moc miluje a nechce o ni přijít. Je,, idiot", že na ni včera takhle vyjel, už se to nestane. Moc se za to omlouvá a slibuje, že bude brát ty prášky pravidelně. V případě druhém se obžalovaný opět omlouvá, že se včera choval k poškozené jako,, totální debil“, a žádá o odpuštění. Dne 30. 12. 2015 v 17:17 hod. poškozená dává jasně najevo svou trvalou nespokojenost se vztahem:,, Slyším od tebe jen výčitky, nadávky a výhrůžky... a už toho mám dost, v tomto stylu si pokračuj s někým, kdo 

50 T 82/2020 

na to bude zvědavý.“ Dne 22. 1. 2016 dopoledne se obžalovaný opět hluboce omlouvá za to, že na ni,, v noci ošklivě a neadekvátně vyjel“. Vůbec netuší, co to do něj vjelo. Táže se, co má udělat pro to, aby mu poškozená jeho,, hnusné chování" odpustila. Dne 5. 6. 2016 ve 13:52 hod. si poškozená opětovně stěžuje na to, jak se k ní obžalovaný chová               („, Sprostych urážek a fyzického napadání mám už dnes dost!!!“), což se opakuje i o půl roku později dne 7. 1. 2017 v 16:12 hod.:,, Mlátit se od tebe, ničit byt a deptat XX nenechám!!!!!“ a ještě později dne 30. 7. 2017 ve 22:57 hod. (,, S tebou v jednom bytě bydlet nemůžeme, jsi vztekoholik a násilnický despota, nedovolím, aby v takovém prostředí (jméno vyrůstala"). O setrvalé agresi obžalovávaného vůči poškozené výmluvně svědčí např. jeho zpráva ze dne 26. 7. 2017 ve 22:28 hod.:,, Promiň, že jsem na tebe křičel, uhodil tě a nedával ti tolik volnosti, co jsi chtěla, taky se omlouvám, že pořád volám. Miluji Tě“. Eskalaci verbálního a fyzického násilí ze strany obžalovaného dokumentují zprávy ze dnů 10. až 12. listopadu 2017. Poškozená konstatuje, že poté, co ji zmlátil, má modřiny, jde na sociálku a odmítá, aby v tomto jejich dcera vyrůstala. Zmiňuje soud o majetek a kontaktování GIBS a dodává, že obžalovaný si z ní, nebude dělat hadr na podlahu“. Poškozená výslovně konstatuje, že jí obžalovaný vyhrožoval, že ji nechá zabít. Obžalovaný se opět omlouvá a slova poškozené nijak nerozporuje. Dne 12. 11. 2017 poškozená obžalovanému zcela jasně sděluje, že si nepřeje, aby byli v kontaktu, neboť jeho přítomnost v bytě na Barrandově pokaždé spočívá ve sprostých urážkách, ponižování, psychickém teroru, stupňujícím se fyzickém napadání a biti, výhrůžkách zabitím; vzhledem k tomu, že má obžalovaný v držení zbraň, má poškozená strach o svůj život. Dále obžalovanému sděluje, že ji velmi obtěžují jeho časté telefonáty a pokusy o návštěvy v práci a oznamuje, že podá trestní oznámení pro stalking. Stížnosti na naprosto neúnosnou situaci opakuje XX dne 18. 6. 2018 v 04:03 hod.  a dne 11. 7. 2018, 08:50 hod., kdy obžalovaného žádá, aby ji přestal pronásledovat, psát a telefonovat. Počínaje březnem 2018, kdy poškozená začala nový vztah se svědkem XX, je v komunikaci zachycena obžalovaného opakovaná verbální agrese vůči němu včetně jasných výhrůžek, např. ze dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod.:,, Přísahám na smrt XX, že toho hajzla zničím..."; 5. 7. 2018 ve 21:33 hod.:,, Už o tom zmrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera.“, 5. 7. 2018 ve 21:39 hod.:,, A jestli zjistím, že se vůbec přiblížil na Barrandov nebo k jméno), tak bez váhání pojedu k Vám do práce a udělám mu tam takovou ostudu, že ho vyhodí na hodinu!!! Budu to hned řešit přes Ing. XX“ Dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. pak obžalovaný píše:,, Vážně poděkuj XX, že naše vztahy totálně posral!!! Teď to odnáší XY. Co z ní pak bude??? Je Ti to jedno??? Mně opravdu ne!!! Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru.“ Další fyzické násilí je zdokumentováno zprávou poškozené ze dne 12. 7. 2018 v 11:09 hod. Nenechám se od tebe zabít!!! To mlácení včera byla poslední kapka!! 

50 T 82/2020 

Nejsi psychicky v pořádku.“ Obžalovaný ještě ten den přemlouvá poškozenou, aby na něj nepodávala trestné oznámení (12. 7. 2018 v 17:39 a 17:42 hod.):,, Pokud na mně dáš zítra trestní oznámení, tak tím nejvíce ublížíš [jméno). Je to pouze Tvoje rozhodnutí, se kterým budeš muset žít celý život. (...) Slušně Tě prosím, nedělej to. Děkuji." Druhý den, 13. 7. 2018, dodává:,, XX, mohu Tě prosím poprosit, není potřeba dělat zbytečně zle, máme spolu dceru, na které nám obou moc záleží a vše se dá myslím řešit v klidu a bez emocí .

A opravdu Ti mohu slíbit, že budu hodný.“ Později obžalovaný projevuje nespokojenost, když poškozená trestní oznámení učinila dne 22. 8. 2018 v 17: 21 hod.:,, Díky moc za trestní oznámení.", téhož dne v 18:28 hod.:,, Jsi obyčejná udavačka.", dne 23. 8. 2018 v 7:57 hod.:,, Už jsem byl u šéfa na koberečku, opravu díky moc.“ V celé konverzaci jsou zachyceny opakované a mnohačetné pokusy o telefonní hovor, iniciované obžalovaným. 

Rovněž obžalovaný policejnímu orgánu GIBS postupem podle 78 odst. 1 tr. řádu vydal zapůjčený mobilní telefon, který měl v užívání, ze kterého byla extrahována rozsáhlá textová komunikace mezi poškozenou a obžalovaným. V tomto případě je komunikace zachycena ve výrazně kratším a částečně odlišném období, než v případě mobilního telefonu poškozené. U mobilního telefonu obžalovaného jde o časový úsek od listopadu 2017 do května 2019 (č. 1. 444 560, oboustranně). Komunikace ve velké míře kopíruje tu, která byla zachycena v mobilním telefonu poškozené, a v takovém rozsahu potvrzuje její autenticitu. Jsou zde však i odlišnosti. Neobsahuje některé podstatné části komunikace přes platformu Viber, která je zachycena v telefonu poškozené. I z této elektronické konverzace se zřetelně podává, že v naprosté většině případů směřovaly kontakty jednostranně od obžalovaného k poškozené, která jej označovala za stalking., např. zpráva poškozené ze dne 6. 2. 2018:,, Ty dej pokoj a přestaň mě stalkovat." Nebo ze dne 13. 6. 2018:,, Mám jednání, přestaň mě stalkovat!!!", obdobně dne 30. 9. 2018, 10. 10. 2018, 17. 11. 2018, 20. 11. 2018, 27. 11. 2018, 3. 12. 2018, 8. 12. 2018, 3. 1. 2019, 10. 1. 2019, 28. 1. 2019 a 6. 2. 2019.  Analýza uskutečněného telekomunikačního provozu mobilního telefonu poškozené za období od 6. 11. 2018 do 3. 5. 2019, provedena policejním orgánem GIBS na základě ust. S 88a odst. 4 tr. řádu, jednoznačně potvrzuje výrazný nepoměr mezi vzájemnou komunikací iniciovanou ze strany obžalovaného (2811x) a poškozené (279x), a to v poměru cca 10:1. Listiny na č. l. 750 a násl. dokumentují mnohočetné konflikty mezi poškozenou a obžalovaným, které byly řešeny ať prostřednictvím tísňových linek 158 nebo 112 (přivoláním hlídky Policie ČR), nebo prostřednictvím kázeňského řízení podle služebního zákona. Z listin ve spise založených je dále patrno, že chování obžalovaného vedlo dne 12. 2. 2019 k vydání předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 5, jímž bylo obžalovanému zakázáno  vstupovat   do 

50 T 82/2020 

bytu poškozené a jinak ji kontaktovat (č. l. 185-189), Na č.l. 970-971 je zachycen přepis tísňového hovoru poškozené na linku 112 ze dne 23. 5. 2017 (CD s audiozáznamem hovoru je na č.l. 986). Poškozená tu zřetelně plačícím a vyděšeným hlasem oznamuje, že ji její partner napadá v bytě a má u sebe střelnou zbraň. Žádá o vyslání hlídky Policie ČR. Výpisy z evidence dotazů do informačních systémů Policie CR (č. l. 714-717), prokazují, že obžalovaný pod svým unikátním ID opakovaně a bez oprávněného služebního důvodu lustroval osobu XX v databázích tak, jak o těchto lustracích podrobně pojednává výroková část tohoto rozsudku.Nalézací soud naopak nevyhověl dalším důkazním návrhům ze strany obžalovaného, kterými chtěl obžalovaný prokázat, že mezi ním a poškozenou nedocházelo k neshodám, že byl s poškozenou, později i s dcerou na dovolené                (č. l. 1237-1239), když tento důkazní návrh shledal senát za nadbytečný, nemající žádnou důkazní hodnotu k projednávanému skutku, rovněž tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1240-1242), které mají prokazovat, že obžalovaný byl dne 12. 11. 2018 v Söldenu, a nemohl se tak dopustit jednání uvedeného v obžalobě, soud zamítl, když tyto mohly být pořízeny i v jiný den, než je na nich uvedeno. Dále tak vytištěné fotografie                        (č. l. 1246-1258), které mají prokazovat nadměrné užívání alkoholu poškozenou, soud nepřipustil jako důkaz, když tyto nemohly (datum pořízení fotografií, za jaké období byly láhve na fotografiích v bytě nashromážděny atd.) i v kontextu s výpověďmi znalců v hlavním líčení MUDr P. K. a PhDr J. K., Ph.D. přinést v trestní věci nové relevantní poznatky.

 V rámci hodnocení skutkového stavu dospěl soud k následujícím závěrům: Poté, co soud provedl shora uvedené důkazy, které zhodnotil jak jednotlivě, tak v jejich jiných souvislostech ( § 2 odst. 6 tr. řádu), má za prokázané, že se obžalovaný bez jakýchkoliv důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. řádu) dopustil jednání popsaného ve výrokové části tohoto rozsudku, které koresponduje se zjištěným skutkovým stavem, a proto soud jen mírně modifikoval výrok o skutku, jak byl uveden v obžalobě Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 2 KZV 18/2019-61 ze dne 25. 6. 2020. Obžalovaný po několik let psychicky a fyzicky týral poškozenou, nezřídka před nezletilou dcerou, k čemuž přistoupilo i nebezpečné pronásledování, které vygradovalo poté, co obžalovaný zjistil, že má poškozená nový vztah, kdy z pozice příslušníka Policie CR o poškozené a jejím příteli svědku XX zjišťoval informace z ETR, které pak využíval ve svůj prospěch pro zastrašování poškozené, aby si tak zajistil,, výhodnější“ postavení pro opatrovnický soud při výchově a péči o nezletilou dceru XX. Partnerské soužití poškozené s obžalovaným se prokazatelně zásadním způsobem narušilo brzy po narození jejich dcery XX dne 2. 5. 2014, kdy založili rodinu po krátké, cca jeden rok trvající známosti. Postupně začalo přibývat vzájemných konfliktů, třebaže byly způsobeny malichernými záminkami v oblasti péče o domácnost, dítě či provozních věcí běžného života. 

50 T 82/2020 

Zatímco obžalovaný v přípravném řízení na rozdíl od procesní situace v trestním řízení před nalézacím soudem k věci nevypovídal, poškozená u hlavního líčení s ohledem na delší časový odstup mezi výpověďmi čítající 2 roky zopakovala svoji výpověď z přípravného řízení. Ta je vnitřně konzistentní, logická a věrohodná, což jednoznačně konstatovali i slyšení soudní znalci, kteří potvrdili, že se u ní v době jejího znaleckého vyšetření projevoval tzv. viktimizační syndrom, tedy, že charakter jejího soužití s obžalovaným nasvědčoval partnerskému psychickému a fyzickému násilí. Ač obžalovaný opakovaně poukazoval na závislost poškozené na alkoholu, tato nebyla provedeným dokazováním, zejména výpověd'mi znalců MUDr XX. a prim. PhDr XY., Ph.D., prokázána. Věrohodnost poškozené dále posiluje skutečnost, že události, o kterých poškozená vypovídá, jsou velmi podrobně dokládány dobovou elektronickou komunikací (textové zprávy), pocházející z mobilních telefonů poškozené a obžalovaného. Právě tento listinný důkaz je v podpoře tvrzení poškozené stěžejní, neboť zobrazuje nijak nezkreslená prohlášení obžalovaného i poškozené, činěná v reálném čase. Ta pak v podstatných bodech dokreslují s výpověďmi poškozené a dalších svědků a se zajištěnými listinnými důkazy. Už na jejich základě je možno učinit si poměrně plastický obrázek několikaletého vývoje vztahu. Tato konverzace, jejíž stěžejní pasáže jsou uvedeny výše, zcela explicitně svědčí o opakovaném psychickém a fyzickém násilí, jehož se obžalovaný dopouštěl na poškozené. Je přitom potvrzováno jak slovy poškozené, tak i samotného obžalovaného, který se za své chování opakovaně omlouvá a slibuje, že již v biti své partnerky a psychické agresi nebude pokračovat, aby tento slib později znovu a znovu porušoval. Důkazem, že obžalovaný si byl dobře vědom absolutní neakceptovatelnosti svého chování vůči poškozené i toho, že jím porušuje zájmy chráněné trestním zákoníkem, je jeho komunikace ze dne 12. 7. 2018, kde doslova prosí poškozenou, aby na něj druhý den nepodávala trestní oznámení, protože když to udělá, ublíží tím nejvíce jejich dceři a ponese si to celý život. Hned ráno dne 13. 7. 2018 pak poškozené slibuje, že už bude hodný. Zachycená písemná komunikace dále prokazuje, že obžalovaný poškozenou prakticky neustále pronásledoval, at již formou textových zpráv nebo telefonátů, na což poškozená reagovala nesčetnými prosbami, aby tohoto jednání zanechal. V konverzaci na více místech zaznívají výhrůžky obžalovaného vůči poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX. Žalovaný skutkový děj dále prokazují četné výpovědi svědků. Přímými svědky násilí vůči poškozené, kterého se dopouštěl obžalovaný, byli rodiče poškozené XX, a to během dvou návštěv o vánočních svátcích (mezi lety 2014 a 2015 nebo 2016). Rodiče poškozené sice samotný útok neviděli, ale slyšeli facky z vedlejší místnosti, kdy poté měla poškozená červené tváře. Otec poškozené byl nadto přítomen události, kdy obžalovaný do poškozené strkal v bytě na Barrandově i před jeho vnučkou. Oba rodiče také na poškozené pozorovali modřiny, o kterých jim poškozená později řekla, že je má od 

50 T 82/2020 

obžalovaného. Od poškozené rovněž věděli o jejích zničených věcech, propíchnutých pneumatikách atd. Neustále jim i poškozené psal sms a volal, kdy se do telefonu vždy představoval, že je od Policie ČR. Nevšimli si, že by v nadměrné míře poškozená užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Poškozená byla vystresovaná a měla problémy se spaním. Matka poškozené také byla přítomna hádkám kvůli malichernostem v bytě na Barrandově v květnu 2014 po narození vnučky. Osobně viděla hádky a strkanice, a jak poškozenou obžalovaný nakopl. Poškozená ji několikrát volala, že se bojí jít domů, zamykala se i v koupelně. 

K inkriminovanému chování obžalovaného podrobně vypověděl i svědek XX, který od roku 2018 zaznamenal,, stalking“ ze strany obžalovaného vůči poškozené neustálým voláním a psaním sms, a rovněž násilí vůči poškozené, kterému byl v červnu 2018 osobně přítomen, kdy slyšel hádku zakončenou nejspíše i fackou. Na poškozené opakovaně viděl modřiny a pohmožděniny. Věděl o rozbitých věcech v bytě na Barrandově a bezprostředně vnímal psychický stav poškozené vlivem těchto prožitých událostí. Poškozená se bála o dceru, o sebe a později též o svědka. Taktéž vyvrátil tvrzení obžalovaného, že by poškozená v nadměrné míře užívala alkohol, anebo dokonce drogy. Neví, že by poškozená bránila obžalovanému, aby vídal jejich dceru. Svědek věděl, že obžalovaný volal poškozené do práce, dokonce ji tam i opakovaně vyhledal. Dozvěděl se, že obžalovaný před poškozenou a jejich dcerou měl manipulovat se zbraní, což v poškozené vyvolalo strach o její život. Slyšel o lustraci obžalovaného v policejních databázích v červenci 2018, kdy obžalovaný věděl věci, které by se jinak dozvědět nemohl, např. kde svědek bydlí. Taktéž kolegové poškozené líčí obžalovaného jako,, nepříjemného“, který poškozenou opakovaně obtěžoval v práci a snažil se jí vytvořit problémy v zaměstnání prostřednictvím pomluv. Obžalovaný se do telefonu nezřídka představoval, že je od Policie ČR. Kolega poškozené svědek Mgr XX pak vypověděl, že si u poškozené v práci všiml podlitiny pod okem, kterou maskovala tmavými brýlemi, ke které mu poškozená sdělila, že jí to způsobil obžalovaný. Pamatuje si, že v jednom případě měla zavázanou ruku. Pozoroval na ní, že byla ve špatném psychickém stavu.. Svědkyně XX, bývala manželka obžalovaného, se k trestní věci nedokázala vyjádřit. S obžalovaným vychází dobře a jsou přátelé. Naopak výpověď matky obžalovaného XX působí nevěrohodně, jako tendenční snaha o synovo vyvinění, přičemž napadání poškozené z jeho strany poměrně průhledně bagatelizuje (např. poškozená jí jednou volala, že ji syn napadl, měla obvázanou ruku, ale protože s ní vařila čaj, zcela jistě si své zranění musela vymyslet). Taktéž otec obžalovaného nebyl k trestní věci schopen nic relevantního uvést. Osobně nebyl přítomen žádnému konfliktu mezi obžalovaným a poškozenou. Svědkova domněnka, že poškozená je alkoholička byla vyvrácena dalšími svědeckými výpověd'mi i výpověd'mi znalců, kteří zpracovali znalecký posudek na poškozenou. Rovněž svědkův názor, že poškozené šlo od počátku o peníze 

50 T 82/2020 

není podpořen žádným objektivním důkazem..

Důkazní komplex, který obžalovaného usvědčuje z trestné činnosti, dotváří dvě lékařské zprávy, kdy poškozená ihned po partnerově násilí vyhledala ošetření, záznam jejího telefonátu na tísňovou linku, kdy ubrečeným hlasem volá o pomoc, protože ji partner doma bije a má u toho střelnou zbraň, stejně jako listinné záznamy, dokumentující časté výjezdy Policie ČR do bydliště poškozené kvůli konfliktům s obžalovaným. Trestnou činnost obžalovaného, spočívající v neoprávněných lustracích osoby XX v policejních databázích, a následném zneužití informace zde uvedených, proti ní dokumentuje výpis lustrací (na č. l. 714-717), výpovědi poškozené (celé jméno svědkyně) a svědka XX, e-mailová zpráva obžalovaného poškozené ze dne 6. 8. 2018 ve znění:,, Tak už znám pravdu o Tvé nehodě na D1". Lustraci, kde se tuto informaci dověděl, přitom obžalovaný prokazatelně učinil jen o několik hodin dříve téhož dne. Obžalovaný tedy v žalované době psychicky a fyzicky týral svou tehdejší družku poškozenou XX a činil tak po dobu více než tří let. Po jeho vystěhování pokračoval v útocích proti poškozené a jejímu novému partnerovi svědkovi XX, ať už fyzickým napadáním, nebo neustálými pokusy o navázání telefonického kontaktu či setkání s poškozenou na jejím pracovišti. Forma, frekvence a intenzita obtěžování ze strany obžalovaného, vč. zřejmých výhrůžek vůči poškozené i svedkovi XX, v nich zcela zjevně mohly vyvolat důvodné obavy o zdraví a/nebo život. V rámci této činnosti obžalovaný navíc neváhal zpronevěřit se svému poslání příslušníka Policie ČR, a to také tím, že neoprávněně zjišťoval v neveřejných policejních databázích informace o poškozené, aby je pak proti ní zneužil a v jejích očích tak ještě posílil strach a dojem jeho moci (případ dopravní nehody poškozené na dálnici D1). Za absolutně neomluvitelný je dále nutno označit fakt, že obžalovaný při fyzických útocích vůči poškozené zjevně zneužíval chvatů a hmatů, kterých se naučil při výcviku u Policie ČR. 

28. Je třeba dodat, že chování poškozené v rámci vztahu k obžalovanému coby jejímu současnému, později bývalému životnímu partnerovi mnohdy nelze označit za vzorné, což platí především o poměrně častých hrubých vulgaritách, pronášených na jeho adresu. Je však třeba zdůraznit, že agrese směřovala v naprosto převažující míře ze strany obžalovaného, včetně fyzických útoků. Naopak fyzické útoky ze strany poškozené jsou důkazně podchyceny jen ve zcela ojedinělých momentech, nadto v intenzitě, která se obžalovaného nemohla nijak podstatněji dotknout (např. úder klíči do zad). V každém případě platí, že i eventuální poklesky poškozené v jejím chování nemohou nijak ospravedlnit dlouhodobé a systematické chování obžalovaného, které vykazuje veškeré znaky tzv. domácího násilí a nebezpečného pronásledování. 

29. Obžalovaný si zvolil procesní strategii, kdy nevypovídal v přípravném řízení, až v hlavním líčení se rozsáhle vyjadřoval ke každému prováděnému důkazu a navrhoval provedení dalších důkazu. Nalézací soud neuvěřil obhajobě obžalovaného, že si dne 12. 5. 2017 zranění způsobila spodkem své dlaně poté, co se po ní obžalovaný ohnal levou rukou a,, lehce" o ni zavadil.“ Dále mj. neuvěřil tvrzení obžalovaného, který uvedl, že dne 12. 11. 2018 byl lyžovat v Söldenu v Rakousku, tudíž se nemohl dopustit jednání kladenému mu toho dne za vinu, avšak své tvrzení nijak soudu neprokázal. Fotografie, které soudu obžalovaný předložil, nalézací soud jako nadbytečné odmítl, jelikož neprokazovaly tvrzení obžalovaného. K incidentu ze dne 22. 8. 2018 se obžalovaný zase vyjádřil, že ba právě naopak mu zranění způsobila poškozená, k čemuž je ve spise a jako listinný důkaz byla nalézacím soudem provedena lékařská zpráva o jeho ošetření ve Vinohradské nemocnici, což soud nerozporuje, ale v jednání poškozené neshledává takovou intenzitu, aby se dalo hovořit o útoku poškozené vůči obžalovanému, kdy tomu bylo právě naopak. Soud dále neuvěřil obžalovanému, že ke kontaktování zaměstnavatele poškozené (telefonicky i osobně) vedla obžalovaného snaha o styk s jejich dcerou. Ani tvrzení obžalovaného, že poškozená je alkoholička, které mělo za cíl znevěrohodnit poškozenou, která před soudem vypovídala zcela konzistentně, soud neuvěřil a považoval ji za ryze účelově zvolenou obhajobu obžalovaného. Jedinou sebereflexi, kterou zaznamenal nalézací soud, lze u obžalovaného spatřovat v jeho omluvě za vulgární výrazy, kterými častoval svědka (celé jméno svědka). 30. Z hlediska právního hodnocení obžalovaný jak po objektivní tak po subjektivní stránce naplnil svým jednáním skutkovou podstatu čtyř trestných činů spáchaných v jednočinném souběhu. Jednak zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jakožto trvající trestný čin páchaný na osobě blízké v různých obydlích po dobu několika let s jednak přečinem nebezpečného pronásledování podle $ 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, kdy jiného dlouhodobě pronásledoval tím, že mu a jeho osobě blízké vyhrožoval ublížením na zdraví a jinou formou újmy, vyhledával jeho blízkost a sledoval jej, vytrvale jej prostřednictvím prostředků elektronických komunikací a 

50 T 82/2020 

jinak kontaktoval, omezoval jej v jeho obvyklém způsobu života, a toto jednání bylo způsobilé vzbudit v něm důvodnou obavu o jeho život a zdraví a o život a zdraví jemu blízkých, jednak přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy jako úřední osoba v úmyslu způsobit jinému jinou újmu a opatřit sobě neoprávněný prospěch, užil získané informace vůči poškozené, když vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, a jednak přečinem neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, tj. v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 a 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., O Policii České republiky, ust. S 15 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy č. 1 k rozkazu policejního prezidenta č. 154/2011, o profesní etice Policie ČR, čl. 8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s čl. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta č. 168/2009 o programu Dotazy do informačních systémů, vše spáchané v úmyslu přímém dle ust. § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kdy obžalovanému přitěžuje, že se jedná osobu bývalého příslušníka Policie ČR, který má právní vzdělání, a který jednoznačně věděl, čeho se svým jednáním dopouští. K námitce obžalovaného, že nemůže být dvakrát postihován za tentýž skutek (jednání ze dne 12. 5. 2017) soud doplňuje, že přestože bylo PCR (č. 1. 858-867, 1013-1019) rozhodnuto o zastavení řízení ve věci služebního poměru obžalovaného pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku, nebrání pravomocné rozhodnutí vtělení předmětného skutku do tohoto rozsudku, jelikož se jedná o tzv. dílčí skutek trvajícího trestného činu, a proto tak není dána překážka ne bis in idem. 

31. V rámci posouzení, zda by soud mohl v tomto případě uplatnit zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, dospěl k závěru, že jednání obžalovaného naplňuje znaky společenské škodlivosti a uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu by zde nepostačovalo zejména s ohledem na objekty skutkových podstat trestných činů, kterými jsou zdraví a život člověka, přestože poškozené nevznikly následky na zdraví v podobě zranění či jiné obdobné újmy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 2. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1560/2017), ochrana nerušeného soužití mezi lidmi v případě tzv.,, stalkingu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 11. 2017, sp. zn. 3 Tdo 1353/2017), zájem společnosti na řádném a zákonném působení orgánů veřejné moci a na činnosti jejich pracovníků v souladu s jim svěřenými pravomocemi a v mezích těchto pravomocí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. 8 Tdo 1513/2017) a ochrana integrity a dostupnosti počítačových dat a systémů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 9. 2016, 

50 T 82/2020 

sp. zn. 7 Tdo 932/2016). V daném případě tak nebyly splněny zákonné podmínky pro využití některého z tzv. odklonů v trestním řízení, jelikož se obžalovaný dopustil mj. zločinu. 32. U hodnocení osoby obžalovaného vycházel soud z výpovědi obžalovaného a z provedených listinných důkazů, ze kterých mj. bylo zjištěno, že obžalovaný ke dni 30. 9. 2019 ukončil služební poměr u Policie ČR (č. 1. 1176), u které pracoval od 15. 7. 2004 (č. 1. 1216). Obžalovaný se v současné době zdržuje na adrese (adresa obžalované pracuje jako koordinátor depa v přepravní společnosti DHL a přivydělává si jako trenér plavání. Jeho měsíční příjem činí okolo 35 000 – 40 000 Kč čistého. Dluhy nemá, bude splácet hypotéku. Obžalovaný má s poškozenou dceru XX XY, XYY, na kterou od července 2017 platí poškozené výživné ve výši 3.000 Kč měsíčně. Dále platí školku a podílí se na dceřiných aktivitách. V současné době nemá žádné zdravotní problémy a s ničím se neléčí. V minulosti absolvoval psychotesty v rámci svého povolání u PČR a je psychologa, protože byl v rámci služby nucen použít hrozbu střelnou zbraní. Na žádost své matky navštívil psychologa v souvislosti se zde projednávanou věcí, kdy se jednalo pouze o nárazové konzultace, bez jakékoli psychiatrické medikace, k čemuž doložil lékařskou zprávu ze 21. 9. 2020 č.l..1245). V opisu rejstříku trestů ani v opisu z evidence přestupků nemá obžalovaný žádné záznamy a v současné době proti němu není vedeno další trestní stíhání. Jedná se tak o osobu dosud bezúhonnou. 

Při úvaze o stanovení druhu trestu a jeho výměry soud vycházel z SS 38, 39 tr. zákoníku. Vzal přitom v úvahu jak povahu a závažnost spáchaných trestných činů, tak poměry obžalovaného, jeho dosavadní způsob života i možnosti jeho nápravy. Soud jako k polehčující okolnosti přihlédl toliko ke skutečnosti, že obžalovaný vedl před jejich spácháním řádný život (dle ust. § 41 písm. p) tr. zákoníku). Naopak v neprospěch obžalovaného hodnotil soud, že se byť v jednočinném souběhu obžalovaný dopustil více trestných činů (dle ust. § 42 písm. n) tr. zákoníku). Proto ve spojení se shora uvedenými důvody soud shledal, že je na místě uložit obžalovanému za projednávaný skutek podle $ 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití S 43 odst. 1 tr. zákoníku, v rámci zákonné trestní sazby od 2 let do 8 let, úhrnný trest odnětí svobody při spodní hranici zákonné trestní sazby ve výměře 3 let  s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let, přičemž tento trest považuje nalézací soud za přiměřený spáchaným trestným činům, jejich závažnosti a následkům, odpovídající hlediskům individuální i generální prevence. 

34. K trestnímu řízení se s nárokem na náhradu škody nepřipojila poškozená XX, a proto o ní nalézací soud nerozhodoval.

35. S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a důvodům soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. 

Poučení: 

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. 

Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoliv výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody. Osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého výroku může jej napadnout také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. V neprospěch obžalovaného může rozsudek napadnout odvoláním jen státní zástupce; toliko pokud jde o povinnost k náhradě škody, má toto právo též poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout kromě obžalovaného a státního zástupce i příbuzní obžalovaného v pokolení přímém, jeho sourozenci, osvojitel, osvojenec, manžel, partner a druh. Státní zástupce může tak učinit i proti vůli obžalovaného. Je-li obžalovaný zbaven způsobilosti k právním úkonům, nebo je-li jeho způsobilost k právním úkonům omezena, může i proti vůli obžalovaného za něho v jeho prospěch odvolání podat též jeho zákonný zástupce a jeho obhájce. Odvolání musí být ve shora uvedené lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené předsedou senátu soudu 1. stupně podle ustanovení S 251 tr. řádu také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt i z části, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy. Odvolání podané včas a osobou oprávněnou má odkladný účinek. Právo odvolání nemají osoby, které se jej výslovně vzdaly. 

Praha 8. prosince 2020 

Mgr. Ing. Tereza Staňková soudkyně 

Rozhodnutí nabylo právní moci dne 13. dubna 2021. 

USNESENÍ 

Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2021 odvolání obžalovaného Mgr. XY  narozeného XX v Praze proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. prosince 2020, č. j. 50 T 82/2020 - 1292, a rozhodl 

takto: 

Podle § 256 tr. řádu se odvolání zamítá. 

Odůvodnění: 

1. Napadeným rozsudkem byl Mgr. XY odsouzen jednak pro zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, jednak pro přečin nebezpečného pronásledování podle ) 354 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. zákoníku, jednak pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle 5 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak pro přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle $ 230 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, jichž se měl dopustit tím, že v období od 2. 5. 2014 do 12. 2. 2019 v Praze 2, v bytě, v němž vedl společnou domácnost se svou družkou, poškozenou JUDr. YX n ar. C jakož i na jiných místech na území Prahy a mimo ni, nejprve soustavné a dlouhodobě dral poškozenou tím, že ji na základě jím účelové vyhledávaných záminek spočívajících v řešení finanční situace a v výdajných nedostatcich poškozené při vedení domácnosti a výchově společné dcery XX nar. XX  opakované verbálně urážel, například tvrzením, že je alkoholička, tlustá, že by se sebou měla něco dělat, že doma nic nedělá, že by si o ni nikdo neopřel ani kolo a podobné, následné své invektivy vůči poškozené začal stupňovat o označovat ji vulgarismy za ,,kurvu", „piču", začal ji kontrolovat denní režim, určovat jí dobu, za kterou se má dostat domů z práce nebo za kterou má zvládnout nákup, od roku 2015 začal k výpadům verbálním přidávat náznaky fyzických útoků, poškozené vyhrožoval rukou zaťatou v pěst a naznačoval útok vůči ní, poté k útokům přistoupil, například tím, že do poškozené strčil takovou silou, že při úklidu nádobí upadla do vnitřního prostoru myčky, nebo jí vší silou dupnul na nohu, což zprvu maskoval jako nedopatření; poškozenou ve dvou případech, o vánočních svátcích roku 2014 a později ještě jednou o Vánocích roku 2015 nebo 2016, profackoval bobem návštěv v domě jejich rodiči, a co musel být otcem poškozené z domu vykázán; dne 12. 5. 2017 poté, co přišel z práce domů a uviděl v obývacím pokoji rozložené žehlicí prkno, začal nu poškozenou křičet, at' prkno uklidí, a poté, co jej neposlechla, začal ji bít pěsti do obličeje, následkem toho poškozené začalo krvácet z nosu a měla povrchní poranění vlasové části hlavy, v obavě o svůj život telefonicky přivolala hlídku Policie ČR a z bytu na chodbu, přičemž se těchto útoků vůči poškozené dopouštěl za přítomnosti jejich dcery trvající útoky, bití poškozené omezil jen v době, kdy mu pohrozila rozchodem nebo kdy mu kvůli jeho chování hrozil kázeňský postih u jeho zaměstnavatele Policie ČR, ovšem po krátké době v nich opět pokračoval, což se cyklicky opakovalo, poškozená přitom měla obavu i ze střelné zbraně, kterou jako příslušník Policie ČR disponoval a již nechával ležet na viditelných místech bytu; poté, co s ním poškozená dne 14. 7. 2017 z důvodu jeho nepřijatelného chování ukončila vedení společné domácnosti, ji v souvislosti s péči o jejich dceru, jako i svévolné, nevyžádané a bez takové souvislosti, opakované od června 2018 navštěvoval v jejím novém bydlišti v Praze 5, kde ji dne 11. 7. 2018 ze žárlivosti, způsobené tím, že si poškozená našla nového partnera vyhrožoval napřaženou pěstí, poté do ní strčil takovou silou, až upadla na zem, kde ji začal bít do hlavy teniskou, verbálně ji urážel a vyhrožoval ji zabitim; dále ve dnech 10. 6. 2018 a 22. 8. 2018 ji tamtéž vyhledal a opakované ji napadl verbálně i fyzické údery otevřenou dlani do obličeje, kopáním i jinak, například zkroucením ruky za užití policejniho chvatu a sražením na zem do polohy na břiše, čímž jí ve druhém případě způsobil odřeniny pravého lokte, pohmoždění levého boku, pohmoždění pravého zápěstí a lehké pohmoždění měkkých tkání lebky; dne 12. 11. 2018 ji na chodbě před jejím bytem srazil k zemi, kde ji tahal za vlasy, verbálně urážel a poté, co mu poškozená sdělila, že si nepřeje, aby před dcerou nosil svou střelnou zbraň, ji namířil na ni a výsměšným tónem řekl, že nemusí mít strach, že zbraň není nabita; současné poškozené v byte ničil věci, trhal a stříhal oblečení a rozléval kosmetiku, vytrhl a zničil přední registrační značku od osobního motorového vozidla, užívaného poškozenou; vedle toho poškozenou se vzrůstající četnosti a agresivitou soustavně kontaktoval mimo bydliště osobne u prostředky komunikace na dálku, jako jsou telefonáty, SMS správy a textové zprávy platforem Viber a WhatsApp, přičemž poškozenou hrubě verbálně urážl a vyhrožoval jí, že zapomene na to, že je matkou jeho dcery a neochrání ji to, že jejímu novému příteli přeláme všechny kosti v těle, dne 5. 7. 2018 ve 21:06 hod. poškozené napsal, že přísahá na smrt dcery , že toho hajzla zničí", téhož dne ve 21:33 hod. dodal, že o tom mrdovi nechci nikdy v životě nic slyšet!!! Nebo se totálně zaseknu a nebude to vůbec příjemné. Odnese to pouze naše dcera", poté ve 21:39 bod. vyhrožoval tím, že ji udělá v práci takovou ostudu, že bude propuštena, dne 15. 8. 2018 ve 13:13 hod. na její adresu napsal: Tvého zmrda dávám na seznam!!! Abych ochránil naši dceru": po nástupu poškozené do práce v roce 2016 ji v pracovní době opakovaně a proti její vůli telefonicky i osobné opakovaně vyhledával v místě jejího zaměstnání v Praze 3, kde musela být poškozená bud' zapírána kolegy, nebo mu ve blízkém kontaktu s ní musela zabránit až ostraha objektu. Poté, co neuspěl s pokusem o osobní kontakt, se poškozenou. snažil dehonestovat a poškodit v konverzaci s jejími kolegy, jimž tvrdil, že je zadlužená, nespolehlivá a nestará se o dceru, a učinil tak přesto, že jej poškozená mnohokrát žádala a prosila, aby takového pronásledování zanechal; v úmyslu způsobit poškozené závaznou újmu v podobě posílení jejího strachu a obav jeho osoby, a současné v úmyslu opatřit sobě neoprávněný prospěch v podobě posílení své moci, síly a dominance nad poškozenou, v rámci výkonu služby příslušníka Policie ČR na svém pracovišti v Praze 4, Vršovická 1664/68, bez oprávněného služebního důvodu vstoupil pod svým loginem a heslem do informačních systému Policie ČR, kde provedl lustraci k osobě poškozené konkrétně dne 11. 6. 2018 ve 13:34 hod. v Centrálním registru obyvatel, Opatření na státních hranicích å Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích, dne 6. 8. 2018 v 10:38 hod. v Centrálním registru obyvatel, Centrální evidenci řidiči, Opatřeních na státních hranicích, Kontrolovaných osobách a dopravních prostředcích a téhož dne ve 13:14 hod. v Centrální databázi objektů a Opatřeních na státních hranicích, dne 23. 8. 2019 v 07:20 bod. v Kontrolovaných osobách u Centrální databázi objekti, Centrálním registru obyvatel a Opatřeních na státních hranicích, a tyto informace pak zneužíval proti poškozené, nejméně dne 6. 8. 2018 ve 13:37 hod., kdy ji za své e-mailové zaslal sdělení, že už zná pravdu o její dopravní nehodě na dálnici D1, u jednal tak v rozporu s ust. S 45 odst. 1 písm. a), b), c), i) ve spojení s § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ust. § 66 odst. 1, 2 as 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ust. § 15 zákona 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, bodem 3 písm. g), i) přílohy 1 k rozkazu policejního prezidenta . Zákona číslo 154/2011, o profesní etice Policie CR, 2.8 odst. 5 písm. a), c), d) Závazného pokyny policejního prezidenta č. 215/2008, kterým se stanoví bližší podmínky a postupy pro zpracování osobních údajů, s 77. 1 odst. 2 Závazného pokynu policejního prezidenta a zákona číslo 168/2009 o programu Dotazů do informačních systémů; přičemž v případě, kdy mu poškozená hrozila, že jeho chování oznámí Generální inspekci bezpečnostních sborů, ji od tohoto postupu odrazoval s tím, že to nejvíce odnese jejich dcera, a prosil ji, at' to nedělá s tím, že již na poškozenou bude hodný, což však opakované nesplnil; chování obžalovaného vedlo u poškozené k rozvoji viktimizačního syndromu spočívajícího v psychických změnách především na emocionální úrovni, podmíněných úzkostně depresivním obtížím, zvýšené emoční citlivostí, vyhýbacích tendencích, poruchách spánku a soustředění a sekundárne v negativnim ovlivnění psychické stability, sebedůvěry a sebehodnocení, stejně tak jako toto chování u poškozené vedlo k důvodným obavám o její zdraví a život.

2. Za toto jednání byl odsouzen podle § 199 odst. 2 tr. zákoníku za použití s 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 (tří) let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle 82 odst. 1 tr. zákoníku stanovena zkušební doba v trvání 4 (čtyř) let. 

 3. Proti tomuto rozsudku podal Mgr. XY prostřednictvím své obhájkyně včasné odvolání co do výroku o vině i trestu. Má za to, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil důkazy provedené jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem., když je hodnotil pouze v jeho neprospěch a nezohlednil jeho obhajobu. Celá obžaloba se opírá pouze o tvrzení poškozené a jejích příbuzných. Výpovědi svědků jsou v podstatě svědectvím z doslechu, když nikdo ze svědků nebyl fakticky přítomen konkrétním incidentů mezi obžalovaným a poškozenou. V přípravném řízení mu byla znemožněna jakákoliv obhajoba, když GIBS prováděl veškeré výslechy jako podání vysvětlení, a nemohl tak na jednotlivé výpovědi reagovat. Soud pak ani nepřihlédl k faktu, že již delší dobu mezi ním a poškozenou probíhají civilní spory, a to jednak ohledně péče a výživného na jejich nezletilou dceru, a jednak ohledně vypořádání jejich majetku. Poškozená se nechala několikrát slyšet, že jej prostřednictvím policie zdiskredituje, v tomto ohledu pak poukazuje na nestandardní kontakt s vyšetřovatelkou GIBS pí. M. Na základě těchto zpochybňujících faktů se měl soud řídit zásadou in dubio pro reo. Neexistuje žádný faktický důkaz, jenž by svědčil o tom, že se žalovaného jednání doopravdy dopustil. Tvrzení poškozené je účelové, a to z důvodů probíhajících vleklých sporů především o majetek, ale i o výchovu jejich dcery. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a sám znovu rozhodl na základě zásady in dubio pro reo, že se obžaloby v plném rozsahu zprošťuje. 

4. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání, jakož i správnost postupu v řízení, které mu předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad, a dospěl k závěru, že odvolání Mgr. XY není důvodné. . 

5. Pokud jde o skutková zjištění soudu prvního stupně, jsou naprosto správná a úplná. Plně odpovídají výsledkům provedeného dokazování. V přípravném řízení, ani v řízení před soudem odvolací soud nezjistil žádnou podstatnou vadu řízení ve smyslu 5 258 odst. 1 písm. a) tr. řádu. Právo Mgr. XYna obhajobu bylo zcela zachováno. 

6. Obvodní soud provedl všechny potřebné a dostupné důkazy v souladu s § 2 odst. 5 tr. řádu a ty pak hodnotil tak, jak mu ukládá § 2 odst. 6 tr. řádu, tedy nejen jednotlivě, ale i ve vzájemných souvislostech. Způsob hodnocení důkazů není v rozporu s obecnou logikou. V hodnocení důkazů provedeném soudem prvního stupně nebyla v projednávané věci uplatňována libovůle a důkazy ani nijak nebyly překrucovány. Na základě takto provedených a hodnocených důkazů dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru o vině obžalovaného. Odvolací soud proto nemá žádného důvodu v tomto případě jakýmkoli způsobem do hodnocení důkazů zasahovat. 

7. Obžalovaný namítal porušení jeho práva na obhajobu, když se nemohl účastnit výslechů svědků v přípravném řízení, které byly vedeny Generální inspekcí bezpečnostních sborů. Odvolací soud se s tímto názorem neztotožnil. Uvedené úkony nebyly prováděny jako výslechy svědků dle 101 tr. řádu, jejichž výpovědi by byly zaznamenány na protokol dle S 55 odst. 1 tr. řádu. Naopak orgán, jenž vede v přípravném řízení vyšetřování, má výslechy svědků provádět jen ve vymezených případech, jak stanoví $ 164 odst. 1 tr. řádu. Ke shromáždění skutečností, zda je na základě podezření důvodné zahájit trestní stíhání a dále podat obžalobu, slouží právě vytěžování osob formou podání vysvětlení. Úřední záznamy o podání vysvětlení pak, až na určité výjimky, nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. V tomto případě by byly použitelné pouze za souhlasu obžalovaného. V provedených hlavních líčení byli svědci řádně vyslechnuti a poučeni a obžalovaný za přítomnosti své obhájkyně měl možnost se k jejich výpovědím vyjádřit a klást jim otázky. Nelze tak shledat, že by jeho právo na obhajobu a spravedlivý proces bylo, byť minimálně, porušeno, nebo že by nebyla zachována zásada rovnosti zbraní v trestním řízení. 

8. Jádrem námitek obžalovaného pak byl proces dokazování a zejména pak hodnocení důkazů soudem I. stupně. Zde je třeba upozornit, že proces hodnocení důkazů je doménou soudu prvního stupně vedenou podle zásad § 2 odst. 2, 5, 6 tr. řádu, nikoli věcí vlastní hodnotící úvahy soudu odvolacího, který do tohoto procesu může vstupovat pouze ojediněle, a to v případech, kdy ve věci provedené důkazy soudem prvního stupně nejsou hodnoceny v souladu s tr. řádem, jak již bylo výše uvedeno. Soud I. stupně zcela jasně vyložil, na základě jakých důkazů dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného a pečlivě tyto důkazy hodnotil. Přičemž jednotlivé úvahy a hodnocení důkazů, zejména výpovědi poškozené, obžalovaného a jednotlivých svědků podrobně promítl do písemného odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud pak neshledal žádné výhrady, na základě kterých by měl zákonné možnosti vstupovat do závěru soudu I. stupně, když odůvodnění napadeného rozsudku je koherentní a přesvědčivé. 

9. Odvolací soud se neztotožnil ani s námitkou, že soud I. stupně nevzal v potaz civilní řízení a rozhodnutí. V tomto směru je třeba zmínit základní aspekt zásady volného hodnocení důkazů, dle kterého trestní soud není, až na otázky týkající se osobního stavu, vázán skutkovými závěry soudu ve věcech občanskoprávních. I kdyby soud I. stupně připustil navrhované důkazy z civilních řízení, tak by se nejednalo o důkazy, které by byly nadány vyšší silou, než li ostatní shromážděné důkazy. A to tím spíše, když se jedná o výpovědi týchž osob, tedy poškozené a obžalovaného, které bylo toliko získány v jiném řízení. Je pouze na orgánech činných v trestním řízení, aby si vyhodnotili, zda shromážděné důkazy považují za dostatečné. Ostatně tyto skutečnosti by mohly přinést toliko rozpory v jednotlivých výpovědích, stejné jako se vyskytly i v tomto řízení, když trestné jednání souvisí s konflikty ve vzájemném partnerském vztahu poškozené a obžalovaného. Na základě provedeného dokazování bylo postaveno najisto extenzivní jednání obžalovaného vůči poškozené, a to nejen z výpovědí spolupracovníků poškozené, ale i ze zajištěné komunikace zmíněných. Je pak výlučně na soudu, aby vyhodnotil, zda i nepřímé důkazy, jimiž mohou být případná namítaná svědectví z doslechu, podporují či naopak vyvracejí skutkový závěr o průběhu věci a věrohodnost poškozené. V tomto případě pak soud I. stupně dospěl k závěru, že v drtivé většině případů verzi poškozené podporují. Odvolací soud pak nenalezl žádný právní ani logický nedostatek, který by měl být soudu I. stupně vytknut a z toho důvodu do hodnocení důkazů zasáhnout. Lze snad jen zmínit, že popis skutku je možné považovat za zbytečně rozsáhlý, což jej může činit nepřehledným, nicméně samotná rozsáhlost popisu skutku sama o sobě není právní vadou, jelikož je zcela evidentní, k jakému skutkovému závěru soud I. stupně dospěl. Taktéž právní hodnocení je přiléhavé. 

       10. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud i výrok o uloženém trestu. 

Obžalovaný byl ohrožen uložením trestu za nejpřísnější trestný čin týrání osoby žijící ve společném obydlí dle § 199 odst. 2 tr. zákoníku se zákonnou sazbou 2 - 8 let. Zároveň bylo nutné do výměry trestu promítnout i fakt, že je ukládán trest úhrnný. V tomto směru lze vyzdvihnout výpověď bývalé manželky obžalovaného paní dle které k žádnému násilnému jednání ze strany obžalovaného v jejich partnerském vztahu nedocházelo. Je tedy zřejmé, že obžalovaný není osobou, u níž by snad hrozilo opakování trestného jednání, když s velkou mírou pravděpodobnosti již nebude žít ve společné domácnosti s poškozenou a lze na dané jednání nahlížet jako na excesivní. Soud I. stupně tak dle odvolacího soudu správně zvolil nejméně invazivní trest, tedy podmíněný trest odnětí svobody. Na druhou stranu delší čtyřletá zkušební

doba snad povede obžalovaného k tomu, aby se jakékoliv další trestné činnosti vyvaroval. Odvolací soud tak uložený trest shledal jako zcela přiměřený a rozhodně nelze považovat za nepřiměřeně přísný, když byl ostatně ukládán u samné spodní hranice zákonné trestní sazby. 

11. Napadené výroky napadeného rozsudku byly tedy odvolacím soudem shledány správnými a nezpochybnitelnými, dospěl tudíž k závěru, že odvolání obžalovaného je nedůvodné, a proto jej podle § 256 tr. řádu zamítl. 

Poučení: 

Proti tomuto usnesení není přípustný další řádný opravný prostředek. Lze však proti němu podat ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dovolání prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni (S 265e tr.řádu). O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud (S 265c tr. řádu). Právo podat dovolání přísluší nejvyššímu státnímu zástupci na návrh krajského nebo vrchního státního zástupce anebo i bez takového návrhu pro nesprávnost, kteréhokoliv výroku rozhodnutí soudu, a to ve prospěch i v neprospěch obviněného, dále obviněnému pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká ( 265d odst. 1 tr. řádu). Obviněný tak může učinit pouze prostřednictvím obhájce (S 265d odst. 2 tr.řádu). V dovolání musí vedle obecných náležitostí podání ( 59 odst. 3 tr.řádu) být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů odvolatel napadá a čeho se domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení 265b odst. 1 písm. a) - 1) nebo 265b odst. 2 tr.řádu, o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. 

Praha 13. dubna 2021 

JUDr. Libor Vávra, v.r. 

předseda senátu 

číslo jednací: 1 T 12/2017-391

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Senát Okresního soudu v Chebu složený z předsedy senátu JUDr. Zdeňka Johanna a přísedících Ing. Romana Divíška a Hany Blažejové v hlavním líčení konaném dne 30. listopadu 2017 v Chebu rozhodl a vyhlásil

takto:

Obžalovaný XXX, trvale bytem XXX, narozený posledně na adrese XXX

uznává se vinným, že

ve Františkových Lázních, okres Cheb, zejména v pokoji na ubytovně v XXXXXX, případně na nezjištěném místě v osobním automobilu, který tehdy užíval, v době nejméně od konce ledna 2016 do 15. srpna 2016, přestože věděl, že má omezenou svéprávnost pro mentální retardaci a v důsledku toho jsou podstatně omezeny její schopnosti posoudit závažnost jeho jednání a není schopna odpovídající obrany, nejméně jednou v týdnu YYY narozenou YXY, poté, co ji většinou odvážel z Chebu, především z okolí XXX, kde pobývala, tuto svlékal a pak s ní souložil, a to v období nejméně posledního měsíce i přesto, že s tím nesouhlasila, odstrkovala jej rukama a tak ji bil a takto na ní buď vykonal soulož anebo jí do přirození zasouval nezjištěný předmět, nejspíš vibrátor či ji přiměl k tomu, aby mu sála přirození, přičemž po celou kritickou dobu ji obdarovával zejména cigaretami, penězi různých částek až do výše řádově tisíců korun,

tedy

jednak k pohlavnímu styku souloží s jiným zneužil jeho bezbrannosti,

jednak jiného násilím donutil k pohlavnímu styku, zneužil jeho bezbrannosti, a to k souloži nebo k jinému pohlavnímu styku provedenému způsobem srovnatelným se souloží,

čímž spáchal

pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle § 185 odstavec 1, odstavec 2 písmeno a) trestního zákoníku,

a ukládá se mu za to

podle § 185 odstavec 2 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání 30 (třiceti) měsíců, jehož výkon se podle § 81 odstavec 1, § 82 odstavec 1 trestního zákoníku podmíněně odkládá na zkušební dobu 4 (čtyř) roků. Podle § 82 odstavec 2 trestního zákoníku se obžalovanému XXX. ukládá zákaz styku, jak osobně, tak i zprostředkovaně, písemně i prostřednictvím elektronických komunikací s YYY., narozenou YXY

Odůvodnění:

Státní zástupce podal dne 3. 2. 2017 u zdejšího soudu obžalobu, v níž je XXX. kladeno za vinu, že se dopustil pokračujícího zločinu znásilnění a přečinu omezování osobní svobody podle § 185 odst. 1,2, S 171 odst. 1,2 tr. zákoníku tím, že „po blíže nezjištěnou dobu, pravděpodobně nejméně od ledna 2016 do 25. srpna 2016, v blíže nezjištěném počtu případů v Chebu, okres týž, v ulici XXX přiměl jemu osobně známou poškozenou YYY., nar. XYX, osobu mentálně retardovanou, která zde trvale pobývá, aby nastoupila k němu do vozidla, kdy jí ve vozidle uzamkl a odvezl ji například na parkoviště k XXX v Chebu a na další místa v Chebu, v Aši, kde po ní přímo ve vozidle cca v 10-15 případech proti její vůli vyžadoval pohlavní styk souloží, naléhal na ni, svlékal ji a i přesto, že poškozená se bránila a nesouhlasila s tím, došlo k souloži mezi nimi a dále ji v přesně nezjištěném počtu případů odvezl do Františkových Lázní, okres Cheb, na ubytovnu na XXX, kde v té době bydlel na jednom z pokojů, zde vždy uzamkl a poté na ní bez jejího souhlasu a s jejím aktivním fyzickým a slovním odporem, kdy obviněného odstrkovala rukama a kopala nohama a několikrát mu i sdělila, že sex s ním nechce, přesto v blíže nezjištěném počtu případů na ní vykonal soulož, kdy jí za to poskytoval cigarety a nepravidelně i finanční hotovost v různé výši, pravděpodobně s cílem působení na poškozenou, aby věc neoznamovala a mlčela, přičemž věděl o tom, že poškozená YYY. je omezena na svéprávnosti vzhledem ke svému duševnímu stavu a využil tak její bezbrannosti, neboť po nějakou dobu pracoval jako správce v XXX dílnách, s poškozenou se delší dobu znal a nejméně posledního 3/4 roku s ní udržoval partnerský vztah“.

Obžalovaný se v dosavadním řízení přímo ke skutku, jímž měl se dopustit trestné činnosti, nevyjadřoval, opakovaně ale na svou obhajobu zdůrazňoval, že vzhledem ke svému vztahu k poškozené nikdy by jí neublížil. Jeho obhájce pak sice připustil, že obžalovaný měl s YYY. uváděný intimní vztah, vzhledem k retardaci poškozené a vůbec charakteristikám její osobnosti, jakož i rozdílnému popisu toho, co jednotlivým osobám YYY. tvrdila, není možné bezpečně zjistit, co z jejích tvrzení odpovídá skutečnosti a co si případně vymyslela, když podle provedených důkazů má mít k tomu výrazné sklony. V každém případě existují pochybnosti o vině obžalovaného a pak je třeba rozhodnout v jeho prospěch a obžaloby jej v celém rozsahu zprostit. Státní zástupkyně naopak požadovala, aby byl XXX. uznán vinným podle obžaloby, když tvrzení poškozené, jež obžalovaného usvědčují, potvrzuje znalecký posudek, jakož i samotné věrohodné vystupování YYY. při hlavním líčení. Kromě toho se o útocích na svou osobu, které jsou uvedeny v obžalobě, zmiňovala poškozená více osobám. Přitom sama je snadno manipulovatelná a obžalovaný na ni prokazatelně působil a setkával se s ní i po svém propuštění ze zadržení dne 3. 9. 2016. V posuzovaném případě připadá v úvahu už vzhledem k závažnosti trestné činnosti pouze uložení trestu odnětí svobody podle s 185 odst. 2 tr. zákoníku v sazbě od dvou do deseti roků. Podmíněný odklad výkonu takového trestu je možný pouze za současného uložení omezení a stanovení dohledu. Se závěry státního zástupce se plně ztotožnil také opatrovník poškozené.

Senát Okresního soudu v Chebu, který je příslušný podle § 314a odst. 1, § 16, § 18 odst. 1 tr. řádu k rozhodnutí o podané obžalobě a ve věci vůbec, hodnotil při hlavním líčení provedené důkazy postupem upraveným v § 2 odst. 6 tr. řádu. Potom dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:

V posuzovaném případě při procesním dokazování nelze použít v přípravném řízení policejními orgány pořízená vysvětlení AAA (č. 1. 65-66), BBB (č. 1. 70-71), CCC (č. 1. 72-73), DDD (č. l. 78-83) a EEE (č. 1. 84-87), ani samotného až později obviněného XXX. z 1. 9. 2016 (č. l. 88-91). To samé platí pro „úřední záznamy o podaném vysvětlení dle ustanovení § 158 odstavec 6 trestního řádu“, které měli poskytnout FFF, GGG, HHH a III a JJJ, které ani formálně neodpovídají příslušným ustanovením tr. řádu.

Jak už bylo uvedeno, XXX v přípravném řízení po zahájení svého trestního stíhání a pak ani před soudem při hlavním líčení k samotnému skutku fakticky nikdy nevypovídal. Pouze při vazebním zasedání 3. 9. 2016 vyslovil „nesouhlas s tím, co je mu dáváno za vinu“, ale dále se vyjadřovat odmítl. Později v průběhu a na závěr hlavního líčení dne 13. 6. 2017 uvedl, že „nikdy nechtěl YYY ublížit a nic .... nechtěl dělat proti její vůli“, k čemuž zdůraznil, že v té době stále ještě měl k ní hluboký citový vztah a proto také, jak připustil, se s ní stále stýkal, ač to měl rozhodnutím soudu ze dne 3. 9. 2016 od svého propuštění ze zadržení výslovně zakázáno. Ani k těmto kontaktům ovšem neučinil podrobnější výpověd.

V posuzovaném případě ve věci rozhodující senát ve velice složité důkazní situaci, kde si nejen jednotlivé důkazy, ale zčásti i tvrzení poškozené odporují, vycházel především ze svědectví samotné YYY Přes negativní stanovisko znalkyně poškozenou právě z uvedených důvodů dne 5. 4. 2017 jako svědkyni vyslechl, aby si tak učinil vlastní náhled na její osobu a vůbec podání obvinění tak, jak byla obsažena už v jejím procesně použitelném svědectví z 2. 9. 2016. Přitom musel se zaobírat nejen zmíněnými rozpory mezi jednotlivými důkazy a v některých případech i jejich jednotlivými částmi, ale nakonec i tím, nakolik obvinění uváděná YYY orgánům činným v trestním řízení, ale také dalším osobám, jak o nich tyto později svědčily, vztahují se k době před doručením usnesení o zahájení trestního stíhání obžalovaného tedy 1. 9. 2016, a ve kterých případech tyto poškozenou popisované události mohly se uskutečnit později. Z při hlavním líčení provedených důkazů je totiž zřejmé, že přes usnesení soudce Okresního soudu v Chebu ze dne 3. 9. 2017, sp. zn. 7 Nt 6009/2016, o zákazu styku XXX s YYY obžalovaný v kontaktech s poškozenou pokračoval ještě v průběhu hlavního líčení včetně podle všeho také intimních styků s ní. To ostatně XXX do rozhodnutí senátu v této věci nikdy ani nepopřel. Bylo nutné pak za rozhodující dělítko ohledně obvinění obsažených v postupně dvou učiněných a procesně použitelných svědectvích YYY vzít její výpověď z přípravného řízení z 2. 9. 2016. V té době od už 1. 9. 2016 byl XXX zadržen a k jeho propuštění došlo výše uvedeným usnesením soudce zdejšího

soudu až po 13. hodině dne 3. 9. 2016. Z těchto časových údajů je pak zřejmé, že podle všeho před soudem poškozená dne 5. 4. 2017 vypovídala o útocích na svou osobu z doby jak před 1. 9. 2016, tak ve značném rozsahu i o pozdějších, rozhodně ale jako svědkyně v přípravném řízení mohla popisovat inkriminované jednání XXX pouze z období před zahájením trestního stíhání.

Ve svém svědectví dne 2. 9. 2016, při němž byly kromě obhájce obžalovaného přítomny také opatrovnice poškozené a znalkyně PhDr. MMM (č. l. 57-63), YYY vesměs po odpovědích na dotazy k trvání a vůbec charakteru vztahů s obžalovaným v době ukončení jejích hospitalizací v XYX, z nichž poslední trval prakticky do konce roku 2015, vypověděla, že ze strany XXX byl po ní vyžadován „sex“, a to v době, kdy ona sama podle tehdejších tvrzení už „ho nebrala jako přítele“. To odůvodnila tím, že jí ještě v době pobytu zřejmě v Psychiatrické nemocnici v XYX „ubližoval“. V průběhu výslechu dále potvrdila poškozená, že se s XXX nadále stýkala odhadem jednou za týden za situace, kdy obžalovaný už v objektu XXX v Chebu na rozdíl od ní nebydlel. Po delší dobu, kterou nebyla schopna upřesnit, rozhodně však delší než řadu měsíců, XXX opakovaně poškozenou „vyhledával“, respektive „odchytával“, přestože se mu podle vlastních tvrzení „vyhýbala“. Při těchto setkáních uskutečněných vesměs mimo ubytovací zařízení na různých místech v Chebu po poškozené obžalovaný „chtěl sex“ a za tím účelem pak ji také vozil osobním automobilem, jak nakonec uvedla, především do Františkových Lázní, kde tehdy podle ní bydlel. K uváděnému „sexu“, o jehož charakteru ale blíže nechtěla se vyjadřovat, vypověděla tehdy YYY, že k němu nejméně v deseti případech došlo přímo v předmětném automobilu, kdy byla také obžalovaným svlékána, a to v některých případech přesněji nespecifikovaných i přesto, že se neuvedeným způsobem „bránila rukama“. K „sexu“ docházelo pak podle tohoto svědectví často také na ubytovně ve XXX, kterou podle dalších soudu předložených důkazů už počátkem září 2016 ukázala policistům na jejich žádost. Na této ubytovně u obžalovaného, kam ji tento sám zpravidla vozil, se zdržovala jak ve volných, tak i v pracovních dnech až odhadem do doby nejdéle dvou týdnů před výslechem. Právě tehdy mělo dojít ze strany obžalovaného na označené ubytovně k tomu, že ji uzamkl a také „mlátil“. Zamykána ovšem byla i v dalších předcházejících případech „v tom bytě“, podle ostatních provedených důkazů ve Františkových Lázních, za situace, kdy „chtěla odejít“. K samotnému „sexu“ bez bližšího popisu a upřesnění tehdy výslovně YYY uvedla, že v přesně neoznačené době už „ho nechtěla“ a právě v takovém případě z ní měl podle všeho obžalovaný strhat ošacení a uskutečňovat uváděný sex, přestože požadovala, aby ji nechal být. Nejméně v jednom z těchto případů na neoznačeném místě mělo dojít „k tomu sexu“ za situace, kdy poškozená spala. Pokud pak se snažila bránit, v neuvedeném počtu případů „překonal její obranu, obžalovaný jí dával pěstí". Nejméně jednou přitom „měla modřiny“, ale „paní asistentce řekla, že ... upadla“. Právě při tomto výslechu zmínila se poškozená také o použití technického prostředku při sexu v podobě „robertka“, který jí měl pořídit právě XXX k Vánocům roku 2015. V závěrečné obsáhlé části svého svědectví k mnoha dotazům poškozená tvrdila, že po celé předcházející období nejméně řady měsíců, kdy už jako dříve nepovažovala obžalovaného za svého přinejmenším intimního přítele, tento ji vyhledával a opakovaně jí poskytoval i několikatisícové částky, jakož i především cigarety a jídlo. K setkání se svou sestrou a jejím manželem, s biologickým otcem a manželem zemřelé své babičky, k němuž mělo dojít v letních měsících roku 2015, tehdy jako svědkyně YYY uvedla, že zejména později „rodině lhala, že se s obžalovaným nestýká“, ačkoli její kontakty pokračovaly, přičemž setkání probíhala z části v automobilu, ale zejména v policistům ukázaném „hotelu“.

Z větší části svá obvinění opakovala YYY jako svědkyně také při hlavním líčení konaném dne 5. 4. 2017 (č. 1. 275-286). Z tehdejší výpovědi, jak už bylo dříve uvedeno, nelze však většinou bezpečně zjistit, které z popisovaných útoků sexuálního charakteru na její osobu staly se před počátkem září, respektive koncem srpna 2016 a které později, jestliže styky XXX s poškozenou podle při hlavním líčení provedených důkazů včetně zřejmě intimních probíhaly nejméně do letních měsíců roku 2017. V tomto případě je ale možné z uvedených údajů rozlišit období, kdy XXX bydlel do konce března 2014 v objektu XXX v Chebu, poté ve XXX u Aše, kdy mimo jiné měl také proběhnout jeden z léčebných pobytů YYY v Psychiatrické nemocnici v XYX a ve Františkových Lázních, kde je bezpečně zjištěno bydlení XXX v domě. V každém případě i tehdy při vystoupení, které bylo doprovázeno podle přesvědčení senátu zcela odpovídající gestikulací, mimikou a vůbec citovými projevy poškozené, jako svědkyně opět v přítomnosti opatrovnice a znalkyně PhDr. MMM poškozená potvrdila, že přinejmenším od roku 2015 požadoval po ní XXX „pohlavní styk“, respektive, „aby měli spolu sex, aby byl spokojenej“. Vesměs pak ke kontaktům a domluvám docházelo prostřednictvím mobilních telefonů, ale i osobně a to v souvislosti nejméně pro část kritické doby s poskytováním peněz a cigaret ze strany obžalovaného. K návštěvám na ubytovně v XXX ve Františkových Lázních se pak zřejmě vztahují údaje poškozené o jejich časté frekvenci „skoro každý den“, ale průměrně nejméně jednou v týdnu vždy v souvislosti s požadavky obžalovaného na „sex“. Ten pak probíhal podle svědkyně YYY. i tak, že „musela mu ho vykouřit“, což bylo skoro „pokaždé, když tam byla“, a to ještě v průběhu roku 2016, „než to začala řešit kriminálka“. Opakovaně přitom podle vlastních tvrzení obžalovaným požadovaný pohlavní styk tehdy odmítala, zejména v podobě „kouření“. Přesto k tomuto došlo „za ty měsíce hodněkrát“. Takto jednal podle tohoto svědectví obžalovaný „dokud nebyl ve vězení“. Avšak i poté, kdy byl propuštěn, se s XXX poškozená stýkala i nadále včetně zřejmě uskutečňování pohlavních styků v četnosti, ale také co do způsobu stejně jako dříve při občasném použití „robertka“ anebo dokonce přímého fyzického násilí. Opakovaně pak mělo být obžalovaným poškozené zabráněno v odchodu z pokoje na ubytovně a nakonec dojít údajně i ke gynekologickému poranění při jednom z pohlavních styků za použití technického prostředku. Intenzita násilí a „surovost“ pak měly mít podle všeho vzrůstající intenzitu. V této části však není možné zjistit z tohoto svědectví poškozené ani za využití ostatních dostupných důkazů, zda YYY popisovala přesně časově nezařazené útoky z doby před zahájením trestního stíhání obžalovaného anebo až po něm. Nakonec se opakovaně zmínila o tom, že vůči ní nepochybně po svém propuštění ze zadržení, k němuž došlo dne 3. 9. 2016, obžalovaný uskutečňoval aktivity, které si vyložila tak, aby svá obvinění uvedená při výslechu na policii vzala zpět. To také chtěla YYY učinit, nakonec to ale neudělala proto, že ještě v době výslechu v hlavním líčení počátkem dubna 2017 považovala obžalovaného za blízkou osobu, měla ho ráda a nadále s ním udržovala styky. Přitom iniciativa k nim vycházela občas i z její strany a to přesto, že pociťovala předcházející útoky obžalovaného za jednání, kterým „jí ublížil“. V závěru své svědecké výpovědi před soudem po připomenutí závažnosti obvinění YYY trvala na tom, že vše, co o útocích XXX na svou osobu uvedla, „je pravda“ s tím, že sama by „si to nevymyslela“.

Při obou výsleších byla přítomna výše již uvedená znalkyně PhDr. MMM. Tato ve svých písemných závěrech (č. 1. 119-121), ale pak osobně před soudem dne 5. 4. 2017 po výpovědi poškozené potvrdila, že se jedná o osobu, která „trpí vrozeným defektem rozumových schopností, poruchou osobnosti a emočně nestabilní poruchou“. Osobnost její znalkyně hodnotila jako „nezralou, mentálně handicapovanou, v popředí s těžkou poruchou osobnosti“, když „dispozičně daný intelekt je v pásmu lehké mentální retardace (dříve debility), ve struktuře nevyrovnaný“. U poškozené jsou přitom „patrné projevy emoční lability, infantility (zvýšené sugestibility, naivní důvěřivosti a snadné manipulativnosti)“. V souvislosti s vysloveným podezřením na syndrom týrané osoby poukázala znalkyně v případě poškozené na „projevy nejistoty, nerozhodnosti, závislosti, popírání skutečnosti, popírání viny obviněného, zlehčování intenzity a nebezpečnosti útoků“, jakož i na „návraty k obviněnému“. Tato pak projevuje zvýšenou emoční nestabilitu a závislost, zjištěn však byl obecně také „sklon ke lžím, konfabulování a fantazírování“, čímž je také mimo jiné ovlivňována proměnlivost vztahu poškozené k obviněnému. Podle závěrů znalkyně pak YYY za uvedených okolností posoudit význam odporu proti případnému jednání pachatele, postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna adekvátní obrany“. Po upozornění na nepřípustné závěry uvedené v písemném posudku v úvodu odpovědi pod bodem 7 setrvala PhDr. MMM na tom, že ve vztahu k obviněním uváděným nejen před soudem, ale i v přípravném řízení, tato považuje za „reprodukci skutečně prožitých událostí“ s tím, že pro tento závěr „svědčí nestrukturovaná produkce výpovědi poškozené, množství uváděných detailů, popis interakcí, reprodukce konverzace, líčení vlastního psychického vztahu i přiznání mezer v paměti“. V konkrétních obviněních přitom nezaznamenala znalkyně známky fabulace. Nakonec však připustila, že na podkladě dostupných údajů včetně uskutečněného vyšetření nelze v případě poškozené dospět k bezpečnému závěru o přítomnosti „syndromu týrané osoby“.

Jak už bylo výše uvedeno, závěry o vině uvedené ve výroku tohoto rozsudku podporují ještě další při hlavním líčení provedené důkazy. Samotné zařízení XYX již 11. 5. 2016 upozornilo zdejší soud na výstřelky v chování poškozené a na to, že se u ní objevuje větší množství finančních prostředků a také věci, které neodpovídají její osobní situaci s vysloveným podezřením na zneužívání její osoby. To ještě s další písemností z 2. 8. 2016 a aktivitami opatrovnice Bc. XYX. vedlo k zahájení tohoto trestního řízení. Podle samotné jmenované opatrovnice postupovala v souladu s doporučením zdejšího soudu k vysloveným podezřením ze zneužívání YYY K tomu nad rámec obsahu písemných sdělení XYX. před soudem ve svém svědectví potvrdila, že nejméně od jara roku 2015 byl zjišťován u poškozené výskyt většího množství peněz, ale také věcí včetně mobilního telefonu a cigaret či oblečení, k čemuž měla opatrovnici YYY potvrdit, že tyto věci vesměs pocházejí od obžalovaného. Ovšem až právě v souvislosti s formálním oznámením sdělila opatrovnici poškozená své obavy z obžalovaného, který podle informací, jež svědkyně od YYY získala, poškozenou „nutí k sexu a vozí ji autem do nějakého starého baráku“. Zde a případně na dalším neuvedeném místě podle tehdejších tvrzení poškozené „po ní pan S. požaduje sex, ... bil ji, ... zamykal ji“ a nakonec měl jí také vyhrožovat pro případ, že to někomu oznámí. V průběhu už trestního řízení pak podle toho, co svědkyni XYX YYY sdělila, měl po ní sám i prostřednictvím další osoby požadovat, aby „zrušila trestní stíhání“ proti němu. Konkrétní informace o vyžadování, případně dokonce vymáhání pohlavních styků až do doby, kdy se s poškozenou obrátila na příslušníky Policie ČR, svědkyně podle vlastních tvrzení od YYY neměla. Později však podle svědkyně při líčení útoků jí samotné, ale i dalším osobám, vždy jí připadala poškozená ustrašená a měla za to, že se obžalovaného skutečně bojí, nehledě na to, že o záležitostech, na které byla tázána, bylo jí nepříjemné hovořit. Obdobné okolnosti uváděly při svých výsleších v hlavním líčení AAA, ředitelka výše uvedeného zařízení jmenované společnosti a BBB jako sociální pracovnice XYXY. Podle těchto skutečně nejpozději v průběhu letních měsíců roku 2015 objevovaly se opakovaně u poškozené nevysvětlitelné finanční částky, ale také věci, na které neměla mít vzhledem k jim známé finanční situaci poškozená k dispozici finanční prostředky. Podle obou svědkyň a pak také uvedeným zařízením poskytnutých zpráv obžalovaný byl ubytován vXYX v Chebu od počátku července či srpna 2013 do konce března 2014. Jeho pobyt „byl ukončen výpovědí“, když bylo zjištěno, že obžalovaný si měl půjčovat od klientů zařízení peníze, které nevracel. Kromě toho již tehdy měl přinejmenším ojediněle udržovat nepovolené styky s YYY, zejména v době, kdy působil v ubytovacím zařízení jako recepční. Sama poškozená pak pracovala v chráněných dílnách společnosti do počátku března 2016, přičemž vykázala větší množství neomluvených absencí a vůbec se projevovaly u ní nedostatky a výstřelky v chování včetně nevhodného přístupu k ostatním klientům. Po opakovaných hospitalizacích už zřejmě v průběhu probíhající intimní známosti podle obou svědkyň stýkala se poškozená s obžalovaným mimo zařízení, ve kterém bydlela, nejprve před počátkem roku 2015 v jeho tehdejším bydlišti v okolí Aše, pak zejména v Chebu a nakonec ve Františkových Lázních. Přes časté a dlouhodobé kontakty před koncem srpna 2016 však ani jedné z nich nezmínila se YYY. o tom, že by ze strany obžalovaného vůči její osobě mělo docházet k útokům uvedeným později v usnesení o zahájení trestního stíhání a nakonec v obžalobě. Přesto měly podezření ze zneužívání poškozené dalšími osobami včetně obžalovaného. Nakonec až na přelomu srpna a září roku 2016 podle svědectví QQQ. tvrdila jí YYY, že „pan XXX ji měl zavírat, svazovat jí ruce, vyžadovat pohlavní styk“, a to dokonce bolestivého charakteru. Při vyšetření, uskutečněném ale až po zahájení trestního stíhání obžalovaného, odborným lékařem žádná zranění či vůbec známky násilí případně použitého při pohlavním styku zjištěny nebyly. Nicméně podle posledně jmenované svědkyně před ní osobně později svá obvinění obžalovaného poškozená neodvolala a předcházející tvrzení nepopřela, i když podle všeho projevovala snahu, aby XXX nebyl nijak postižen. Obdobně podle svědectví BBB. až po zjištění nevysvětlených finančních částek ve výši až několika tisíc korun a cigaret i dalších věcí, které ze svých příjmů nemohla si poškozená pořídit, měla YYY po zahájení šetření policejními orgány potvrdit v přítomnosti ještě další osoby, že obžalovaný „jí ubližoval, že jí uhodil pěstí nebo něco takového“, což se podle všeho mělo stát nejspíš „v penzionu“ ve Františkových Lázních, kde měl od blíže nezjištěné doby roku 2015 obžalovaný pobývat. Údaje o použití vibrátoru a případně také o gynekologických poraněních, která měly souviset s pohlavním stykem vykonávaným údajně obžalovaným, také svědkyni AAA. měla poškozená sdělit až delší dobu po zahájení tohoto trestního řízení. Na druhé straně, pokud jí osobně poškozená popisovala útoky obžalovaného sexuálního charakteru, pak to odpovídalo tomu, co později YYY tvrdila, zejména při svých výsleších. Sama svědkyně ovšem nebyla schopna posoudit věrohodnost obvinění obžalovaného, zejména vzhledem k tomu, že sama měla osobní zkušenost s jednáním poškozené, kdy jí neuváděla pravdu, snažila se dalšími osobami manipulovat a projevovala svou agresivitu.

K objasnění věci a zejména k prověření věrohodnosti tvrzení a obvinění YYY byli vyslechnuti příbuzní a známí poškozené. Z nich BBB dne 12. 4. 2017 před soudem vypověděla, že styky se svou biologickou sestrou YYY začala uskutečňovat po aktivitě manžela CCC, který poškozenou vyhledal v léčebně. Ji samotné o pohlavním zneužívání, natož o případném s tím spojeném násilí, nikdy poškozená žádné údaje neuvedla. V době kolem svatby svědkyně 18. 7. 2015 pak při osobním setkání ve Františkových Lázních spolu se svým manželem ve shodě také s požadavky ředitelky XYX dali najevo nesouhlasné stanovisko s kontakty obžalovaného s poškozenou. Mělo k tomu dojít za přítomnosti XXX, který se tehdy hájil tím, že poškozenou miluje, aniž by se přímo ke stykům s ní a k budoucím kontaktům vyjádřil. Sám CCC pak při stejném soudním jednání potvrdil, že byl o něco dříve, než uvedla jeho manželka, upozorněn na větší částky peněz, jimiž má poškozená disponovat, jakož i na věci, které si ze svého známého příjmu nemůže pořídit v souvislosti se známostí a styky s obžalovaným. V uváděné době, tedy v letních měsících roku 2015, při setkání s obžalovaným a s poškozenou, jakož i s jejím biologickým otcem, měl po XXX výslovně svědek požadovat, aby se s YYY už v jejím zájmu stýkat přestal. Někdy v té době měl pak od poškozené se dozvědět, že „ji pan XXX. otravuje“, přestože „s ním být nechce“ a dokonce že „ji svazoval do skříně“, že „ji sleduje, pronásleduje, že se jí to nelíbí“. To podle pozdějšího telefonického rozhovoru mělo ale pokračovat, i když obžalovaný měl při osobním rozhovoru přislíbit, že „jí dá pokoj“. Styky s poškozenou ale podle svědka nepřerušil až do doby zřejmě jeho výslechu v hlavním líčení, přestože obžalovanému pohrozil trestním oznámením. Naposledy CCC poškozená měla tvrdit, že „ji znásilňoval, že ji přivazoval k posteli“ právě před zahájením soudního jednání dne 12. 4. 2017. Sám se pak domníval, přestože považuje poškozenou za nevěrohodnou a osobu, která má sklony ke lži, vzhledem k jejímu založení, že před soudem zřejmě řekla pravdu. Obdobně vyzněla, pokud jde o pobyt a chování poškozené v zařízení v této době, svědectví výrobního ředitele chráněných dílen PPP. a pracovníků HHH., GGG. a FFF.

Z výpovědí především známých III a JJJ je možné zjistit v souvislosti také s dále uvedenými zprávami, že nejméně od počátku roku 2015 do „konce zimy“ téhož roku v jejich domácnosti XXX bydlel a zde ho také navštěvovala YYY. Po ukončení pobytu a přestěhování podle obou svědků do Františkových Lázní je odhadem v létě 2016 navštívil a svěřoval se jim, že známost s poškozenou z dřívější doby udržuje i nadále. Počátek pobytu obžalovaného ve Františkových Lázních v domě  XYX je pak možné časově zařadit do počátku roku 2016 na základě údajů III a JJJ a především podle svědectví HHH, který dle je spolumajitelem nemovitosti, v níž XXX bydlí až do současné doby. Jmenovaný svědek k tomu také při hlavním líčení konaném dne 13. 6. 2017 vypověděl, že přinejmenším od března 2016 zaregistroval u obžalovaného časté návštěvy ženy, v níž podle předloženého vyobrazení identifikoval YYY. K těmto kontaktům mělo docházet velmi často, když svědek osobně viděl poškozenou na návštěvách v bydlišti obžalovaného „tak jednou týdně, jednou za 14 dní“, a to nejdéle tři měsíce po nastěhování XXX. Přitom sám obžalovaný měl si svědkovi opakovaně stěžovat, že jeho stykům s poškozenou měli bránit pracovníci zařízení, v němž byla ubytována. Přímo od obžalovaného měl se také dozvědět, že se jedná o ženu, která je „částečně nebo úplně nesvéprávná a měla mít problémy s někým, kdo snad za ni nesl zodpovědnost a ten někdo nesouhlasil s kontaktem s obžalovaným a podal na něj trestní oznámení za to, že pokračoval v kontaktu a odvážel ji“. Hovory se stejným obsahem vedl s ním ovšem obžalovaný nejen před tím, než byl uvězněn, ale i potom. Svědek potvrdil, že alespoň v jeho přítomnosti později vystupoval XXX tak, že kontakty s poškozenou odmítá právě s poukazem na hrozící „vězení“. Časté pobyty podle provedených důkazů YYY v domě a dokonce na pokoji, kdeXXX přinejmenším od počátku roku 2016 do zahájení trestního stíhání bydlel, potvrdili jako spolubydlící obžalovaného manželé FFF a HHH. Podle nich se většinou obžalovaný se ženou, která ho navštěvovala, zdržovali na jeho pokoji. V průběhu hlavního líčení byl vyslechnut jako svědek SSS. Ten nejméně od března 2016 poskytoval obžalovanému pro jeho potřeby svůj osobní automobil, a to především proto, aby jej pravidelně téměř denně odvážel z Františkových Lázní do Chebu zejména v pracovních dnech. Odtud v některých případech při zpáteční cestě, ale i jindy, často měl XXX vozit s sebou do tehdejšího svého bydliště také poškozenou.

Z obou svědectví poškozené, především z jejích obvinění uvedených při výslechu policejním orgánem dne 2. 9. 2016 a pak také z výpovědí dalších výše uvedených svědků vyvodil ve věci rozhodující senát závěr, že XXX nejméně od konce ledna 2016, kdy již prokazatelně byl ubytován v domě a o málo později užíval pro svou potřebu osobní automobil SSS, v samotném motorovém vozidle, ale pak především v pokoji na ubytovně poškozenou nejméně jednou v týdnu svlékal a buďto s ní souložil anebo se s ní jinak pohlavně stýkal. Nakonec především v období nejméně posledního měsíce soulože a další pohlavní styky uskutečňoval obžalovaný, přestože již YYY s tím nesouhlasila a dávala to někdy také najevo tím, že jej odstrkovala rukama. Přitom ji v některých případech dokonce bil. V této době obžalovaný pak podle provedených důkazů zasouval do přirození YYY nezjištěný předmět, nejspíš poškozenou a její opatrovnicí zmiňovaný vibrátor, ale také ji opakovaně přiměl k tomu, aby mu sála jeho přirození. Za to jí obdarovával vedle peněz také cigaretami. Přitom věděl z dřívějšího svého pobytu v XYX v Chebu, že v případě poškozené jde o mentálně retardovanou osobu s omezenou svéprávností a že v důsledku duševní poruchy jsou z těchto důvodů podstatně omezeny nejen schopnosti posoudit samotnou závažnost pohlavních styků, které po ní obžalovaný v kritické době vyžadoval, ale také, že je tím fakticky v případě YYY vyloučena schopnost odpovídající obrany proti jeho útokům.

Již v posudku z 9. 8. 2014 pořízeném pro účely tehdejšího opatrovnického řízení znalec z oboru psychiatrie MUDr. VVV dospěl k závěru, že YYY trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, a to v podobě lehké debility a komplikované nestabilní poruchy osobnosti se sníženým až chybějícím smyslem pro zodpovědnost, osobnostní nezralostí a výraznou sugestibilitou. Znalec zmínil tehdy komplikace vyplývající také z citového a sexuálního vztahu k sociálně problematickému muži. Podle tehdejších závěrů MUDr. VVV YYY nebyla schopna porozumět žádnému druhu smlouvy, nedovedla jednat na úřadech, vyřizovat doklady, pořizovat a spravovat majetek, porozumět smyslu, účelu a důsledku voleb, když její duševní porucha omezuje schopnost samostatně právně jednat i v běžných záležitostech každodenního života. Na podkladě toho také zdejší soud rozsudkem z 15. 10. 2014, sp. zn. O P 18/2013, rozhodl o omezení svéprávnosti poškozené na dobu 3 roků s účinností od 4. 11. 2014 Také výše uvedená znalkyně v tomto řízení PhDr. MMM dospěla k závěru, že v důsledku své duševní poruchy a vrozeného defektu rozumových schopností, jakož i poruchy osobnosti a emočně nestabilní poruchy YYY „není schopna posoudit význam odporu proti jednání pachatele“, když „postrádá náhled na proběhlé jednání, není schopna odhadnout následky a není schopna ani adekvátní obrany“. Potom se ovšem jedná v případě YYY z hlediska obžalovaného u všech forem pohlavních styků v kritické době o zneužití její bezbrannosti ve smyslu § 185 odst. 1 alinea druhá trestního zákoníku. Za takový pak podle stávající judikatury se považuje stav poškozeného, v němž není schopen vzhledem k závažným okolnostem projevovat svou vůli anebo jeho duševní a rozumové schopnosti nejsou na takové úrovni nebo takové kvality, aby si ve své mysli dokázal situaci, v níž se nachází, náležitě za všech potřebných souvislostí vyhodnotit a odpovídajícím způsobem a přitom účinně na ni reagovat. Zpravidla právě u mentálně zaostalých osob pak dochází k tomu, že ani nemají dostatečné znalosti a zkušenosti, aby byly schopny posoudit význam odporu proti vymáhanému pohlavnímu styku. Za těchto okolností s přihlédnutím také k poškozenou opakovaně uváděnému citovému vztahu k obžalovanému soud I. stupně dospěl k závěru, že v kritické době XXX ve všech případech pohlavních styků zneužíval bezbrannost poškozené. Při svém jednání pak podle ní užíval obžalovaný někdy také násilí především ve formě bití. Přitom se podle provedených důkazů jednalo nejen o soulože, ale také v nezjištěném počtu opakovaně o zasouvání předmětu, nejspíš vibrátoru, do její pochvy, anebo případy, kdy požadoval obžalovaný, aby YYY brala do úst a sála jeho přirození. V těchto případech připomínala poškozená, že zejména tento způsob pohlavního styku odmítala.

Podle závěrů ve věci rozhodujícího senátu tedy XXX v kritické době vždy zneužil bezbrannosti poškozené k pohlavním stykům s ní, přičemž v některých případech k tomu použil také násilí. Pokud jde o samotné pohlavní styky, jimiž se rozumí jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať už stejného či odlišného pohlaví, pak šlo prokaz soulože, tedy spojení pohlavních orgánů muže a ženy anebo jiné pohlavní styky provedené způsobem se souloží srovnatelným, jako je ve výroku popsané zasouvání předmětu do pochvy anebo sání přirození obžalovaného poškozenou. Na rozdíl od státního zástupce pak soud I. stupně kvalifikoval čin XXX popsaný ve výroku jako jeden pokračující zvlášť závažný zločin znásilnění podle S 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, když ke všem pohlavním stykům zneužil bezbrannosti poškozené, ať už se jednalo o soulože anebo pohlavní styky s ní srovnatelné, přičemž také v některých případech použil násilí. Právní posouzení činu XXX také jako pokračujícího přečinu omezování osobní svobody podle § 171 odst. 1, 2 tr. zákoníku podle soudu I. stupně v posuzovaném případě nepřipadá v úvahu. Jednak za výše popsané komplikované důkazní situace nebylo možné ve skutkových zjištěních samostatně vyjádřit okolnosti, které by případně skutkovou podstatu uvedeného přečinu naplňovaly, ale i kdyby to možné bylo, takové jednání by zřejmě bylo součástí některého z útoků samotného zvlášť závažného zločinu znásilnění, jímž byl tímto rozsudkem obžalovaný uznán vinným.

Při rozhodování o druhu trestu a jeho výměře přihlížel soud jak k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, tak i k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům obžalovaného, k jeho dosavadnímu způsobu života, k možnosti jeho nápravy a zčásti také k jeho chování po činu, jak mu ukládá ustanovení § 39 odst. 1 tr. zákoníku. V tomto ohledu bylo zjištěno, že XXX byl postupně Okresním soudem v Karviné odsouzen v letech 1996 až 1997 nejprve pro tehdejší trestné činy krádeže a podvodu a pak opakovaně pro zanedbání povinné výživy nakonec k nepodmíněným trestům odnětí svobody, z nichž poslední odpykal formálně 6. 1. 1998. Všechna tato odsouzení již jsou však rozhodnutím zdejšího soudu z 11. 10. 2011, sp. zn. 6 Nt 1255/2011, zahlazena. Podle zprávy Městského úřadu v Aši byl obžalovaný postižen za přestupek v blokovém řízení pokutou v roce 2006. V evidenční kartě řidiče má dva záznamy o postihu za vcelku běžné přestupky z roku 2011 a 2013. Podle vlastních tvrzení je obžalovaný invalidním důchodcem, svobodný, nemajetný, bez vyživovacích povinností s příjmem 9.200 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byl uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku, za který nepřipadá v úvahu uložení jiného trestu, než odnětí svobody a to v sazbě od dvou do deseti roků. V neprospěch obžalovaného bylo pak nutné vzít v úvahu, že v trestné činnosti pokračoval po delší dobu, aniž by na druhé straně byly zjištěny jakékoli polehčující okolnosti. Předcházející, i když zahlazená odsouzení, totiž znamenají, že před spácháním ve výroku uvedené trestné činnosti nežil obžalovaný řádně, když ještě navíc měl se dopustit celkem tří přestupků výše uvedených. Na druhé straně není možné přehlédnout, že jednání poškozené obžalovanému páchání trestné činnosti přinejmenším usnadňovalo. Není pak důvod nevěřit tomu, že nenásilné pohlavní styky byly obžalovaným uskutečňovány v době, kdy choval k poškozené odpovídající silný citový vztah, který YYY nejspíš alespoň v období předcházejícím kritické době opětovala. Za této situace přes opakované porušení zákazu vysloveného v usnesení soudce zdejšího soudu z 3. 9. 2016 ve věci rozhodující senát vyměřil jedině v úvahu připadající trest odnětí svobody spíše při spodní hranici sazby v trvání 30 měsíců. Výkon tohoto trestu pak ještě odložil, ale podmíněně na výrazně dlouhou zkušební dobu 4 roků za použití S 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku. Přitom právě vzhledem k přístupu XXX k dříve již vyslovenému zákazu k dosažení účelu trestu a k ochraně poškozené bylo nutné obžalovanému stanovit podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku omezení v podobě zákazu styku s YYY a to jak osobního, tak i zprostředkovaného, písemně i prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků. Další omezení za situace zjištěné v době rozhodování nepovažoval soud I. stupně za potřebná.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání do osmi dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení u podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Plzni. Odvolání má odkladný účinek. Obžalovaný i státní zástupce mohou podat odvolání pro nesprávnost kteréhokoli výroku rozsudku a všichni pak také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícímu rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Odvolání musí být ve stanovené osmidenní lhůtě nebo v další lhůtě k tomu stanovené soudem odůvodněno tak, aby bylo patrno, ve kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo. Státní zástupce je pak povinen v odvolání uvést, zda toto podává, byť i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obžalovaného. Pokud odvolání státního zástupce či obžalovaného sepsané obhájcem tyto náležitosti nebudou splňovat a tato vada nebude odstraněna ve stanovené pětidenní lhůtě, bude takové odvolání odvolacím soudem odmítnuto podle S 253 odst. 3 tr. řádu.

Cheb dne 30. listopadu 2017

JUDr. Zdeněk Johann v. r. předseda senátu

Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 19.06.2018. Připojení doložky provedla XYXY dne 09.08.2018.

‍